Orloj je dílem Oldřicha Rujbra a Petra Kameníka, jejichž návrh zvolila odborná porota. „Šli jsme do soutěže s tím, že nechceme být průměrní, že se odvážeme. Buď nás vyhodí, nebo to vyhrajeme – nic mezi tím. A ono to vyšlo,“ vzpomíná Rujbr.
„Jsem rád, že orloj budí rozruch i po letech, že se o něm mluví. Ke které soše ve veřejném prostoru vodí průvodci turisty? Kde si lidé dávají schůzky? Když dílo nebudí emoce, je k ničemu. Náš hodinový stroj převálcoval krokodýla, stal se živoucím symbolem města. A to je, myslím, úžasné,“ říká autor.
Podotýká, že o ukazování času nikdy nešlo. Legendárním se ostatně stalo video z odhalení stroje, na němž on sám v určování času tápe a raději si svou odpověď kontroluje podle hodinek na zápěstí.
Podle tvůrců byl hlavním požadavkem umělecký dojem. A právě ten dostával zejména v prvních týdnech po odhalení „na frak“.
Na kondom nedošlo
Oficiálně má dílo připomínat nábojnici z roku 1645 a symbolizovat tak odvahu Brňanů v bojích proti švédským vojskům. Jenže lidé orloj překřtili na obří vibrátor, brněnský falus nebo přirození Romana Onderky.
Tehdejší primátor města za ČSSD, který hodinový stroj za 12 milionů korun podpořil, by ani po letech žádné ze svých rozhodnutí neměnil.
„Časostroj se stal turistickým tahákem. Kuličky se staly i poptávkovým artiklem, lidé si je chtějí odnést na památku. Orloj je součást Brna, jeho běžného života. Svůj účel podle mě splnil,“ shrnul Onderka před časem pro MF DNES.
Nová atrakce se na podzim 2010 propírala i v předvolebních debatách. A proti budoucímu brněnskému symbolu se zformovala vlna odporu. Organizátoři protestů slibovali, že nechají vyrobit obrovský prezervativ, kterým orloj překryjí.
„Těšil jsem se na ten happening, ale bohužel k tomu nikdy nedošlo. Není moc soch, které by se staly takovým předmětem diskuse. Snad jen mladší socha Jošta na Moravském náměstí. A i ta se dostala do diskusí kvůli patrným falickým symbolům,“ usmívá se Rujbr.
Dnes je orloj vyobrazen v oficiálních průvodcích, na tričkách, pohlednicích i dalších reklamních předmětech. A turistům i místním rozdává ze svých útrob ručně vyráběné skleněné kuličky. Vynechal jen letos v červenci, kdy se mechanika otáčející částmi stroje zasekla.
Nové skleněnky i výroční kniha
Orloj brněnští technici rozložili a bronzové součástky poslali na opravu. „Zrovna jsem byl na magistrátu a jednali jsme o tom, že bude nutné stroj vyčistit. Vzápětí přišla zpráva od někoho z technických sítí, že nastala porucha. Speciální součástky strojku z bronzu se porouchaly, zasekly. Právě kvůli materiálu je podle mě úžasné, že ve venkovních podmínkách vydržely bez zásadního problému deset let,“ kvituje Rujbr.
K dnešnímu desátému výročí bude časostroj chrlit skleněnky s novým motivem. Návrh, do něhož je zapracované písmeno X jakožto římská desítka, vytvořil sám spoluautor orloje.
„Rozhodně u sebe nemám všechny kuličky, ale některé jsem si schoval. Těch nejnovějších mám sadu ze sklárny z Karlova na Žďársku a rozdávám je při různých příležitostech. Ale zapáleným sběratelem nejsem,“ přiznává.
Vzpomínky na šest metrů vysoký a 25 tun těžký monument z černé žuly si však uchovával poctivě. Posledního dva a půl roku je společně s architektem Josefem Chybíkem zakládal do knihy Kolik je hodin?
„Není to jenom brožurka s krátkým povídáním. Kniha je zpracovaná akademicky, mapuje jednak reakce na dílo, ale také jeho uměleckou hodnotu,“ prozrazuje Rujbr.
Čtenáři se v ní také dočtou, na jakých dalších výtvorech příležitostné autorské duo Rujbr, Kameník pracovalo nebo jak se měnilo vnímání orlojů lidmi napříč městy i historií. Na pultech obchodů se objeví dnes po slavnostním představení.
