Místo si organizátoři podniku World BASE Race, který má renomé neoficiálního mistrovství světa, nevybrali náhodou. Kromě toho, že byl šampionát zároveň i mistrovstvím Norska, těžil též z toho, že v Norsku je base jump na rozdíl od mnoha jiných zemí legální a nehrozí tam problémy s policií.
Startovní odpočítávání se před skokem do výhrůžného prázdna ozývalo ze dvou ramp ve výšce 850 metrů na hoře Grisetkolten.
5-4-3-2-1-GO! Poté už se mohli adrenalinoví dobrodruzi spoléhat jen na gravitaci a wingsuit, speciální oblek opatřený křídly pro dosažení perfektního aerodynamického tvaru při letu.
Cílová páska byla od exitu vzdálena 750 metrů ve vodorovné linii a piloti, kteří létali vždy bok po boku ve dvojicích, jí prolétávali rychlostí až 250 km/h. Pak museli zpomalit, aby mohli otevřít nad fjordem padák a na něm se vrátit k bezpečnému přistání na pevnině.
Z dvoudenní kvalifikace se do samotného závodu probojovalo 32 skokanů z celého světa, mezi nimi i Čech Martin Trdla. A se svým konečným jedenáctým místem je spokojený. "Výkony všech šestnácti skokanů ve druhém kole byly velmi vyrovnané, byla to skutečně tvrdá konkurence," říká
S výjimkou finálového dne závodu počasí moc nepřálo. Za jakých podmínek se skákalo?
První dva dny hustě pršelo, foukal vítr nebo se exit halil v mlze. Počasí se během těch dní umoudřilo na 20 minut, kdy museli všichni, kteří chtěli skákat, odstartovat. Třetí den se ochladilo ještě víc a začalo chumelit, vrcholky hor pokryla 20 cm vysoká vrstva sněhu. Pilotům ve vzduchu začaly mrznout ruce. Slunce vyšlo až na finále.
Jak se to podepsalo na kondici skokanů?
Na vrcholu byly postaveny stany, v nichž se promoklí a promrzlí skokani tísnili po deseti a více a čekali. Chvílemi to bylo depresivní, piloti se tam potloukali jako zmoklé slepice. Tím spíš jsou jejich výsledky obdivuhodné.
Na videu je vidět, že jste skákali i do mlhy, jaký to je pocit?
To nebyla nová zkušenost. Na známých místech se někdy proskakuje mrakem, který zakrývá jen samotný exit a kvůli němuž nevidíte vůbec nic, jen bílo. V Norsku se neskákalo nikdy do takové té husté mlhy, která by se dala krájet. Šlo spíš o opar a vždy bylo vidět na přistávací plochu.
Přesto, šli do toho za těchto podmínek všichni soutěžící, žádný se nezalekl a neodpochodoval dolů po svých?
Pokud závodník vyšel nahoru na exit, nestalo se ani jednou, že by neskočil. V několika případech se ale závodníci rozhodli nezúčastnit se dalšího kola kvůli velké únavě a malým vyhlídkám na zlepšení počasí. Ale když už nahoru vyrazili, skákali.
Vy sám jste nepřemýšlel, že to vzdáte?
Ne. Ani mě to nenapadlo. Podmínky nebyly z mého pohledu nebezpečné. Absolvoval jsem všechny skoky.
Jak jste se na závod připravoval?
Na přípravu nebylo moc času. Před odjezdem do Norska jsem dostal nový wingsuit, v němž jsem absolvoval jen pět seskoků. Ještě se mám co učit, abych uměl využít potenciál, který nabízí. Je skutečně kvalitní, jeho autor Robi Pecnik na designu pracoval tři roky a opravdu se mu povedl.
Do jaké míry kombinéza let ovlivňuje, jak moc na ní záleží?
Zaprvé, vyrobit kombinézu s dobrými parametry je velké umění. Lidé, kteří se vývojem zabývají, nedělají celé dlouhé měsíce nic jiného, než navrhují, skáčou a měří pomocí GPS křivky letu. Zadruhé pak platí: nová kombinéza rovná se nový způsob létání. Záleží na rozsahu plochy, na vzájemném poměru ručních křídel a nožního křídla, na úhlu, pod nímž jsou posazena ruční křídla vzhledem k tělu…
Hraje roli i stavba těla letce?
Samozřejmě. Každý pilot vyrostl jinak, někdo je nabušený přes hrudník, jiný je zase jako pavouk. Kombinézy jsou proto šité na míru, co kus, to svým způsobem unikát. Jak toho ale využít, to je jen na pilotovi.
Čím je člověk těžší, tím letí rychleji, a čím pohotovější má odskok, tím lepší má čas. Čím dalším se dá rychlost letu ovlivnit?
Nejvíc záleží na poloze těla, musíte si naměřit co nejvýhodnější úhel letu. Můžete letět rychleji a strměji, ale vaše dráha je pak delší. Při příliš střemhlavém letu se může stát, že vám nevyjde výška, můžete být příliš nízko a být nuceni otevřít padák dřív, než proletíte cílem. Letíte-li příliš naplocho, jste pomalí. Spíš než o závodu na čas je pak možné hovořit o vyhlídkovém letu.
Pořádají se v base jumpu i jiné soutěže než let na rychlost?
Například proxi létání, kdy letí pilot blízko skály. Je jen na jeho uvážení, jak vysoko otevře padák, jak blízko ke skále se pustí a jak dlouho si s ní bude hrát. Jindy se jedná o průlet nad zajímavým místem, novým druhem létání je tzv. terrain flying, létání nad terénem. Při něm se překonávají velké vzdálenosti, většinou kaňony či skalní plotny.
výsledky World BASE Race1. místo: Frode Johannessen (Norsko) - Nejrychleji létající Nor & Nejrychleji létající člověk světa; čas 18:91 s; odměna 3 000 eur |
