„Chtěla jsem vypadat sportovně a to jsem taky vypadala,“ řekla herečka pro OnaDnes.cz.
Herečka dřív nikdy o svou pleť nebo postavu nějak zvlášť nepečovala. „Ve dvaceti jsem ani nevěděla, že pleť nějakou mám, ani to, že se o ni člověk má starat. Musím říct, že ani ve třiceti nic. Někde kolem čtyřicítky mi řekla paní Jirásková, když mě potkala na chodbě Vinohradského divadla: Děvče moje zlaté, jsi herečka, měla by ses líčit i do civilu. Takhle já bych nešla ani vynést smetí, jak chodíš ty,“ vzpomíná.
Až tenkrát se prý herečka nad významem vzhledu poprvé pořádně zamyslela a uvědomila si, že lidé si vzhledu na druhých opravdu všímají. Až s padesátkou přišla na to, že už na ní není vše na původním místě a začala se poohlížet po vhodné přírodní kosmetice.
Cvičím denně dvacet minut
„Od pětapadesáti si nechávám obličej hýčkat. Jednou za čtrnáct dní se mi starají o pleť odborníci. Trošičku mi vyklepou ty moje pytlíky pod očima, já u toho většinou usnu. Nevím, jestli je to tím spánkem, nebo kosmetikou, ale když se probudím, cítím se jak znovuzrozená.“
Postavu si v šedesáti udržuje pravidelným cvičením, kterému se věnuje alespoň 20 minut denně. „Na břišní svaly. Ty jsou u mě potřeba, abych nemusela nosit na jevišti korzet. A potom také papám na klouby a kosti dvě kapsle denně rybího tuku z norského lososa,“ prozrazuje herečka svůj recept na kondici.
Mám strach, že se mi změní výraz
Razantním invazivním zkrášlovacím metodám se Stašová zatím vyhýbá. „Nikdy neříkej nikdy. Nevím, co udělám, až mi z tváří všechno popadá, ale já se podobných zákroků strašně bojím. Mám strach, že se mi změní výraz,“ uvažuje sympatická herečka a zároveň dodává, že už nejspíš prošvihla dobu, kdy by se byla bývala mohla nenápadně vrásek zbavovat.
„Dneska už mě lidé znají s vráskami a některé role i díky nim dostávám, protože i vrásky jsou v životě potřeba. Takže až budu třeba k nekoukání, anebo už neuvidím přes víčka, nechám si vrásky odstranit.“
Některé z mála vrásek, které na herečce zblízka najdete, jsou dokonce každodenní vzpomínkou na rodiče. „Tuhle na čele mám po tátovi. Takhle se mračíme jenom my dva,“ ukazuje.
Výsadou stáří je, že vím, co je podstatné
Skvělý pocit, energie a mladistvý vzhled souvisí podle herečky do určité míry právě s věkem. „Šedesátka je věk, kdy zaplať pánbůh začínáte rozlišovat, co je důležité a co méně. To je výsada stáří, možná i díky tomu je stáří pěkné, protože sítem propadnou blbosti, nesmysly, nedůležité věci a zůstane vám jen to podstatné, bez čeho se v životě neobejdete.“
Nejdůležitější je podle ní veselá mysl. „Humorem se snažím zvládnout všechny životní trable, dělat si sama ze sebe srandu, mávnout rukou nad věcmi, které změnit nemohu, a tomu, o co v životě stojím, věnovat energii. A nebýt pyšná, nebýt zarputilá a umět se omluvit,“ doporučuje Simona Stašová.
Čtěte ve čtvrtek
Velký rozhovor s herečkou Simonou Stašovou najdete v Magazínu DNES, který vychází 19.3.
Dobrou náladu zdůrazňuje během rozhovoru několikrát. Šedesátka na krku ji netrápí. „Kdyby mi to stále někdo nepřipomínal, tak bych snad ani nevěděla, že už ji na tom krku mám. Ale když už tam tedy je, tak vás mladší mohu uklidnit, není to vůbec žádný věk! Opravdu není. Chce to jen radost ze života, radost ze svobody a mít spoustu dobrých kamarádů a pak ten věk je velmi nepodstatný.“
Teď už se herečka těší na jaro, až si dá doma na balkoně sklenku dobrého vína. „A taky se moc těším na květen na filmovou premiéru Život je život, kde hraju utahanou maminku od tří dcer a mým manželem je Ondra Vetchý, který pokaždé, když se na mě ve filmu podívá, řekne si: Bože, co mě to ještě čeká. A uteče si do svých snů. Je to kouzelná komedie.“
