"Být hvězdou nebyl můj sen. Chtěla jsem jen práci, kterou nebudu nenávidět. V první řadě jsem tedy doufala, že budu mít práci, až pak navíc, že mě nebude štvát," řekla Cruzová.
Kalendář Campari si prohlédněte zde |
"Pak byly sny, že budu primabalerína a až později herečka. Když vyrostete, není čas snít o něčem, co je jako sci-fi. Ale pak se mi ty věci staly a já byla z toho nejvíc překvapená ze všech."
Cruzová se věnovala klasickému baletu ve Španělsku a pak i v New Yorku 17 let. Když ale začala točit, musela se rozhodnout. "Bylo to jako sázka do loterie. Šla jsem to zkusit na casting a říkala jsem si, že bych možná mohla dostat nějakou práci. Rodiče mi řekli, ať to teda zkusím, ale ať tomu hlavně nevěřím a nespoléhám na to. Zkusila jsem to znovu a znovu a dostávala jsem další a další práci," vzpomíná.
Pak už měla jeden specifický sen, aby jí zavolal Pedro Almodóvar a nabídl práci. I to se krásné Španělce splnilo. "Přátelství s Pedrem je mým největším pracovním úspěchem. Už jsme spolu udělali pět filmů a já doufám, že jich ještě hodně uděláme."
Vedle natáčení zvládá mateřství, navrhování oblečení se svou sestrou Monikou a odskočila si i k práci fotomodelky, když se stala tváří kalendáře Campari pro rok 2013. Pro kalendář na téma "pověry" pózovala Kristianu Shullerovi, který je ikonou módní fotografie. Kalendář ale fotil vůbec poprvé.
Cruzová si jeho práci pochvaluje a nijak nezastírá, že její snímky upravoval. "Myslím, že většina fotografií je v současné době retušována. Ale musí se to dělat správně. Neměnit výraz nebo mazat všechny vrásky z obličeje. Protože když to udělají, vypadáte jako mrtvola. Musí to být vyvážené. Ne každý fotograf dokáže obojí - dobře fotit a dobře to upravit. To je samostatné umění. Ale Christian je v tom velmi dobrý," řekla Cruzová.
Sama si nejvíc oblíbila snímek s deštníky, které byly i hlavním motivem křtu kalendáře v Miláně. Na něj pořadatelé pozvali 1 800 hostů a všichni museli mít na svém oděvu nějaký červený prvek. Penélope Cruzová přišla v červených asymetrických šatech a v drdolu. Rozdávala úsměvy a vůbec nebylo znát, že má za sebou celodenní maraton rozhovorů s novináři z celého světa.
Na večírku se pak dlouho nezdržela. "Nejsem člověk, který nějak hodně pije a mám ráda klid. Nejlépe se uvolním, když chodím na procházky nebo sleduji filmy. Opravdu hodně koukám filmy. Nejraději mám 8 1/2 od Felliniho, Spoutej mě! od Pedra a cokoli od Billyho Wildera," prozradila Cruzová.
Na vlastní očiTak jaká byla? ptali se mě všichni po návratu z Milána. Unavená. Takový dojem udělala na nás, kteří jsme přišli na řadu v šest večer, abychom položili svou otázku. Rozhovory dávala už od časného rána. Dopoledne televize, v poledne krátký přípitek, odpoledne jedna tiskovka za druhou, mezitím telefonáty s těmi, kteří nemohli přijet. Večer už byl její úsměv nucený, přesto ho vyloudila. V šedém kostýmku na extrémně vysokých podpatcích vypadala stejně krásně jako na plátně, snad jen trochu drobnější. Hustá hříva, uhrančivý pohled a na čele drobné vrásky, které velkou hvězdu trochu polidšťují.  Penélope Cruzová a fotograf Kristian Shuller Angličtinou se španělským akcentem odpovídala trpělivě na sebehloupější otázky, které už ten den slyšela desetkrát. Když se s ní někdo z novinářů chtěl vyfotit, řekla, že je jí to jedno, ale musí se zeptat manažerky. Ta ovšem jakékoli neoficiální focení zatrhla a donutila vymazat i fotku z mobilu, kde byla jen hereččina záda. Když dvanáctihodinový kolotoč skončil, musela se Cruzová hodit do gala a vystoupit na pompézním křtu. Přišla a byla opět krásná a usměvavá. V duchu už se ale jistě těšila na svého syna Lea. U něj totiž končily odpovědi na všechny otázky týkající se nejkrásnějšího dne, největšího životního úspěchu, nejzásadnějšího zlomu v životě, nejdůležitější věci na světě. "Jsem jen normální máma, která hodně pracuje," řekla |
