„Stalo se to u manžela v kanceláři. Přijela jsem s dcerou, která měla hodinu angličtiny, všichni jsme čekali na paní učitelku a najednou z ničeho nic jakoby exploze v hlavě. Netrpím na bolesti hlavy, tak jsem myslela, že by to mohla být migréna. Udělalo se mi i špatně od žaludku. Pak mi začala tuhnout šíje, tak jsem si nechala zavolat záchranku, protože jsem věděla, že to není v pořádku,“ popsala Paroubková svůj kolaps.
Lékaři u ní diagnostikovali krvácení do mozku. Ačkoli to u většiny případů bývá způsobeno výdutí, u Paroubkové nic takového neobjevili. „Děje se to i lidem mého věku,“ říká Paroubková.
„Nekouřím, téměř nepiju, snažím se hodně pohybovat, tak bych čekala spoustu jiných věcí, co se mohly stát. Tohle bylo hodně nečekané,“ dodává.
V nemocnici ležela celou dobu na jednotce intenzivní péče. Nepřemýšlela o tom, jak životu nebezpečný je její stav, chtěla jen, aby jí bylo lépe. Po třech týdnech se pomalu vrací do normálního života. „Celá rekonvalescence se bude odvíjet od toho, co mi ta hlava dovolí. Jsem pořád hodně unavená, hodně spím. Ale jinak mi zůstalo všech pět pohromadě.“
Po celou dobu v nemocnici myslela hlavně na svou pětiletou dceru Margaritu, která se poprvé ocitla na tak dlouhou dobu bez matky. Velmi příjemně ji ale překvapil manžel Jiří Paroubek, který se prý o dceru ukázkově postaral. „Na začátku pomáhala rodina a naše chůvička, ale pak už chtěla být s tatínkem. Hodně je to sblížilo a manžel se naučil věci, které předtím neuměl, třeba vybírat oblečení pro holčičku. Jenom jednou se mu povedlo, že dal holčičce každou ponožku jinou,“ prozrazuje Paroubková.
Manželé Paroubkovi s dcerou
Kromě myšlenek na dceru jí také pomohl pozitivní přístup sester a lékařů. „Chtěla bych poděkovat celému neurochirurgickému oddělení Nemocnice Na Homolce pod vedením pana primáře Klenera. Tam jsou těžké případy po operacích hlavy, kdy ti lidé ztrácejí svou identitu a charakter a chovají se jiným způsobem, než by se čekalo, a všechny ty zdravotní sestry se starají báječně. Bylo to pro mě důležité i z psychického hlediska. Jsou všichni pozitivně naladěni a snaží se vám sdělovat jen věci, které jsou nevyhnutelné, a věci, které jsou pozitivní, aniž by vám lhali nebo něco zatajovali. Bez nich bych to nezvládla,“ dodává Paroubková.
