Třetí den mého putování po Zanskaru v transhimalájské oblasti Ladakhu byla cesta v podstatě stále stejná. Stoupala a klesala stále podél řeky Carap.
Prošel jsem několika vesnicemi (všude se sklízelo), až jsem po nějakých šesti hodinách dorazil k soutoku s řekou Kargyak - podél jejího toku jsem pak měl pokračovat dál až na samý konec zanskarského údolí.
Noc u domorodců
Přenocoval jsem ve vesnici Purne u rodiny, která evidentně žila především z turistů. O tom svědčilo množství dobytka i koní a malý samostatný pokojíček se třemi lůžky, kde mě ubytovali.
Poprvé jsem také strávil večer přímo v domorodé domácnosti. Jedna místnost s podlahou z udusané hlíny, kamny, kde se topilo jačím trusem, několika poličkami s nádobím a rohožemi v rohu, kde se spalo.
|
První část vyprávění o cestě po Indii čtěte ZDE |
|
Druhou část vyprávění o cestě po Indii čtěte ZDE |
Děti si hrály v koutě, dědeček nepřetržitě četl buddhistické texty (což pracující vesničané dělají až v zimě) a oba manželé vařili místní specialitu momo - knedlíčky plněné bramborami. Poněkud mě šokoval pohled na rádio a moderní svítilny, napájené solární elektřinou.
Nazítří jsem si u těchto dobrých lidí nechal batoh a vydal se k něco přes hodinu vzdálenému klášteru.
Klášter Phugtal
Orlí hnízdo, přilepené na skále, které zdálky připomíná pohádkový hrad. To je buddhistický klášter Phugtal, komplex bíle natřených domků ze dřeva, proutí a nepálených cihel, vestavěný do skalního masivu v údolí řeky Carap.
S fotoaparátem v ruce jsem okouzleně procházel kolem, stoupal po strmých schodištích a objevoval stále nová a nová zákoutí, průchody, komůrky a terasy s nádherným výhledem do údolí a na řeku. Když jsem se vynadíval, jeden ze tří přítomných mnichů mě provedl několika chrámy a místnostmi. Včetně komnaty, ve které před lety strávil noc dalajláma, a která mu je od té doby vyhrazená.
|
Na můj podiv, kde jsou ostatní - v klášteře má být snad 60 mnichů - odpověděl, že je dovolená! |
Klášter je v sezóně pod náporem turistů
Představený mi chvíli povídal o sobě - pocházel z blízké vesnice, kde bydlí už přes 20 let. Pak se rozpovídal o chodu kláštera, který je chudý, ale na skromné živobytí to stačí; potravinami je zásobují vesničané, zeleninu si pěstují sami i o turistech - je jich stále víc, přes léto sem přicházejí prakticky nepřetržitě, takže si po sezoně všichni oddechnou.
Před odchodem jsem se ho ještě zeptal, zda je i po tolika letech v klášteře spokojený. "Yes, of course," řekl. Pak se pousmál, podíval se na mě a dodal: "It’s a lazy life."
 Detail kláštera Phugtal |
 Klášter Phugtal |
 Indické městečko Padum |
 Představený v klášteře Phugtal |
 Rodina z vesnice Purne |
 Začátek treku do vesnice Padum |
