Knížka Lucy O’Brienové se drží Madonnina životopisu, včetně dětství stráveného v průmyslovém Detroitu až přes náhlou smrt matky, která přispěla k tomu, že se Madonna rychle postavila na vlastní nohy. Mohla z ní být umělecká tanečnice, ale ona toužila po rychlejší, zajímavější kariéře zpěvačky, kterou se jí podařilo odstartovat začátkem 80. let v New Yorku.
Zažila zde snad vše: naprostou bídu, když se chodila ke známým najíst, pro pár dolarů fotila akty a v nebezpečné části města byla dokonce znásilněna. Hrála s kapelou, hledala svůj styl. "Znal jsem ji, sedala tady v baru u jednoho stolu. Normální holka. Pak odešla a vrátila se jako Madonna," vzpomínal jeden z bývalých kamarádů.
Po despektu respekt
"Nejdřív jsem Madonnu považovala za lacinou popovou nánu, která se ve videoklipu k písni Like A Virgin nakrucuje v elasťákách na benátské gondole," přiznává Lucy O’Brienová, která Madonnu sleduje od roku 1985. Despekt se záhy změnil v respekt.
"Madonna mluvila přímo ke svému ženskému publiku. Přes pásek jí vykukovalo břicho a jí to bylo jedno. Hodně se usmívala, mrkala na obecenstvo a zvala ho, aby se toho žertu zúčastnilo. A její hudba - rytmická, taneční, plná melodické drzosti, měla magickou přitažlivost," píše.
Spíš než skandály se snaží vyložit Madonniny kroky v hudbě, životě i ve filmu. "Madonna svou hudbou a uměním vypráví o tom, jaké je to být ženou. Převádí to do srozumitelné řeči a nabízí pěkně zabalené, ale pokaždé udeří na správnou strunu," míní O’Brienová, která se cítí s Madonnou spřízněná.
"Jsme stejná generace. Byla jsem také padlá katolička stižená feminismem. Hrála jsem v dívčí kapele a poznala ten úžasný pocit z vystupování před lidmi. Stejně jako Madonna jsem po čtyřicítce porodila dvě děti. Madonnin příběh je pro mou generaci typický - jak nám feminismus dodal odvahu: jak, navzdory svobodě, za kterou jsme bojovaly, přetrval intenzivní konflikt mezi prací a mateřstvím."
Madonna se stala měřítkem, kam zpěvačka může v určitých věcech zajít - i když je to někdy trapné. "Nebyla to další uměle vyrobená ikona, byla sama sebou. Madonna prošla mnoha důkladně zváženými proměnami, od peroxidové svůdnice éry True Blue v 80. letech po tmavovlasou mystiku Like A Prayer. Pak přišlo komerční pozlátko filmu Dick Tracy a dekadentní elegance černobílého videoklipu Justify My Love z 90. let," píše O’Brienová.
Přes všechny provokace, které pokoušely trpělivost fanoušků až na mez únosnosti, O’Brienová uznala, že jí na Madonně imponovala odvaha a způsob, jakým se zastávala alternativních kultur: "Ať už to byly sadomasochistické lesbičky v knize Sex, přesvědčivá napodobenina diskotéky pro gaye v Confessions On A Dance Floor nebo líbání s černošským Kristem ve videoklipu Like A Prayer." Madonna dělala vše se zaměřením na popularitu. O’Brienová zdůrazňuje její neutuchající soutěživost i proměny osobnosti.
Suma vlivů
I Lucy O’Brienová chce vědět, kdo je skutečná Madonna. "Populární negativní stereotyp hovoří o manipulativní ženě, která jde kvůli publicitě přes mrtvoly. Já jsem její práci odjakživa vnímala jako jednoznačnou a autobiografickou, ale její osobnost jako komplexní a zajímavě proměnlivou," míní autorka, která na své knize začala pracovat v roce 2005.
Čtete rádi životopisy známých osobností?Vyberte si z nabídky e-knih biografii své oblíbené osobnosti. |
"Mátla mě její osobnost plná rozporů - démonická svůdnice, matka a hospodyně, vyznavačka kabaly, šamanka - hledala jsem způsob, jak ji pochopit." Vysvětluje, že Madonna stále reaguje na svět kolem sebe. Její názory se vyvíjejí, například dává stále více najevo svou politickou angažovanost. A reaguje na trendy v módě i populární hudbě.
"Madonna je sumou vlivů v daném okamžiku. Nasává tyto vlivy z filmů, klubové kultury, literatury nebo výtvarného umění a nechává je sebou procházet. Zpracovává a vyjadřuje všechny informace, které se k ní dostanou. Když zase vyjdou ven, nejsou neuspořádané, chaotické ani neuzavřené. V Madonnině světě jsou uspořádány do estetického standardu, který vytváří a udržuje po celý život," píše autorka, která se nevyhýbá ani situacím, kdy Madonna lidsky selhala. To když jí sláva zatemnila mozek a na lidi kolem shlížela svrchu jako na hmyz.
"Z Madonny se nikdy nestala karikatura jako z Cher. Podprsenky od Gaultiera nikdy nezastřely fakt, že je to prostě Madonna," míní zpěvaččina dávná manažerka Camille Barbone, která jí pomáhala na výsluní. Jakmile Madonna zjistila, že výš ji už Barbone popostrčit nemůže, zbavila se jí. "Neměla jsem sílu dostat ji na vyšší úroveň. Hroutila jsem se z toho. Protože jsem na to už neměla a věděla jsem, že ona půjde dál, až na vrchol. A to mě ničilo," řekla Barbone.
Lucy O’Brienová nemohla Madonnu osobně poznat, ale míní, že zpěvačka toho o sobě říká dost a její hudba zanechává psychický otisk a vede posluchače, aby Madonnu lépe pochopil. Proto věnuje v knize dost místa vysvětlování Madonniných písní.
"Poslechla jsem si Madonnu od začátku do konce a objevila jsem zajímavý příběh. Ať už šlo o vrstvy katolické liturgie v Like A Prayer, temné hlubiny Erotiky nebo třpytivý trans v Confessions On A Dance Floor, kde se Madonnin hlas stává pouze kresbou v hudbě. Vždy to byly části její osobní cesty."
Své postřehy doplnila osobními vzpomínkami lidí, kteří Madonnu potkali nebo s ní spolupracovali. Teprve pak se z kvanta informací, které pečlivě seřadila a spojila ve své knize, vynořila skutečnější Madonna. "Viděla jsem dva jasné obrazy její osoby: ženu, která jde kupředu přes mrtvoly a nemilosrdně likviduje konkurenci, a také ženu, kterou jsem nikdy předtím nespatřila - milou, dětinskou a okouzlující."
Na veřejnosti se prý Madonna chová královsky, hvězdně, ale pak přijde domů, sundá si kabát, a jako by odložila svou veřejnou osobnost. "Dokonce i její přízvuk se změní z britského na mateřský detroitský," dodal její kamarád, režisér James Foley.
Avšak jediná chvíle, kdy je Madonna skutečně sama sebou, prý nastává, když pracuje. Ve víru tvořivého procesu zapomíná na své popové role i osobní problémy. Právě snahou Madonně porozumět a pochopit ji nabídla O’Brienová propracovaný portrét, k němuž se čtenář může uchýlit i pro vysvětlení některých písní. A samozřejmě je to čtenářsky vděčný životopis zpěvačky.
"Její styl je konfrontační, její ambice nemají hranic, přesto stále proměňuje svůj život ve fascinující popové umění. Přestože má své chyby a je velmi lidská, její nebojácností se můžeme inspirovat," uzavírá Lucy O’Brienová.
Lucy O’Brienová - Madonna
Nakladatelství BB Art, 383 stran, cena 299 korun
Hodnocení 70 %
