„Čtu nějaké knížky, dejme tomu duchovnějšího směru. Celá tahle moje „linka“ vznikla, když měla Táňa zánět mozkových blan. To je nemoc, u které nemůžete dělat nic jiného než pozitivně přemýšlet. Ani si číst. Ani se dívat na televizi. Nemoc se léčí jedině tak, že člověk prostě „je“ a je spokojený. A někdy třeba i šťastný,“ řekl Dyk.
Když jeho partnerka Táňa Vilhelmová onemocněla, snažil se veškerý čas trávit s ní. Zrušil, co mohl, a pronajali si domek za Prahou a půl roku byli mimo společnost.
„Bylo to celkem těžké období a navíc rovnou na začátku vztahu, což nás ale zase hodně spojilo. V té době jsme začali číst různé knihy a začalo nás to bavit. Hlavně tedy Táňu, ale já se k tomu připojil, a i když mám pocit, že se o to tak nezajímám, tak ty věci vlastně praktikuji stejně jako ona. Ale spíš nějak instinktivně,“ říká.
I díky nemoci si uvědomili, že by měli v práci trochu polevit. Vojta s Nightwork hráli každý víkend, Táňa neustále něco točila. Z extrémní přepracovanosti se pak ocitli v naprostém útlumu a objevovali jiné možnosti.
„Například že člověk může život strávit úplně jinak. Může si ho jinak zařídit. Uvědomil jsem si, že je možná lepší si nejdřív zařídit volno a až kolem toho nabalovat práci. A to souviselo i s mým odchodem z Nightwork, ale i Národního divadla,“ míní.
Dvojice se naučila více odpočívat a dokonce prý byly doby, kdy si dávali odpoledne šlofíka. Dyk, který s Vilhelmovou vychovává tři syny, dva má herečka z předešlého manželství a se zpěvákem má syna Aloise, si kluky v rodině užívá.
„Je to krásný! Ale když se rozjdeou, je to mazec, většinou tedy pro Táňu. Čtyři pinďouři oproti jedné královně, to je jízda spíš pro ni. Když jsou spolu čtyři chlapi dohromady, tak to prdí, smrdí a kouká se to do počítačů a na televizi a mezitím je ta jediná květinka, která chce mít zalité kytky a neustále uklizeno,“ dodal.
