„Náplní hnutí Stonožka je pomoc našich dětí dětem, které žijí v zemích, v nichž působí naše, slovenská nebo norská armáda. Děti malují obrázky a výtěžky z výstav pak putují jako dar do těchto zemí. Je to spíše symbolický dar, k tomu ale naše armáda v těchto oblastech buduje školy nebo zdravotnická zařízení,“ vysvětlil kardinál, který má od roku 2010 v rámci Biskupské konference oficiálně na starosti vojenské kaplany.
„Předtím jsem toto vykonával z vlastní přičinlivosti. Měl jsem k vojenským uniformám blízko, protože můj otec byl voják z povolání, který sloužil mimo jiné také v anglické armádě. To pro něj ovšem znamenalo i vězení, degradaci, pomocné práce a podobně. Myslím, že mně to dalo do života takovou školu, že vím, co znamená mít přátele a mít rád svou zemi,“ zamyslel se.
Dalším důvodem, proč si Dominik Duka vybral jako cíl své návštěvy školu právě ve Spáleném Poříčí, je i to, že kardinál tento kraj dobře poznal už před téměř čtyřiceti lety.
Kardinál mezi prvňáky |
„V roce 1975 jsem necelý rok působil na faře v nedalekých Nových Mitrovicích. Spálené Poříčí bylo přestupní stanicí v autobusové dopravě, auto jsem tehdy neměl. A jezdil jsem sem také k zubaři,“ prozradil.
Kromě toho místní fara byla prý v té době jakýmsi útočištěm pro setkávání kněží.
„Tehdy se duchovní mohli oficiálně scházet jen pod státní kontrolou. A tady jsme se u pana děkana Melky mohli setkat a mluvit zcela svobodně,“ vysvětlil Duka.
Přestože na jižním Plzeňsku pobýval Dominik Duka v nesnadném období, na region rozhodně nezanevřel.
„Nebyla to snadná doba, ale na druhé straně toto je vcelku tradiční kraj, což bylo před 40 lety ještě markantnější. Byla zde i tehdy velká podpora ze strany věřících i vedení obcí. Proto na toto období vzpomínám velmi rád,“ řekl.
