Když malé dítě zavírá při hře obě oči s vírou, že se tak stane neviditelné, je to zábava. Rádi se k ní přidáte. „Kde je, kam zmizelo? Ještě před chvilkou tu bylo!“ deklamujete teatrálně. Děcko v údivu otevírá oči a nevěřícně zkoumá váš výraz. Opravdu se mu to povedlo? Kouzlo hry je v tom, že se balamutíte vzájemně.
Je to roztomilé. Děti z toho však nakonec vyrostou. Radfordu Williamu Davisovi se to ovšem nepovedlo. Jeho dětská duše přečkala dospělost i stáří.
Totální „cringe“
Uvěřil, že je pravým nindžou. Pravděpodobně tím jediným nositelem prastarých vražedných schopností japonských zabijáků. Své fanoušky o tom přesvědčoval podobně naivními triky jako děti, které se před rodiči zneviditelňují mrkáním. A posílen vědomím, že mu alespoň někteří trochu věří, rozvíjel dál svá tvrzení o vlastních nepřekonatelných schopnostech do absurdních rovin.
Davis si mezi průkopníky bullshido vysloužil zvláštní místo. Sebejistota, s jakou hlásal do světa svérázné pravdy, totiž nesmírně dráždila další falešné mistry bojových umění. Ve společnosti těchto podvodníků se tak brzy sám stal vyvržencem, protože jeho fiktivní dovednosti podrývaly jejich nekalé praktiky.
Hned na začátku je však třeba připustit určitou nejistotu. Nikdo totiž dodnes hodnověrně nedoložil, zda Radford William Davis opravdu trpí přeludem vlastních nindža-schopností, nebo jen zdařile předstírá, že jim věří. Pokud by platila druhá varianta, zaslouží si místo odsudků pochvalu a je třeba o něm hovořit jako o skutečném mistrovi řemesla. Hereckého, nikoliv bojových umění. Zatím se však zdá, že klame jen sám sebe.
Stejně jako koktavý jevištní komik, který svůj neúspěšný výstup opakuje do omrzení publika, kolem sebe vytvořil zástup diváků opájejících se atmosférou totálního „cringe“. Nevyumělkované trapnosti. Návodná videa a manuály, která vyprodukoval, jsou dnes naprosto kultovní záležitostí.
Muž v černém županu a s lyžařskou kuklou, nindža Davis, v nich například uhýbá kulkám vystřeleným z pistole. Tu černobílou pantomimu plnou kotoulů a kejklí jen nevěřícně sledujete. Projektil přece letí úsťovou rychlostí 400 metrů za sekundu! Davis však má objasnění, jeho úhybné manévry jsou prý samozřejmě inscenované. Zpomalené! Kdyby je totiž předváděl v plné rychlosti, vůbec byste jej na videu nezahlédli. Tak rychlý totiž je.
Fascinující. Je to jako výlet do fantazie sedmiletého klučiny.
Přehánění bez limitů
Je nesporné, že Radford William Davis velmi efektivně těžil z kapitálu příležitostí, které se v sedmdesátých a osmdesátých letech v celých Spojených státech nabízely. Frčeli pouliční válečníci, novodobí samurajové a zbraně z Dálného východu, mysteriózní, „zázračné“ praktiky. Na vlnu popularity bojových umění naskočil Davis mezi prvními a rychle pochopil pravidla podnikání.
Že si falešný mistr bojových umění John Timothy Keehan, známější jako Hrabě Dante, připisoval znalost mýtického Dim Mak, Dotyku smrti? Davis tvrdí, že oněch smrtících doteků zná hned dvaatřicet. Když Dante začal nazývat svůj klub Společenstvím Černých draků, Davis se bezostyšně prohlásí jeho tajným předsedou. A v novinových inzerátech začal nabízet členství. Pokud někdo vyrukoval s novou zmrzačující, zohyzďující, zničující technikou nebo hmatem, Davis suše odtuší, že se ji naučil od něj a dělat ji může jen s jeho svolením.
Pokud byste s ním zasedli k partii šachu, pohledem by nejspíš zhodnotil základní postavení figur a pak by vám oznámil, v kterém tahu jste prohráli, aniž jste začali hrát. A asi by doplnil, že šachy ostatně sám vynalezl. Přijde vám to jako nadsázka?
Své domnělé předsednictví ve Společenství Černých draků hájil tím, že je jediným nositelem znalostí pravého a původního bojového umění, které vzniklo před šesti tisíci lety na Atlantidě.
S takovým kalibrem se soupeří těžko.
Je jako skutečný nindža, vždy deset kroků před konkurencí. Porazit jej nemůžete. Kde se tomu všemu tak mimořádnému umění vyučil? To je samozřejmě záhada, posilující jeho mystérium.
Radford William Davis se narodil na slunné Floridě, v Lake Alfred, v roce 1948. Prvních třicet let jeho života uplynulo naprosto bez zvláštností. Zatímco se jiní slovutní falešní mistři bojových umění museli na zkušenou vypravit alespoň do šaolinského chrámu, Davis si vystačil s poutí do Chicaga v Illinois. Tady v polovině šedesátých let nasával všemi póry atmosféru divoké metropole a sledoval boom prvních dódžó, bojových tělocvičen.
Některé z nich pravděpodobně sám krátce navštěvoval, ale příliš jisté to není. Orientální étos ho nicméně velmi silně oslovil a přispěl k jeho vnitřnímu přerodu. Od té chvíle na něj totiž můžeme narazit hned v několika alternacích.
Zrození Ashidy Kima
Při jedné z nich si Davis začal říkat Christopher Hunter. Uváděl sám sebe jako veterána jednotek tak speciálních, že se o nich nevedou žádné záznamy a že byly zmínky o jejich existenci vymazány ze všech zdrojů. Davis-Hunter měl být bezpečnostním poradcem, armádním konzultantem, vojenským kontraktorem. Žoldnéřem pro delikátní mise, profesionálem na volné noze s dlouhou historií super-tajných misí.
K jeho výbavě patřily dokonalé schopnosti přežití v divočině, umění pohybovat se utajeně krajinou, infiltrovat střežené objekty a zabíjet nepřátele na potkání. Holýma rukama.
Současně si také říkal mistr Ha-Ha Lung. V této figuře je Davis učiněnou studnicí starobylé čínské moudrosti. Vnímá čakry a plynutí životní energie, uzdravuje bylinkami a amulety, posvěcenými křišťály. A také hřejivým dotekem, zvlášť pokud je klientem pohledná žena.
Mistr Lung disponuje vnitřním okem, umí nahlížet do budoucnosti i minulosti, všude jej doprovází velká síla. Obě tyto výrazné postavy podvodníka a šarlatána však záhy pohltí třetí figura. Ashida Kim.
Nemělo to být jen další, dočasné alter-ego. Davis se na Ashidu Kima nechal úředně přejmenovat a splynul s ním. Nevadilo mu, že Ashida je tradiční japonské jméno a Kim běžné korejské. Jejich spojením vytvořil něco neobyčejného.
Konstrukci podepřel působivou historkou, podle níž si v Chicagu vydobyl místo vůdce motorkářského gangu a narazil na dívku jménem Shandi. A Asiatka jej vyučila v dovednostech nindžů, které se v tajném bratrstvu předávají, inu, těch šest tisíciletí od potopení Atlantidy.
Čím přesně se o takové privilegium zasloužil, zřejmé není, ale Ashida při vyprávění významně pozvedával obočí a naznačoval, že za to mohlo jeho ohromné … charisma.
Svět nicméně může považovat za nezměrné štěstí, že si Kim nehodlá sdělená bojová tajemství nechávat pro sebe. Velmi otevřeně se jimi chlubí a píše o nich. Je nesmírně literárně plodný. Hlásí se k autorství nejméně pětačtyřiceti knih, které poodhalují fenomén nindžicu.
Pokud jste až dosud žili v domnění, že se umění japonských špionů a vrahů píše nindžucu, Kim vás rád vyvede z omylu. Jak se to správně píše, ví totiž nejlépe jen o sám. A když budete studovat jeho knihy, budete to vědět též.
Ve vaší nindža-knihovničce by vám neměly chybět alespoň základní tituly. Tajemství nindžů, Smrtící dotek nindžů, Tajemství neviditelnosti nindžů, Smrtící ruce nindžů, Zakázané bojové techniky nindžů, Neviditelná pěst, Smrtící chvaty nindžů, Nindžové – mistři pláště a dýky, Kniha nindžů, Prastaré tajemství neviditelnosti, Neviditelná pěst nindžů.
Už z titulů je patrné, že se témata knih poněkud opakují. Dáno to bylo tím, že Ashida Kim notoricky vydával tytéž tituly pořád dokola, jen po malinkých úpravách, u nejrůznějších vydavatelů. Tím působil nemalý zmatek ve vlastnických a autorských právech ke svým dílům. Též však násobil své zisky. Sice se tím opakovaně dostával do soudních pří, ale vycházel z nich, alespoň vnitřně, nezlomen.
Mistr všech umění
Soudili se s ním též četní praví a falešní mistři bojových umění. Za to, že se oháněl jejich jmény, že si připisoval cizí zásluhy, bez svolení přebíral příběhy. Nezápolil s nimi na tatami, ale v soudních síních. Čímž ty falešné mistry dostával do velmi nepříjemných situací. Museli buď přiznat, že na domnělém tajném zasedání nindža-mistrů či zápasech bez pravidel v zahraničních arénách přítomni nebyli – a tím podrýt svou vlastní legendu – nebo přiznat, že tam byli, ale spolu s Ashidou Kimem. Většinu těch obskurních sporů shodili soudci ze stolu.
Ashida Kim byl též autorem několika erotických románů. Sám byl jejich hlavním hrdinou a vykresloval, jak jej jeho slovutné umění na poli bitevním i milostném dostávalo z nejrůznějších eskapád. Tento svérázný žánr však činil mistrům bullshido o dost menší starosti než Kimovy nindža-manuály.
Už z principu. Čtenáři si totiž vystačili s příručkou za dvaadvacet dolarů místo toho, aby jim nejvyšší pravdu o smrtících technikách sdělovali oni. Po létech tréninků a placení členských příspěvků. Tajemství Ocelového těla, Kouzlo omračujícího pohledu, telepatické kontroly cizí mysli a Dotyky smrti jste si díky němu mohli osvojit klidně doma, jen podle návodů. Ani jste si nemuseli obléci kimono.
Kim zkrátka ostatním podvodníkům kazil byznys. Prodával černé pásky jako na běžícím pásu, na zakázku tiskl čtenářům svých knih certifikáty o dosažení neexistujících nindža-titulů.
Svou fantazii žil naplno. Objevil potenciál instruktážních videokazet, čímž dal vzniknout řadě opravdu kuriózních nahrávek, a jako jeden z prvních se začal prosazovat i na internetu. Do zlatého fondu se zařadila jeho videa o nindža-levitaci, oslepování hlídek s pomocí božského prachu. A nezapomenutelným se stal i jeho chvat Opice krade broskve, jímž je protivník skolen poté, co jej Ashida Kim chytí za varlata.
Zápas na život a na smrt
Když na sklonku osmdesátých let většina ze starých mistrů bullhshido ukončila kariéru – začali se věnovat něčemu jinému, odpykávali si tresty ve vězení anebo prostě umřeli – bylo na Ashido Kima víc vidět. A k tomu se vyrojilo tolik kritiků jeho domnělých nindža-schopností, že to nemohl ignorovat ani sám mistr.
Každá prezentace jeho neumětelství snižovala jeho reputaci, internet se mu vysmíval. Aby tedy posměváčkům zatnul tipec, rozhodl se vyslyšet nabídku veřejnosti k férovému zápasu v ringu. Platí dodnes.
Je ovšem podepřena podmínkami, které s férovostí nemají mnoho společného. Pokud byste toužili vyzvat Ashido Kima na zápas, museli byste si připravit pořádný balík peněz. Čtyři týdny před konáním akce byste mu museli na účet poslat deset tisíc dolarů na pronájem zápasiště a dalších pětadvacet tisíc jako kauci. Co se s penězi v případě vaší prohry nebo výhry stane, podmínky blíže nestanovují.
Jestli však nedorazíte do ringu s pátým zazvoněním, suma propadá v prospěch Kima, stejně jako titul vítěze. Vyzyvatel dále musí uhradit cestovní náklady, pobyt a stravné Kimovi a jeho suitě po celou dobu konání akce. Také se musí prokázat dokumentací a osvědčením od místních sportovních úřadů, které potvrdí fyzickou zdatnost a dostatečnou způsobilost k zápasu. Vyzyvatel musí podepsat prohlášení o vyloučení odpovědnosti, které zbavuje Ashido Kima jakékoli finanční, trestní nebo morální odpovědnosti v případě, že je vyzyvatel zabit, zohaven nebo zmrzačen.
Kdyby snad Kim zaznamenal jakýkoliv projev nesportovního chování, zápas končí a on odchází jako vítěz. A samozřejmě, z prodeje vstupenek dostane Kim půlku. I když několik vyzyvatelů tyto podmínky splnilo, Kim se odmítl zápasu zúčastnit.
Prý šlo jen o provokaci vyzyvatelů a jejich nejapný pokus nahnat si popularitu zápasem s ním, tedy se skutečnou legendou. A o to on nestojí. Nabídka férového souboje je nicméně stále aktuální a dokazuje, že se mistr nindžicu rozhodně ničeho nebojí.
Navzdory svému pokročilému věku, lavině posměšků a vtipů, která se na něj za dlouhé roky sesunula, je Kim na síti aktivní ještě dnes. Nabízí své knihy v dotisku, VHS kazety pro sběratele i DVD pro nové zájemce. Ještě k roku 2024 (čínskému roku 4722) předával čtenářům svých webových stránek upřímnou zdravici.
Nezdá se, že by jej něco dokázalo zastavit, přestože mu táhne na osmdesát. Stále tvrdí, že žádný z bojovníků světa nemá desetinu síly, kterou on vládne jednou rukou.
Ze svého ranče ve floridském Lake Alfred nadále produkuje manuály k bojovým uměním.
Momentálně je to Mugei-Mumei no Jitsu – což přeloženo znamená „Žádné jméno – žádné umění“ – které se můžete naučit koupí knížky za třicet dolarů. Mistr vám ke každé knize přibalí klubovou kartu a certifikát o splnění černého pásku, který si už však po prostudování jeho knihy musíte zakoupit sami.
Jestliže ani z textu této knihy nepochopíte, jak v holých rukách drtit cihly a stát se neviditelným, není to jeho chyba. Radford William Davis, převtělený do Ashido Kima, totiž chyby nedělá. Zřetelně to dokazuje fakt, že po padesáti letech v branži je stále aktivní, zatímco jiní falešní mistři svých pět švestek dávno sbalili.
Jeho umění nindžicu je nejlepší a zůstane tu pravděpodobně na věčnost. Ashida Kim zůstal dítětem, které věří, že zmizí, když zavře oči.
