„Vyřešila jsem si to jinde než před kamerami. Těžké chvíle byly, ale já nejsem ten typ, který by s tím chodil na veřejnost a vyplakával se před lidmi. Já si lížu rány v koutě a pak vstávám jak Fénix z popela. Někdy trochu kulhám, ale to je můj přístup,“ řekla Abbasová.
Se synem jí nejvíc pomáhá její matka a jeden den v týdnu se stará Michael Kocáb, takže má Abbasová víc času na práci.
„Musím přiznat, že se to dobře nastavilo. Mám pocit, že mám víc koncentrovaného času na práci, než jsem mívala dřív. Vzhledem k tomu, že mi strašně pomáhá máma, která je už v důchodu, tak to jde. Taky David chodí do školky a jeden den tráví s Michalem, u kterého i přespává, takže každé úterý mám volno, což jsou věci, o kterých se mi mohlo dřív jen zdát,“ pochvaluje si moderátorka s africkými kořeny.
Ty ovšem její syn nezdědil ani v nejmenším. „Je pořád blonďatý, modrooký, má blankytně modré oči s modrým bělmem, aby se to podtrhlo. Jsou africké kmeny, které mají modré bělmo, ale je to nedostatek nějakých látek, tak snad to není případ Davida,“ říká Abbasová.
Syn David svou čtvrtinu africké krve začíná pomalu vnímat. „Byl se mnou Súdánu, když mu bylo 13 měsíců, tak to si to ještě nepospojoval. Nicméně musím říct, že na to reaguje. Když pracuji na nějakých nadačních věcech, tak říkám, že pomáhám dětem v Africe, a on už se mě na ně ptá. Hlavně mu ukazuju fotky hubených afrických dětí a potom, jak to vypadá, když se jim daří lépe, tak na to taky reaguje,“ říká moderátorka, která by si z Keni, kde pomáhá, klidně adoptovala dítě.
Lejla Abbasová, Michael Kocáb a jejich syn David (červenec 2012)
„Dokážu si představit, že bych adoptovala dítě z Keni, ale my k tomu nemáme uzpůsobenou legislativu, což je tristní. Mám kamarádku, které se jako jediné v České republice podařilo legálně adoptovat černouška. Vzali si na něj hypotéku, takže říkají, že mají milionové dítě, protože museli platit neuvěřitelné věci. Ono to není tak jednoduché. My nejsme součástí mezinárodních úmluv ohledně adopcí z Afriky,“ vysvětlila Abbasová.
