Letos to bude deset let, co se hlasatelé v televizi neobjevují. Vzpomínáte?
Vzpomínám. Bylo to krásné období, příjemní kolegové a hezká práce. Také si živě vybavuji konec. Bylo to 31. prosince, kdy Saša Hemala zavíral hlasatelské dveře. Já hlásila ještě Vánoce. Cítila jsem zvláštní stav, kdy je člověk jednou nohou mimo hlasatele a jednou ještě hlásí. Pak byl najednou konec a mně to bylo líto.
Svou hlasatelskou kariéru jste začala díky konkurzu?
Klasika, i já prošla konkurzem. Na konzervatoři, kde jsem studovala klasickou kytaru, vyšel inzerát: Hledáme hlasatele, hlasatelky. V rámci toho, že nikdo nechtěl uvádět koncerty, jsem se na konkurz vydala s tím, že mě to naučí moderovat. Byly tam tehdy odborné dovednosti před kamerou, všeobecné znalosti, psychologické testy, vše probíhalo celý den. Chodili jsme k paní profesorce Janě Andresíkové do Davle, aby nás naučila správně vyslovovat. V září 1991 jsem poprvé hlásila dokument o doktoru Emilu Háchovi, protektorátním prezidentovi.
Byla jste nervózní?
Mně se tam stala taková věc. Dostala jsem přehnutý papír velikosti A4. Já si ho při čtení narovnala. Rozsvítila se červená, začala jsem hlásit a papír se začal sklápět. Jenže já na něm měla napsaná důležitá jména, která jsem si nepamatovala. Celá nervozita se přenesla na ten papír a já si říkala, jestli to stihnu přečíst, než se celý zaklopí. Nakonec jsem to zvládla, ale byly to nervy.
Po odchodu z pozice hlasatelky jste v televizi zůstala. Nechtěla jste vyzkoušet dráhu hudebnice?
To už jsem si odbyla, nějaké stesky po hudbě. Ale zjistila jsem, že mám ráda přímé přenosy. Moderuji teď Sama doma, což je zase živé vysílání, a mě nějakým způsobem ten adrenalin naplňuje.
Léta jste žila ve Španělsku. Neuvažovala jste nad vyučováním španělštiny?
Španělsko mám skutečně ráda a ráda tam jezdím. Dokonce jsem i ve španělské televizi pracovala, byla to pro mne taková hlasatelská přestávka a velká zkušenost. Pak jsem se vrátila a nebylo pro mě v České televizi místo. Nakonec mi Jindřich Laštůvka asi po roce zavolal a já se vrátila.
Martina Vrbová
Moderování vědomostního pořadu Waku Waku ve španělské televizi je úspěch. Co by za to jiní dali.
Měla jsem tam lásku a nějak se mi to krásně propojilo. Studium, práce, vztah. A když to skončilo, chtěla jsem odjet domů. Tušila jsem, že tam už nic nového nebude, že chci zpátky.
Svého nynějšího manžela, investigativního novináře Jiřího Hynka, jste si vzala v Austrálii.
To je zase jiná píseň, protože my rádi cestujeme. Můj budoucí muž mi jednou řekl: Pojď, vezmeme se v Austrálii, tam je v březnu teplo. Tomu přeci žena neodolá a musí souhlasit.
Máte tři děti. Nemají dvě dcery tendenci jít ve vašich šlépějích?
Ony to nějak neřeší, jsou malé. Dominice je šest a půl, Valentině čtyři a půl a Matyáš má rok a tři měsíce. Tátu si pustíme víceméně večer, když má nějakou kauzu v televizi, tak mu zamáváme, no a pak se jde spát. A když zase mě vidí přes den, berou to zcela normálně. Možná ta stopa v nich je, že mi vždycky vyndají všechny boty na podpatku a chodí v tom. To jsou docela velké otisky.
Martina Vrbová
Skloubení práce a výchovy tří dětí, člověk by řekl, že jste super žena.
To nejsem. Skloubit se to nedá. Aby to všechno bylo v pořádku, musíte někde ubrat, a já hodně ubrala v práci. Sama doma je můj koníček a odpočinek, jinak jsem doma a starám se o děti. Geniální je teď i ta symbióza. Přesně to, co v pořadu probíráme, já žiji v reálu a potom vše aplikuji doma.
Blíží se prázdniny, vyrazíte někam?
My se chystáme do Austrálie, protože s manželem oslavíme deset let svatby a dětem chceme ukázat, kde se rodiče vzali. Hlavně jsem zvědavá na let. To bude masakr. Přemýšlela jsem, že se zeptám v lékárně, jestli neexistují nějaká tlumidla, protože cesta bude dlouhá. Máme naštěstí mezipřestávku a budeme pár dní v Dubaji.
Rozdíl mezi třemi nebo čtyřmi dětmi dle mého názoru není tak velký. Neplánujete ještě čtvrtého potomka?
To je ale velký rozdíl! Ono se sice říká, že od těch tří dětí je to pak už jedno, ale není. O každém dítěti přesně víte a je to nárůst nějaké pozornosti. Práce kolem je velmi náročná. Takže čtvrté dítě skutečně už nebude.
