ČÍM SI LEZEME NA NERVY
Tomáš: V podstatě si ani nemůžeme lézt na nervy, protože se vídáme jen velmi málo. Normálně to chce více než jednoho sourozence, abychom si z maminky trochu vystřelili. Když už tedy někdy někdo leze doma někomu na nervy, tak se jedná o hromadnou akci mé sestřičky, bratra a mě samotného. Jediný moment, kdy jsem nerad viděl maminčin obličej, byl o půl páté ráno, když nás mamka budila kvůli rannímu tréninku. Tehdy jsem býval trochu na nervy, ale to vše bylo pro dobrou věc.
Helena: Zpravidla nemáme rozporné názory na řešení věcí, kromě drobností. Nemáme šanci si příliš lézt na nervy, vidíme se málo, jsme rádi, že se potkáme. Většinou řešíme nejnutnější záležitosti jako například vyprat, vyžehlit, zašít, přešít apod. Nemáme čas se vzájemně rozčilovat či obtěžovat malichernostmi.
JAK ČASTO SE DOHADUJEME
Tomáš: Nikdy a kvůli ničemu. Nikdy jsem se s mamkou nemusel hádat. Nejsme italská domácnost, kde se věci řeší křikem. Maminka není úplně nadšená z mého nového koníčku, skákání s padákem. Kdybych ji prosil o svolení, je dost dobře možné, že bychom se neshodli. Proto jsem nás oba tohoto trápení ušetřil a videa seskoků jsem doma ukázal, až když bylo hotovo.
Helena: V dětských letech jsme se dohadovali o tom, kdo co uklidí a jak. V současnosti jsme rádi, když se vůbec sejdeme. Jediná má touha při společných okamžicích je dokázat navodit alespoň chvilku pohody pro rodinnou konverzaci. V rodině prakticky nedochází k větším sporům. Sama nemám ráda hádky, proto se nikdy nesnažím řešit problémy konfrontačně, ale vysvětlením vzájemných postojů.
NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Tomáš: Naštěstí na výběr mých partnerek. Myslím, že si rozumíme po více stránkách, od oblékání, jídlo až po výběr dobrého filmu. Při výběru knihy bych si nebyl už tak jistý, protože maminka je daleko větší čtenář než já. Sdílíme podobný názor na politiku a na sociální problémy naší země.
Helena: Preferujeme uplatňování tradičních morálních hodnot ve společnosti, bez pokřivení. Dodržování pravidel slušnosti, vzájemného respektu a lidskosti.
CO ŘÍKÁM NA ŽIVOTNÍ PARTNERY
Tomáš: Znám jen jednoho partnera a tím je můj otec. Výběr partnera zvládla mamka báječně a kdybych jí do toho mohl mluvit, tak bych jí poradil, ať už nemění.
Helena: Výběr partnerek je osobní záležitostí Tomáše, věřím v jeho schopnost přirozeného výběru. Zatím mě svým výběrem nezahnal do obtížené situace a já jsem mu za to jako matka vděčná. Byla bych ráda, aby to tak zůstalo.
Tomáš Verner s maminkou Helenou
KDY JSEM SE O NĚJ/O NI NEJVÍCE BÁLA
Tomáš: Nejvíc jsem se o maminku bál, když ji odvezli do porodnice v období, kdy měla na svět přijít naše malá sestřička Kačenka. Vím, že byla ve skvělých rukou a dokonce i pod dozorem svého manžela a lékaře v jedné osobě, ale přesto jsem nemohl onu noc a ráno klidně spát.
Helena: Když po dosažených úspěších přišly nezdary a zdravotní potíže a Tomáš z mého pohledu přestal mít radost ze sportu a ze života. Začala mu chybět lehkost spojená s radostí, kterou vždy rád rozdával divákům. V poslední době mě vyděsil skákáním z oblaků.
ČÍM SE NEJVÍCE PŘEKVAPUJEME
Tomáš: Po tolika letech je velmi těžké druhého zaskočit něčím nečekaným. Skákání s padákem bylo jistě velké překvapení a na nějakou dobou zůstane jistě tím největším. Já jsem naopak překvapen při každé návštěvě domova. Jsem překvapen, jak krásně a mladě moje maminka vypadá. Koneckonců vám nemusím nic vyprávět, fotky mluví za vše. Druhá věc, kterou mě maminka překvapuje, je její emotivní reakce na to, když ji jen tak mezi řečí řeknu, že ji mám opravdu rád a že mi chybí. Většinou ji to rozpláče, což není mým úmyslem.
Helena: Skákáním s padákem.
CO SPOLU PODNIKÁME NEJČASTĚJI
Tomáš: Úplně nejraději peču s maminkou perník, můj nejoblíbenější zákusek. Dnes si už umím upéci vlastní perník, ale ten maminčin se nedá ničím nahradit. Rád mamce asistuji u provádění normálních domácích prací. Musím bohužel přiznat, že maminka je ta, co se věnuje práci, a já jsem zodpovědný za malé rozptýlení.
Helena: Já osobně si vážím společných chvilek doma a možnosti si v klidu povídat o životě a plánech Tomáše do budoucnosti. Jsem ráda, když společně děláme něco doma. Tomáš mi pomáhá a při tom povídáme o všem možném, to mě těší a lidsky nabíjí.
Tomáš Verner s rodiči
CO ZE MĚ CHTĚLI MÍT
Tomáš: Teď vás budu muset zklamat. Správná otázka by byla, co by mě v životě udělalo šťastným. Ani jeden z rodičů mi nikdy nelinkoval můj život, dali mi ten nejhezčí dar. Poskytli mi tu nejlepší startovní pozici do života, jakou mohli, a zbytek už nechávají na mém uvážení. Jinými slovy, mám ty nejbáječnější rodiče, kteří si přejí, abych našel ve svém životě to, co mě bude dělat šťastným.
Helena: Slušného člověka, který ví co chce, nebojí se pracovat a dokáže být vytrvalý a stálý. Chtěla bych, aby si Tomáš vybral cestu životem, na které bude šťastný a bude rozdávat okolí svůj úsměv.
NEJKRÁSNĚJŠÍ DÁREK
Tomáš: Jednou jsem si v obchodě zkoušel sako pro volný čas, moc se mi líbilo, ale neměl jsem pocit, že bych si ho mohl dovolit. Jen jsem se zeptal mamky jestli mi to sluší, protože já jsem si myslel, že ano. Maminka přikývla, ale tím celá konverzace skončila. O měsíc a půl později jsem našel přesně takové sako pod stromečkem. Měl jsem obrovskou radost. Kdykoli si tohle sako oblékám, vždycky u toho myslím na usmívající se přikyvující maminku. Pokaždé se rozzářím, i kdyby byl ten nejošklivější den v roce.
Helena: Pro každého rodiče je nejkrásnějším darem vidět své dítě šťastné. Nyní mám pocit, že je šťastný a z toho mám obrovskou radost.
ČÍM TEĎ NEJVÍCE ŽIJE
Tomáš: Vedle práce „matky“ pro tři nezbedné děti, manželky a pečovatelky o rodinný krb, se mamka zapracovává v nové ordinaci. Nová práce je jistě velkou náplní jejího života, ale mimo to se věnuje studiu angličtiny, navštěvuje taneční pro velmi pokročilé a stará se o to, aby naše nejmladší sestřička nestrádala. Udržuje náš dům krásný a čistý a pečuje o estetickou podobu naší krásné zahrady.
Helena: Tomáš teď pracuje na své budoucnosti po skončení aktivní sportovní činnosti. Pracuje, studuje, trénuje a bruslí, třeba v projektu Jen počkej, zajíci! Hledá nové cíle a já věřím, že k nim najde tu správnou cestu.
