Salmonela, vzteklina, papouščí nemoc i tuberkulóza. To jsou jen některé z mnoha nemocí, které lze chytit od exotického tvora chovaného v domácnosti. „Želvy jsou hotové továrny na salmonelu, ostatně jako všichni plazi,“ varuje americký pediatr Larry Pickering. „Mohou nakazit i děti, které tato zvířata chovají,“ dodává. Ve studii otištěné v Journal of the American Academy of Pediatrics Pickering uvádí i čísla: Jedenáct procent případů salmonely u dětí má původ ve styku s ještěrkami, želvami a dalšími plazy. V sedmdesátých letech prý malé želvy způsobily v USA sto tisíc případů salmonely. Zákaz prodeje želv s krunýřem menším než deset centimetrů coby mazlíčků zabránil nejméně sto tisícům případů onemocnění ročně, informuje i Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci.
Spoluautor studie Joseph Bocchini z Louisiana State Univerzity v Shreveportu připomíná rizika nákazy chlamydií od papoušků či jiných exotů. „Když mám v ordinaci dítě s netypickými dýchacími potížemi, první, co se ptám, zda doma chovají ptáka,“ říká. Tzv. papouščí nemoc se přenáší převážně vdechnutím infikovaného prachu z peří nebo z výkalů ptáků.
Pickering zmiňuje, že nedávno ošetřoval dítě, které se nakazilo salmonelou od ochočeného leguána. Od křečků a jiných hlodavců mohou děti chytnout průjmy, horečky, žaludeční křeče, jsou přenašeči tularemie a zápalu plic. Studie amerických pediatrů varuje, že divoce žijící hlodavci bývají rovněž přírodním rezervoárem moru a jsou známy případy nákazy při poštípání infikovanými blechami žijícími na hlodavcích. Jako další příklad možné nákazy vědci uvádějí opice – třeba makakové jsou nositeli nebezpečného herpes B viru.
I když chov domácích mazlíčků může dětem přinést mnoho dobrého, je třeba vědět i o rizicích, která ze sdílení domácnosti s exotickými zvířaty vyplývají, zdůrazňují američtí pediatři. Rodiny s dětmi do pěti let věku by se měly těmto exotickým mazlíčkům úplně vyhýbat, doporučují. Každý ví, jak často si malé děti strkají ruce do pusy – třeba jen okamžik poté, co se dotýkaly svého zvířecího miláčka, nebo se s ním dokonce pusinkovaly.
Nemoci od zvířat* Všechna zvířata mohou přenášet nebezpečné nákazy, varuje i Ústav zdravotních informací a statistiky (ÚZIS). |
Evropa ve střehu
Importovaná zvířata mohou přinést do nového domova dosud neznámé patogeny. Kontakt mezi zvířaty i lidmi z různých oblastí světa může vést k rozvoji chorob u nových živočišných druhů včetně člověka a v nových zeměpisných oblastech, varovali vědci nedávno i na Evropském veterinárním týdnu v Bruselu. „Většina nakažlivých chorob, které se objevily v posledních letech, má původ u zvířat. Značná část nemocí zvířat má potenciál přeskočit na člověka. A infekce se šíří rychleji, než jaká je inkubační doba,“ varoval na bruselském setkání veterinářů a lékařů i generální ředitel Světové organizace pro zdraví zvířat Bernard Vallat.
Právě dovoz exotických zvířat bez náležitého ověření se může stát zdrojem nové nákazy. Jako doklad jejich slov může posloužit případ virů HIV, SARS či ptačí chřipky. Jeden případ přenosu přímo z chovu mazlíčků se odehrál před pěti lety ve Spojených státech: opičí neštovice sem zavlekl chovatel exotických zvířat, který si dovezl z Afriky nakaženou krysu obrovskou (Cricetomys gambianus). Choval ji společně se svišti stepními, psouny prériovými a králíky – a ty pak prodával dalším zájemcům o chov. Onemocnělo více než 80 lidí, než se podařilo vystopovat zdroj nemoci a zakázat dovoz podezřelých zvířat.
Když škrábne leguán
Exotická zvířata jako leguán nebo opice, ale i běžný hlodavec mohou také škrábnout či kousnout, varují odborníci. Když do rány proniknou „exotické“ bakterie, mohou způsobit komplikované onemocnění. Obliba exotických mazlíčků v USA i všude ve světě stoupá. Podle údajů z roku 2007 má 63 procent domácností v USA jedno či více domácích zvířat, z toho tři procenta jsou exotičtí nebo netradiční mazlíčci. V součtu to představuje 77,7 milionu koček, 65 milionů psů, 17,3 milionu ptáků, 8,8 milionu plazů, 185 milionů sladkovodních rybiček... A ročně evidují v USA až tři miliony případů kousnutí zvířetem.
I v Česku však každý rok evidují lékaři dva až čtyři tisíce případů pokousání či poškrábání od zvířat. Naprostá většina těchto zranění pochází od psů a koček, ale objevují se i kousnutí potkanem či jiným hlodavcem, plazem, fretkou, činčilou, křečkem i ještěrem. „V tlamě i na drápech zdravých psů, koček i dalších živočichů je mnoho druhů mikrobů, které, jsou-li zaneseny do rány, snadno způsobí zánět a hnisání,“ uvádí profesor Jiří Havlík z Infekční kliniky 2. lékařské fakulty UK v článku Poranění zvířaty a jak předcházet komplikacím v časopisu Medicína pro praxi. Nejčastěji jsou to streptokoky, stafylokoky, méně také původce tetanu (Clostridium tetani), původce pasteurelózy králíků (Pasteurella multocida), bakterie způsobující sepsi (Capno cytophaga canimorsus) a původce nemoci z kočičího škrábnutí (Bartonella henselae). Naštěstí se u nás už neobjevují případy smrtelné vztekliny.
Exoti v číslechVe světě se ročně prodají: 4 miliony ptáků |
Alergie – nejhorší je kočka
Další riziko, které američtí pediatři v souvislosti s chovem mazlíčků připomínají, dobře znají i čeští dětští lékaři: alergie. Může vzniknout, když je dítě ve styku se zvířecí srstí, peřím, výkaly, slinami. V české populaci trpí alergií třetina dětí, deset až patnáct procent dětí má astmatické potíže. „Setkání se zvířetem může být dobré v tom, že si dítě vyvine toleranci, ale na druhou stranu se tak riziko vzniku alergie zvyšuje,“ upozorňuje profesor Petr Pohůnek z dětské pneumologie Pediatrické kliniky UK. „Nejcitlivějším alergenem je jednoznačně kočka, ale každé, i bezsrsté zvíře produkuje alergeny ve slinách a v moči. Určitě tedy nedoporučujeme chov žádných domácích zvířat tam, kde jsou známy dispozice dítěte k astmatu. A v žádném případě nelze souhlasit s léčbou šokem – pořídíme psa a čekáme, co bude,“ varuje profesor Pohůnek.
„Chov zvířat – jakýchkoli – s sebou vždycky nese určitou míru rizika,“ potvrzuje i tiskový mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. Obavy amerických pediatrů se mu však zdají přehnané. „Nedémonizoval bych to. Riziko nákazy je možné minimalizovat, když se dodržují hygienické zásady. I salmonelu člověk určitě dostane snáz ze špatně uložených potravin než od želvy.“
Jak dodává Josef Duben, kdo si chce koupit exotické zvíře, měl by se samozřejmě o tom konkrétním druhu nejdříve poučit. „A především by měli lidé kupovat zvířata ověřená, očkovaná, s certifikátem veterinárního úřadu ze země původu. Veterinární dozor na vstupních místech do Evropské unie je dosti přísný, a tak je zdravotní riziko u legálních dovozů malé,“ dodává.
Ostatně, doporučení pro rodiče dětí a chovatele zároveň zní: umývat si ruce po kontaktu se zvířetem, s jeho srstí, krmením, vodou, výkaly a děti do pěti let si nenechat hrát se zvířaty bez dohledu rodičů. I tak není možné nákazu zcela vyloučit – některá zvířata s patogeny přirozeně žijí a některé infekce se šíří pouhým dýcháním či kašlem. „Proto by měli všichni brát vážně příznaky a řešit zdravotní stav zvířete i dítěte ihned, jakmile se objeví,“ zdůrazňuje Duben.
