Po Praze se promotají malým citroënem, do ciziny vyjíždějí velkým mercedesem. Ten je totiž daleko pohodlnější. "Je tichý, velký, pohodlný, ale v Praze s takovým auťákem nezaparkujete," popisuje Oldřich Havránek.
Letos mu bude jedenasedmdesát, ale vitální je velmi. Mluví nahlas, trochu stará škola. Děkuji a prosím jsou jeho dvě základní slova. "V tom jsem stejný jako Karel. Nikdy jsem od něj neslyšel ´Oldo, zajeď támhle, udělej tohle´. Vždycky začne větu ´Oldo, prosím tě…"
Už dvanáct let je výhradním šoférem Karla Gotta. Věkem je sice důchodce, ale to by ho nebavilo. "Nudil bych se," tvrdí. A tak denně sedí doma na telefonu a čeká, až ho jeho slavný pasažér povolá do služby. "Nikdy mi neříká věci moc dopředu, maximálně den. Řekne, v kolik pro něj mám přijet domů, a pak zavolá, když se třeba něco posune a změní."
V autě si povídají o čemkoliv, o politice i showbyznysu. "Když Karla čeká důležité vystoupení, poznám to. Je trochu nervóznější. Ale v poslední době se změnil v jedné věci," popisuje řidič. "Čím dál častěji si své koncerty uvádí a je hrozně vtipný. Cestou si často dává dohromady, co řekne, a já se za volantem směju jako blázen. Nechápu, kam na ty fóry chodí."
Od chvíle, co má Gott doma dvě dcery, se častěji po koncertech vrací do Prahy. Přibyly tedy noční jízdy. "Karel nerad někde přespává. Jednak kvůli hotelové klimatizaci, která mu nedělá dobře, a jednak má rád svoji postýlku. Takže mu nevadí, když se vrátíme třeba ve tři ráno. Když je unavený, rád si v autě pospí," říká Havránek.
Čtěte ve čtvrtek v Magazínu DNES
Nezvyklý rozhovor s řidičem Karla Gotta si přečtěte ve čtvrtečním Magazínu DNES. Navíc tu najdete Gottův portrét očima ostrého kritika Jana Rejžka a velký průzkum veřejného mínění na téma Češi a Gott.
