Atmosféra v Harrachově připomíná Klostermannův román Mlhy na blatech, skokanské můstky se ztrácejí v husté cloně, ale pak na chvilku déšť zeslábne.
„Podejte mi osmnáct milionů kapesníků a já jdu na to,“ říká mladičká zpěvačka, letos čtvrtá v anketě Český slavík. Praví to odhodlaně, i když nos má červený a popotahuje.
Čtrnáctiletá Ewa Farna lyžovala závodně, a tak ví, že když se řekne, že se jde jezdit, nezastaví ji ani obleva, ani počínající chřipka. Ani mně se nechce do zavlhlých přezkáčů a mezi těch pár promoklých nadšenců, kteří tu v pomalém tempu křižují svah. Jenže lyžování jsme si domluvily na dnešek, a tak není zbytí. Jen místo černé sjezdovky z Čertovy hory bereme zavděk cvičnou loučkou vedle lyžařských můstků.
„Na sedačku mne nedostanete, ta jede čtvrt hodiny. To bych mezi zkouškou a vystoupením ani nestihla, navíc bych promrzla a teď hlavně musím dobře zazpívat,“ říká rozhodně Farna. „Ewo, nesedej si na sníh,“ napomene ji otec Tadeusz Farny, když před fotografem napodobuje pád. Doprovází ji do Harrachova ještě s mladším bratrem.
Chcete vědět více?
Je pro Ewu snadnější balit kluky z pódia, nebo na lyžích? A s kým by si nejradši zalyžovala? Čtěte v sobotní MF DNES.
