Hrajete často trochu – nebo i hodně – divné postavy. Čím to?
Asi i já sám působím zvláštně nebo netradičně, nevím. Ale každopádně jsem za ty „divný“ role jenom rád. Ono je zajímavější hrát něčím jiné figury. Hodně o sobě slýchám, že hraju pořád stejné idioty, ale já mám pocit, že jsem pokaždé hrál jinou duši. Hrát takové exoty je pro mě mnohem zajímavější. Herec by se měl vždycky snažit, aby roli zahrál nějak zajímavě. Já se moc snažit nemusel – ty role byly samy o sobě zajímavé.
Čtěte v magazínu Rodina DNESO tom, jak to Pavel Liška svojí partnerce Báře Polákové zapeklil s druhým dítětem a proč je krásné spiklenectví mezi dětmi a tátou, si přečtěte už v pátek v magazínu MF DNES Rodina DNES.  |
Normální člověk se hraje hůř?
To víte, že jo. Nebo teda aspoň mně. A není to taková zábava.
V reálu žijete normální život, nebo se něčím exoticky vymykáte?
Každý jsme úplně jiný, ale tím jsme vlastně všichni stejní. Ničím se myslím zásadně nevymykám. No, v něčem možná jo. Když bylo mému tátovi čtyřicet, připadal mi strašně starej. Mně je dneska pětačtyřicet a připadám si jako malej kluk nebo – dobře, už těsně po pubertě. Takže možná v tomhle si připadám trošku jiný. Pětačtyřicet je pro mě divné číslo, absolutně neadekvátní tomu, jak se cítím. Jinak nic zvláštního. Ale možná i tohle je normální.
A co vaše zvláštní charizma? Čím okouzlujete ženy?
Já někoho okouzluju? S holkama jsem to nikdy neuměl. Nikdy jsem je neuměl balit, když se mi nějaká líbila, naopak jsem před ní prchal. Tohle vůbec není moje disciplína.
Jak si vysvětlujete, že máte a vždycky jste měl krásnou partnerku?
Tak asi mám dobrej vkus. Nějak se to seběhlo, souhra fatálních náhod. Tak to prostě mělo být – když vidím svoje děti, nemohlo se to prostě semlít jinak. Nad svým takzvaným úspěchem u žen jsem nikdy nepřemýšlel. Ale vidíte, asi bych měl. Moment.
Dobře. Už? Napadlo vás něco?
Tak, pojďme na to jednoduše – asi to bude tím, že jsem krásný, charizmatický a moudrý. Jinak si to zatím nedokážu vysvětlit.
