Jen kousek od jižního okraje Prahy, na pravém břehu Vltavy, se nad hladinou Slapské přehradní nádrže vypínají strmé Albertovy skály. Oblastí vede naučná stezka, která svých charakterem připomíná vysokohorský terén a místy je jištěna i řetězy. Celý okruh měří 7,5 km a zvládnete ho přibližně za dvě až čtyři hodiny.
Nádhernou scenérii tohoto kraje podtrhuje ostrý meandr řeky, který můžete pozorovat z mnoha vyhlídek. Dalším unikátem jsou zdejší rostliny a živočichové. Žije zde například výr velký, kvetou vzácné teplomilné rostliny a uvidíte tu vzrostlé tisy červené, kterých je v rezervaci přes tisíc.
Les staletých tisů
Vyrážíme od rozcestí U Křížku, kde parkujeme na malém parkovišti hned u lesa. Je tu několik piknikových stolů a také přehledná informační tabule se spoustou informací a také s QR kódem. Ihned se noříme do lesa a jdeme po značce naučné stezky asi pět minut, než dojdeme k prvnímu rozcestí.
Pohled z hrany vltavského kaňonu k západu. Vlevo vrch Drbákov
Stezka vede strmým svahem a prochází kolem mohutných tisů.
Tady se můžeme rozhodnout, zda okruh absolvujeme po nebo proti směru hodinových ručiček. My doporučujeme jít po směru a odbočujeme vlevo k první vyhlídce.
Bartůňkova vyhlídka nám nabídne první pohled na meandr Vltavy hluboko pod námi. Svah tu padá strmě dolů a začínáme tušit, že zpáteční cesta, která by podle mapy měla procházet někde pod námi, povede opravdu dost divokým terénem.
Vyhlídku pojmenovali po Karlu Bartůňkovi, který po válce začal stezku budovat – sám, jen s krumpáčem a bez nároku na odměnu.
Pokračujeme souběžně s modrou turistickou značkou k vrcholu Drbákov. Cesta příjemně stoupá a my objevujeme první tisy, které se zelenají v dosud neolistěném dubovo-habrovém lese.
Tis červený je vzácný strom a tato lokalita je jednou z nejlepších u nás, kde ho můžeme spatřit.
Stezka mezi skalami
Po úbočí Drbákova scházíme k rozcestí, kde modrá značka pokračuje rovně do Křepenic. Trasa naučné stezky tady uhýbá ostře doprava a vydává se do strmého skalnatého svahu. Tím končí bezpečná a široká cesta, dále byste raději neměli chodit s malými dětmi nebo při náledí.
Naše tempo se zpomaluje – nejenom kvůli náročnějšímu terénu, ale také každou chvíli zastavujeme na nejrůznějších vyhlídkách, fotíme a obdivujeme panoramatické výhledy.
Je obdivuhodné, co zde dokázali vybudovat stavitelé stezky Karel Bartůněk a jeho následovatel František „Robin“ Veselý. Cesta se zařezává do strmého svahu, obchází skály a vybíhá na bezpočet vyhlídkových výchozů. Oceňujeme dřevěné schůdky a na několika místech je cesta dokonce opatřena řetězy.
Výhled z Bílé skály k západu
Chvilku odpočíváme na vyhlídce Bílá skála, kde se otevírá výhled na řeku i okolí. Výhledu dominuje zákrut Slapské přehrady, vpravo se zvedají přes sto metrů vysoké Albertovy skály a naproti nám se zelenají zalesněné kopečky Středního Povltaví. Scenérii sice trochu hyzdí nevzhledné rekreační středisko přímo pod námi, ale to je jen drobná vada na kráse.
Albertova vyhlídka
Míjíme Bartůňkovu vyhlídku (kterou podle hlasů tušíme někde nad námi) a po chvilce přicházíme na malé rozcestí, kde lze okruh opustit a vrátit se zpět na parkoviště. Vlastní trasa naučné stezky pokračuje dále vlevo skalnatým terénem s dalšími vyhlídkami směrem k Častoboři.
Nakonec přijdeme na rozcestí se žlutou značkou, odkud je to doleva asi půl kilometru na Častoboř, kde se v létě můžeme vykoupat.
Stezka se proplétá mezi skalami a místy je doplněna řetězy.
Panorama z Albertovy vyhlídky
Napojujeme se na žlutou značku a obloukem se vracíme po lesní cestě k odbočce na Albertovu vyhlídku. Vyhlídka, která byla pojmenována po někdejším majiteli statku v nedalekých Nalžovicích, se nachází na úzkém skalním výchozu, asi sto metrů nad řekou.
Tuto vyhlídku jsme si tedy nechali nakonec našeho výletu a hodnotíme ji jako bezesporu „nejvzdušnější“ ze všech. Jestliže na předchozích jste mohli mít lehké problémy se závratí, tady oceníte zábradlí s řetězem, kterého se můžete přidržet.
Může se hoditWeb: http://www.stezky.info/naucnestezky/ns-drbakov-albertovy-skaly.htm |
