„K orchestru jsem nastupoval ve 24 letech a ustanovili mě podplukovníkem. Po půl roce jsem povýšil. Je ale možné, že někde u policie mohou být i mladší plukovníci,“ usmívá se Jan Zástěra.
Při jakých příležitostech s Hudbou Hradní stráže hrajete?
Orchestr je primárně zřízený k zajišťování protokolárních akcí pro Hrad, Hradní stráž, policii a ministerstvo vnitra. Služebně ale hrajeme také na plesech a pořádáme promenádní nebo kolonádní koncerty poskládané z muzikálových melodií a populárních písniček. Kromě toho je zapotřebí koncertovat v nejvážnějším slova smyslu, abychom si udrželi vynikající úroveň. V transkripcích připravujeme klasický symfonický repertoár nebo původní, většinou soudobou hudbu pro různé festivaly, například Pražské jaro. Každý rok takto připravíme desítky skladeb, mezi nimi řadu velkých symfonických kusů.
Stává se, že se musí váš repertoár přizpůsobit vkusu hradního pána?
Výjimečně se s tím setkáváme, ale koncertů vysloveně pro hlavu státu je minimum. Když už k tomu dojde, tak program přizpůsobíme. V současné době zařadíme třeba skladby od kapely ABBA.
Nejčastěji asi dirigujete českou státní hymnu. Jaký k ní máte vztah?
Je to krásná, vnitřně bohatá píseň, z hymen, které hrajeme, asi nejkrásnější. Většinou se ale při ní už nedojímám. Jde přece jen svým způsobem trochu o rutinu. Aranžmá české hymny je nadstandardně propracované, je to skladba s nádherně vystavěným vrcholem, což má málokterá hymna. Obecně jsou ale všechny evropské hymny pro evropské uši příjemné. Když se podíváte dál, občas narazíte na velmi netradiční hudební útvary.
Jan ZástěraJe mu 31 let, pochází z Oseka na Teplicku. Zástupce šéfdirigenta Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Dirigování a chrámovou hudbu vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, je doktorandem na Ústavu hudební vědy a vyučuje na Pedagogické fakultě UK. Ve své autorské tvorbě se specializuje převážně na chrámovou hudbu, která díky němu proniká i do repertoáru Hudby Hradní stráže. |
Netradičně až děsivě však někdy zní i česká hymna, třeba v podání hudebníků z nějaké daleké země. Co na takovou interpretaci říkáte?
Člověk to sleduje trochu s údivem, trochu s pobavením, ale občas si kladu otázku, jestli v oněch zemích stejně pohoršeně nekoukají na své hymny zahrané evropskými orchestry. Totiž ani my nemáme cit pro jejich hudební tradici, jejich řešení vícehlasu, ladění, orchestraci a interpretaci. K jejich hymnám přistupujeme pohledem evropské tradice. Ale někdy je to opravdu těžké. Když například na Pražský hrad přijede nový velvyslanec z nějaké exotické země, veze s sebou i státní symboly včetně hymny. Její zápis je ale někdy v děsivém stavu, dostáváme rukou psaný a někdy třeba i téměř nečitelný zápis, který je zapotřebí rychle zaranžovat. Ne vše je na Youtube a je to někdy napínavá práce.
Sám jste složil hymnu pro policii, která se však nesetkala s kladným přijetím. Co se nepovedlo?
Někdy je člověk zpětně překvapený, co všechno ho nenapadlo a napadnout mělo. Do svých pěti let jsem toho moc ze společenské a kulturní atmosféry nevstřebal, a tak mi pochodová píseň asociuje podstatně míň než lidem, kteří většinu svého života prožili v komunismu. Je to zátěž, která je zjevně ještě pořád mnohem důležitější než samotná podstata hudby. Na druhou stranu vytvořit něco uměle a předložit to někomu, aby se s tím ztotožnil, je také pohyb po tenkém ledě. Žánr hymny je ale asi prokletá část mojí tvorby. Ještě jednu hymnu jsem totiž složil na objednávku města Dubí, a když byla hotová, tak mi sdělili, že už nemají zájem. Aniž by si ji poslechli. Skladba pro Policii ČR byla její hymnou jeden jediný den, ale hymna města Dubí se nakonec za záhadných okolností ujala a čile se hraje.
Bylo pro vás dirigování jasnou volbou už od mládí?
Právě že vůbec ne. Až na teplickém gymnáziu jsem zvažoval, čemu se dál věnovat. Nakonec jsem si zvolil studium hudby, konkrétně dirigování a chrámové hudby. Hned po vysoké škole jsem se přihlásil na konkurz do Hudby Hradní stráže.
Byl o místo dirigenta velký zájem?
Hlásilo se hodně lidí, přece jen je to zajímavá pozice. Tehdy, v roce 2008, bylo potřeba obsadit dokonce dvě volná dirigentská místa ze tří, v orchestru došlo k jakési generační výměně. Tři dirigenti jsou u Hudby proto, že se starají nejen o umělecký chod tělesa, ale i o jeho manažerské zajištění, dramaturgii a produkci. Někdy se navíc kapela musí rozdělit, aby naráz hrála na několika akcích. Člověk musí být flexibilní a musí umět zapadnout do režimu, který není u ostatních orchestrů běžný. A možná i proto jsem uspěl i přes své mládí.
Neměl jste potíže s autoritou u orchestru? Kolik lidí sleduje vaši taktovku?
Orchestr má přes 60 hudebníků, ale také civilní zaměstnance včetně tří zpěváků, archiváře, zvukaře nebo ekonoma. Co se týče autority, tak jsem byl ušetřený nějakých velkých problémů. Sbory a orchestry jsem sice vedl už jako student, ovšem tomu se leccos odpustí. Když ale stojíte jako nováček před profesionálním tělesem, které může hrát svůj repertoár pozpátku, tak to nejste vy, kdo má větší nadhled. Když něco neklapne, je jasné, kde je chyba. Zažil jsem několik nepříjemných, ale velmi cenných zkušeností. Přesto jsem měl cestu díky skvělému kolektivu mnohem příjemnější, než by mohla být.
