Vy jste byl nedávno v Itálii a po vašem boku nebyla manželka.
Je pravda, že jsem si nedávno v Benátkách užíval romantický příběh, ale nebyl jsem u toho sám. Kolem mě se rojil několikačlenný štáb. Točili jsme klip k písničce Na konci duhy. Když jsem se dozvěděl, že by se mělo točit v Benátkách, dal jsem během dvou hodin dohromady námět. Produkce mi dala na tip na Silvii a já si hned vybavil violoncellistku Blanku z filmu Kolja.
Mám pocit, že tvoříte jeden klip za druhým.
Je pravda, že za poslední dobu je to už několikátý kus, protože jeden jsme natočili v říjnu minulého roku, to byl první singl k nové desce Já se vracím. Pak vznikl klip na píseň Jsi ta jediná. Ten jsem dělal se synem Jonášem a byl graficky zpracovaný. A poslední z Benátek je do konce léta snad poslední.
Benátky, to je velká romantika. Jste v soukromí také romantik?
Kdybych nebyl romantik, musel bych se umět zatraceně dobře přetvařovat. Ale jestli je romantický západ slunce na břehu moře s krásnou ženou, tak to jsem romantik. Díky rodině se pořád pohybuji v romantických prostředích a v posledních letech na zimu jezdíme po celém světě. Před lety to býval prostě jen Špindl na celou sezonu.
Mluvíte o rodině. Ukápne vám slza, když čtete o úspěchu vašich dětí?
Slza štěstí ukápne. Vím, že to není běžný mít tak talentované a úspěšné děti, takže si toho hodně vážím.
Dceru Ester doprovázíte na závody, se synem Jonášem spolupracujete hudebně i výtvarně. Nedrhne to někdy?
Když potřebuju dobrého výtvarníka, sáhnu po Jonášovi, protože je zatraceně dobrej v tom, co dělá. Ale umí i skvěle muziku. Na to poslední album mi napsal a nahrál jednu písničku. Ač se to možná nezdá, Jonáš je hrozně přísnej. Má vždy ve své práci naprosto jasnou představu, jak ta písnička má vypadat. Ta má se jmenuje Jestli to pomůže. Nenechal mě zazpívat ani vokály, jen jeden hlas a sám nahrál všechny nástroje, zazpíval všechny vokály, perkuse a tak. No za celou tu desku to byl nejpřísnější producent.
Janek Ledecký
Po létě chystáte s americkým režisérem Robertem Johansonem na bratislavské Nové scéně světovou premiéru muzikálu Iago.
Jelikož jediný hudební přepis Shakespearova Othella je Verdiho opera, Robertu Johansonovi nedalo takovou práci mě přesvědčit, abych se po Hamletovi o Shakespeara ještě jednou pokusil. Jediné, co je jiné, jsou technologie a místo dění. Emoce jako je láska, nenávist, touha po moci, žárlivost, tak ty zůstávají stejné. Shakespeare to totiž napsal tak báječně, že se dá příběh inscenovat v jakékoli době. My děj vložili do současnosti a místo přesunuly z Ženevy do pevnosti Citadel na Středním východě. Premiéry jsou v září v Bratislavě. Vše bude ve slovenštině.
Jak jste se dostal ke spolupráci s americkým režisérem?
Potkali jsme se v New Yorku, kde jsem dělal předváděčky Hamleta a on mě přesvědčil, abych šel do přepisu do takzvané „světové verze“, která ve světě funguje. On má režisérsky za sebou víc než 200 divadelních a muzikálových představení v USA a zbytku světa. Jsem rád, že s ním mohu spolupracovat.
Budete aktuálně odpočívat, nebo jedete léto plné koncertů?
Ze všeho, co dělám, mě nejvíc baví koncerty. A v podstatě už od dubna jedeme různé open air a každý víkend stihnu dva, tři. Ale prázdniny budeme mít i odpočinkové. Vyšlo nám, že jako každý rok na měsíc pojedeme do surfařského campu v Řecku. Doufám, že naberu dost energie, protože se vrátím a koncerty pokračují až do října.
Máte za sebou i show Tvoje tvář má známý hlas. Jaké máte z toho pocity?
No my jsme to zrovna říkali s Kubou Kohákem při prvním díle, když jsme se potkali, že to má dobrou úroveň, kterou si to udrželo až do konce. Přišlo nám až nespravedlivý, že my tam jen přijdeme a užíváme si to, ohodnotíme a jedeme domů. Zatímco ostatní celý týden dřou na ten další díl. Přiznám, že bych to na takovéto úrovni, na jaké to dělali soutěžící, opravdu nezvládl. Úplně upřímně, já nejsem ten univerzální voják.
