Co stojí za úspěchem Ládi Hrušky?
Spousta odříkání, obětí a hlavně poctivá práce a píle, kterou můžu hodnotit asi jenom já. A pak samozřejmě mediální zázemí.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Proč dělal reportáž o tom, jakou stranou padá na zem namazaný chleba? A jaký má vztah s kuchařem Zdeňkem Pohlreichem? Více v týdeníku Téma. |
Obětí? Co jste musel obětovat?
V první řadě soukromí, ale s tím musí člověk počítat, už když do mediální světa vstupuje.
Máte pocit, že se o vás nějak významně zajímá bulvár?
Já to nemyslel tak, že bych musel nějak odkrývat nebo třeba prodávat svoje soukromí, ale že už nemám tolik času, kolik bych si přál mít pro svou rodinu a přátele.
Čeho jste se ještě musel vzdát?
Můj život je třeba neustálé odříkání v jídle.
Hlídáte si linii?
Musím. Lidi se chtějí v televizi dívat na zdravé lidi plný elánu a optimismu. A tomu musím podřizovat i svůj jídelníček a životní styl, i když je to někdy hodně těžký. A protože nejsem v tom mediálním rychlíku jen pár měsíců, ale už několik let, dobře vím, že na sobě musím neustále makat. Zvlášť teď, když už to není jenom o mě, ale i o týmu a produktech, který mi pomáhají budovat brand a které na mně vydělávají.
Očividně jste sám se sebou spokojený.
Jsem. Hruška dozrál. Dozrál jsem do zvláštního stádia, kdy mám rád svou práci a vidím, že má práce těší veřejnost. Rodiče mi děkují, že třeba díky mně začaly jejich děti vařit.
Zralé hrušky ale často padají...
Hrušky padají nebo se sklízejí, a já dělám všechno pro to, abych neshnil. Třeba i tak, že nemyslím pouze na komerci a snažím se i pomáhat. Teď jsme třeba založili spolek Dobrý skutek Ládi Hrušky, kam odvádím část svých příjmů, abych mohl udělat radost někomu jinému. Nedávno jsem třeba s mým obchodním partnerem, kterému jsem propůjčil svou tvář v televizní reklamě, předali prádelnu v domově seniorů v Libuši.
24. února 2016 |
