Jaký je ve vašich vzpomínkách tatínek z doby, kdy jste byl ještě malý kluk?
Byl obrovský, měl velké srdce a hluboký hlas. Vyzařoval respekt a byl ke mně vždy laskavý.
Byl vašim vzorem? Chtěl jste se jako on věnovat hudbě?
Byl mým vzorem jako člověk. K hudbě jsem našel cestu až mnohem později.
Zdědil jste něco z jeho uměleckého talentu?
Vždy mě přitahovalo spíše vizuální umění.
Do jaké míry ovlivnila vztahy ve vaší rodině předčasná smrt vaší maminky?
Smrt matky mne velmi ranila. S tátou a sestru nás tragická událost ještě více semkla.
Jak na vás později působila jeho nová žena Vendula?
Snažil jsem se svému otci vyhovět.
Jak se postupně vyvíjel váš vztah k ní?
Nikdy jsem si s ní žádný opravdový vztah nevybudoval. Vyhovovala jí má nepřítomnost.
Proč myslíte, že manželství vašeho otce a Venduly nebylo šťastné? Nežil jste s nimi, z čeho tedy usuzujete? Svěřoval se Vám otec?
S otcem jsem měl velmi úzký vztah. Ano, svěřoval se mi. Pravda je taková, že jejich manželství bylo v krizi. Vendula se k otcovi nechovala s náležitou úctou a respektem. Otec zvažoval rozvod. Měli jsme k sobě absolutní důvěru a otec věděl, že já nebudu nikde hovořit o jeho intimním životě. Proto ani teď nebudu rozvádět první část vaší otázky.
Tátovi přátelé se domnívají, že důvodem k tomu, co táta udělal, bylo to, že od něj chtěla Vendula odejít. Souhlasíte s nimi?
Ještě jednou musím zdůraznit, že nejsem smířen s verzí otcova dobrovolného odchodu.
Myslíte si, že svou smrt plánoval, anebo že jednal ve zkratu?
Nemyslím si ani jedno ani druhé. Policejní vyšetřování ještě není u konce a já nehodlám dělat unáhlené závěry.
Věděl jste, že Váš otec bere antidepresiva? Myslíte, že měl svůj stav konzultovat s psychiatrem?
Nechte mě uvést vaše informace na pravou míru. Otec pravidelně žádná antidepresiva nebral. Setkával se s fundovanými odborníky z okruhu jeho přátel kteří mi po jeho smrti potvrdili že otec byl zcela zdráv. Nikdy nenastoupil žádnou léčbu protože jí nepotřeboval.
Jak často jste se poslední dobou vídali, v jaké atmosféře ta setkání probíhala a o čem jste nejčastěji hovořili?
Setkávali jsme se častěji než kdy jindy. Jezdil jsem za ním na víkendy a dlouze jsme spolu debatovali. Naše rozhovory byly vždy intimní. Byly to rozhovory mezi otcem a synem. Takové bylo i naše poslední setkání. Otec mi hrál na klavír a spřádali jsme spolu plány do budoucnosti.
Co Vám nyní na mediálním obrazu vašeho táty, tak jak ho teď vnímá veřejnost, nejvíc vadí?
Je to právě onen obraz zlomeného muže který trpí hlubokou depresí. Táta měl v sobě obrovskou sílu. Chtěl žít a tvořit dál. Vděčím mu skoro za všechno a proto vám ještě jednou říkám: Můj otec byl moudrý a zdravý člověk.
Z čeho plynou Vaše obavy o to, aby majetek, který zdědí malý Jakub, byl řádně spravován až do jeho dospělosti?
Jeden z mých slibů tátovi byl, že ať se stane cokoliv, budu svému bráškovi vždy pomáhat. Proto chci, aby jeho materiální budoucnost byla zajištěna právně. Chci, aby bylo zcela jisté, že jednou, až dospěje, bude moci využít všeho, co mu jeho táta svým talentem a pílí vybudoval.
Do jaké míry změnila ta tragická událost váš život?
Odchod táty můj život hluboce zasáhl a zcela změnil. Budu se snažit o naplnění všech slibů, které jsem mu dal.
ČTĚTE TAKÉ:
|
Petr Svoboda se narodil v roce 1980 v Jevanech první manželce Karla Svobody Haně přezdívané Šiška, deset let po své sestře Janě. "V Jevanech tehdy bydlela skoro celá moje rodina, dokonce i moji prarodiče. Bylo to šťastné období," vzpomíná. Když mu bylo 13 let zemřela jeho maminka na rakovinu a otec se brzy znovu oženil. Vzal si o 33 let mladší ženu Vendulu, která s ním čekala dítě. O tři roky později Petr odjel na tátovo přání studovat do USA filmovou školu. Když se vrátil, usadil se na Slovensku, kde studoval ještě divadelní režii a začal pracovat ve filmové produkci. Nyní je uměleckým ředitelem filmového festivalu Art Film. |
