Druhé album
V minulých dnech se Ester Kočičková svým příznivcům připomněla právě v těchto dvou oborech: vydala nové cédéčko a v pražském Café Teatru Černá labuť připravila divadelní monodrama Vyučování Doni Margaridy.
V pořadí druhé cédéčko Ester Kočičkové a Lubomíra Nohavici nese nenápadný titul Druhé album. Oproti debutu představuje výrazný posun: zatímco první CD zachycuje koncertní podobu písní pouze s klavírním doprovodem, na Druhém albu již hraje šestičlenná kapela. Písničkám to jednoznačně prospívá.
ESTER KOČIČKOVÁ, LUBOMÍR NOHAVICA |
Ester Kočičková nedisponuje tzv. "velkým" hlasem, má však pro šanson neocenitelnou schopnost se do písně položit, dodat jí napětí a naléhavost; jako textařka si navíc v tomto ohledu umí vyjít vstříc mnohovýznamovými texty, v nichž se k sobě jednotlivé verše a obrazy skládají spíše asociativně než přísně logicky.
Nejsilnější na celém albu jsou skladby, v nichž je právě tato poloha umocněna silnou Nohavicovou melodií - jmenovitě Důstojník nebo upírská Jen hlínu. Méně přesvědčivé jsou tituly textově přímočařejší nebo hudebně přespříliš ambiciózní: chytlavá "festivalovka" o venkovské dívce, která skončila jako pornoherečka, se pohybuje na hraně banality, naopak pokus o nadupanou finálovku vyznívá v daném kontextu nepatřičně bombasticky.
Je však vhodné dodat, že závěrečný rozmach sympaticky uzemní laškovně cynický Bonus pro pražskou zoologickou zahradu ("Gaston v nebi lachy lach lachy lach lachtá..."), ale hlavně to, že všechny texty udržují vysokou úroveň. Album tak nabízí chytrou hudbu, která se neoposlouchá a patří k tomu nejzajímavějšímu, co se letos v naší "populární hudbě pro dospělé" urodilo.
Vyučování Doni Margaridy
Monodrama brazilského autora Roberta Athayde Vyučování Doni Margaridy sice nepředstavuje v historii divadelní literatury zásadní milník, jde však o šikovně napsanou hru, která těží z vděčné situace, v níž se diváci mění v žáky atakované potrhlou učitelkou.
Pro Ester Kočičkovou je to ideální příležitost: může uplatnit nesporné kouzlo osobnosti i schopnost bezprostředně komunikovat s publikem a v případě potřeby pohotově improvizovat.
ROBERT ATHAYDE |
Kočičkové slouží ke cti, že nejen dokázala velmi přesně evokovat (a karikovat) školní atmosféru, ale bez nejmenšího zakolísání do ní zahrnula i všechny více či méně vtipné vstupy několika přespříliš aktivních "žáků".
Závěrem lze obměnit větu z úvodu: na Cenu Alfreda Radoka tato inscenace asi aspirovat nebude, dvě hodiny biologie s Doňou Margaridou jsou však zážitkem doporučeníhodným.