Herečka si vždy přála být matkou. Ve 29 letech už prý byla posedlá touhou mít děti. Netušila ovšem, jestli někdy vlastní potomky bude mít. Když konečně poprvé otěhotněla, její radost záhy vystřídal smutek. Po natáčení v Miláně měla velké bolesti, v hotelovém výtahu skoro omdlela a skončila v nemocnici.
„Moje nejbolestivější vzpomínky na tu noc byly pohrdavé pohledy na tvářích sester, jeptišek. Zdálo se, že mě všechny obviňují. Stejně jako zbytek světa věděly, že jsem nebyla provdána za svého partnera, filmového producenta Carla Pontiho. Jeho první manželství se rozpadlo před lety, ale rozvod nebyl v Itálii ještě platný. Samozřejmě jeptišky o tom věděly, ale nevěděly nic o mně, mých touhách a obavách. Byly necitlivé, nelidské, bez citu. Potratila jsem,“ přiznala Lorenová.
O čtyři roky později otěhotněla znovu. Dávala na sebe větší pozor a nechtěla riskovat. Ležela v posteli a téměř nic nedělala. Nečetla, nedívala se na televizi, dokonce se snažila mluvit co nejméně a nedotýkala se břicha, aby neobtěžovala dítě. Když měla opět bolesti a vyhledala pomoc lékařů, odbyli ji, že o nic nejde. Znovu ovšem potratila a dozvěděla se, že matkou se zřejmě nikdy nestane. Měla pocit, že jako žena selhala.
Později na radu přítelkyně vyhledala odborníka Huberta de Wattevillea, který byl ředitelem gynekologické kliniky v ženevské nemocnici ve Švýcarsku. Ten zjistil, že za její potíže může nedostatek estrogenu, což brání usídlení vajíčka v děloze. Když v roce 1968 znovu otěhotněla, přestěhovala se do hotelu vedle kliniky a hormony jí píchali injekčně. Pak se jí císařským řezem narodil syn Carlo. O čtyři roky později přišel na svět syn Edoardo.
„Po prvním dítěti jsem si myslela, že život nemůže být lepší. Ale Edo vlastně zdvojnásobil mé štěstí,“ dodala Lorenová.
