"Moje ostravská stopa je sice už trochu zavátá, ale pořád doufám, že existuje. V divadle jsem v Ostravě působila sedm let, měla jsem krásné divadelní i televizní role, takže doufám, že obtisk ještě někde trvá," řekla sympatická herečka.
Profil: Lenka TermerováDivadelní a filmová herečka Lenka Termerová se narodila 12. července 1947 v Hradci Králové. Po absolutoriu DAMU působila v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Od roku 1981 je stálým hostem divadla Ypsilon, často spolupracuje s filmem a televizí. Do povědomí širší veřejnosti se Lenka Termerová zapsala díky proslulému televiznímu seriálu Kamenný řád natáčenému ostravskou televizí v 70. letech. Účinkovala v řadě televizních seriálů, například v sérii Velmi křehké vztahy. Cennou sošku Českého lva získala v roce 2008 za vedlejší roli matky ve filmu Michaely Pavlátové Děti noci. |
Už během absolutoria hostovala v Činoherním klubu v Praze. "Mezitím mi dramaturg Milan Calábek napsal, jestli nechci do Ostravy. To už byl vyhlášen stop stav, takže v Činoherním klubu nemohli nikoho přijmout, ani pan Vostrý ani Jiří Kačer. A tak mi říkali: Běž tam, prosím tě. To je úžasné, protože všichni v Ostravě byli, všichni měli svou ostravskou éru. A všichni říkali, že tam je divadlo u hřbitova," vyprávěla Termerová.
Hřbitov v těsné blízkosti vítkovického Domu kultury a Divadla Petra Bezruče v té době ještě fungoval. Nyní na jeho místě stojí park.
Bydlení nejprve na centrálním náměstí, pak v Mariánských Horách
"Pak mi vyprávěli historky. Péťa Čepek, Nina Divíšková, prostě všichni, celá ta garda tu byla." Přitom do Divadla Petra Bezruče šla původně jenom na rok. "Měla jsem jen dojíždět, na Barrandově jsem točila film. Ale za ten rok nebyl v Činoherním klubu už ani Jan Kačer ani pan Vostrý. Dojeli na to, že si vydobyli čerstvou novinku - termínovanou smlouvu, hned ji proti nim zneužili. Takže jsem v Ostravě zůstala a vůbec toho nelituju," dodává Lenka Termerová.
Jestliže dramatická doba 70. let nebyla dobrá, tak v Divadle Petra Bezruče i v televizi se sešla parta lidí, která dokázala vytvořit neopakovatelnou atmosféru. "Ze začátku jsem bydlela na náměstí Lidových milicí (současné Masarykovo náměstí - pozn. red.). Byl to byt po panu Holubovi, říkalo se tomu Kolchoz. Každý jsme měli jeden pokoj, já ještě navíc kuchyň. Po roce jsem přišla do jiného stavu. V roce 1971 jsem porodila syna a přestěhovali jsme se ke kostelu v Mariánských Horách."
"Když jsem do Ostravy přišla, tak jsem nikomu nerozuměla. Měli jsme garderobiérku Lídu Babicovou, fantastickou paní, mluvila nářečím - šlonzácky. Říkala mi třeba: Tuž děvucho, zober si ty štrample. Vůbec jsem nevěděla, co po mně chce," přiznává Termerová.
Ve vzpomínání pokračuje: "Štěpánce Ranošové říkala: Ščepánko! Taki krasavec, kaj on vyšed z tego krematorium, tož kurva Bug! Bug! Což znamenalo, že to byl krásný chlap, a když vyšel z toho krematoria, že vypadal jak pánbůh. Takhle se tady mluvilo. Fantastický lidi. Ostravu jsem si zamilovala."
Ostraváci vždycky přišli s něčím novým
Za socialismu byla podle ní Ostrava prazvláštní. "Začalo to už v padesátých letech, kdy tu byli pétépáci, teď starousedlíci, a lidi, co sem chodili za prachama. Lidi, co milovali operetu ještě z doby 1. republiky. Velmi zvláštní atmosféra, do toho ta rudá záře ze šachet, havíři s podmalovanýma očima. Vždycky tu bylo zajímavé divadlo a hudba. Ostraváci vždycky přišli s něčím novým," vzpomíná Lenka Termerová.
A proč tedy Ostravu nakonec opustila? Napomohla tomu i nemoc syna, který měl nemocné průdušky a lékař doporučil odstěhovat se do čistšího prostředí.