Anička začala chodit do první třídy, tudíž i vám začaly školní povinnosti. Je náročné vše skloubit?
Začal nám nový život, nový režim a úplně snadné to není. Evička začala chodit. Sice s oporou, ale nebojí se ničeho a s radostí se pouští všeho, o co se může opírat, takže občas trnu. Což je v osmém měsíci hodně brzy. Ale Anička to měla podobně. Teď vím, jak klidný byl předchozí půlrok.
Jak se zapojuje do péče o Evičku Anička a váš manžel, režisér Jiří Menzel?
Anička je úžasná malá chůvička. O Evičku má strach, velmi bedlivě ji hlídá a i pomáhá, když je potřeba. A Jirka je nesmírně trpělivý v péči o miminko. Přebalí ji, uspí, dokáže ji zabavit, a i když se může zdát, že jsou to zdánlivé drobnosti, tak mně velmi pomáhají. Je skvělý táta.
Baví Aničku škola?
Zatím ano. Tak snad jí to vydrží co nejdéle. Ke škole začala chodit na atletiku do Dukly. Dokonce si to sama vyžádala a to mě jako bývalou atletku moc těší. Je rychlá a soutěživá, tak uvidíme, co se z ní vyklube.
Jak při práci a péči o miminko zvládáte Aničku vozit denně do školy a na kroužky?
Na výchovu Aničky rozhodně nejsem sama. Její tatínek Jaroslav Brabec je tatínkem, jak má být. Báječně se o ni stará, často ji vozí do školy i na kroužky.
Olga Menzelová a její svůdný pohled, kterému neodolal nejen Jiří Menzel, ale ani Jaroslav Brabec
Zvládáte při dětech pracovat jako fundraiser (člověk, který získává finanční prostředky na obecně prospěšnou činnost, pozn. red.) nebo si užíváte mateřství?
Když se narodila Anička, tak jsem chodila na denní studium na vysokou školu. A skloubit mateřství se školou a prací bylo velmi náročné. Zato teď si to velmi užívám. Sice pracuji, ale jsem pánem svého času a díky mým obětavým a spolehlivým kolegům, se mi daří dobře zvládat práci a přitom mám dostatek prostoru na obě holky.
Žárlila Anička, když se malá narodila?
Anička sestřičku miluje a velmi se na ni těšila. A o žárlivosti nemůže být ani řeč.
A co chvilky relaxace. Přicházejí, když je Anička ve škole a malá Evička spí?
Teď se žádná relaxace nekoná. Když mám chvilku volného času a klidu, pracuji. Od 7. října chystám na Václavském náměstí pietní akci na počest Nickyho Wintona, který odešel 1. července tohoto roku. Expozice „Wintonovy vlaky“ tam bude k vidění až do konce měsíce. Tutéž expozici zároveň otevíráme 16. října v Mladé Boleslavi ve volně přístupném parku kliniky doktora Pírka.
A co dalšího chystáte?
Na příští rok je v plánu jeden velký výstavní mezinárodní projekt, na kterém v tuto chvíli pracuji, ale detaily zatím nemohu prozradit.
Prozraďte tedy alespoň recept na dokonalou postavu. Stojí to hodně odříkání, nebo je to dar?
Postavu mám po mamince. Po třech dětech má stejnou váhu jako ve dvaceti. A já mám navíc ráda sport, bez kterého se neumím obejít. Takže i díky němu jsem se po porodu rychle dostala do formy.
Stala jste se dokonce tváří firmy na domácí spotřebiče. Jak vám focení šlo a bavilo vás to vůbec?
Raději bych stála za kamerou než před kamerou, ale co se dá dělat, vydržela jsem to. Naštěstí videa točili moc fajn lidi, na place jsme si užili dost legrace, takže mě to ani moc „nebolelo“.
