Je to příběh starý přes dvacet pokolení – z doby, kdy Zemím Koruny české vládl Ferdinand I. Habsburský. Události se zapisovaly do kronik, svět ještě neznal noviny ani fotoaparáty.
Tomu, že pověst předávaná z generace na generaci zpočátku ústně a později písemně, má reálný základ, věří nejen část historiků, ale i mnozí lidé, kteří žijí poblíž „Devíti křížů“ na pomezí Jihomoravského kraje a Vysočiny.
Přesný den ani měsíc tragické události není znám, podle řady zdrojů od ní letos uplyne (nebo již uplynulo) 480 let. Příběh cituje například oficiální web obce Lesní Hluboké, která se nachází zhruba kilometr od památného místa.
V roce 1539 putoval lesní cestou, co stojí nyní devět křížů, koňský handlíř z Uher do Čech. Cestou se mu udělalo nevolno a zůstal ležet na zemi. Jel kolem sedlák z Hlubokého, z Velké Bíteše domů a viděl člověka ležet na zemi, naložil jej na vůz a dopravil domů.
Tento sedlák měl velmi hezkou dceru, která ho ošetřovala a po uzdravení se handlíři zalíbila. Sedlák toho zpozoroval a hleděl tohoto muže se zbaviti. Bylo však pozdě, neboť tito dva si již slíbili věrnost. Handlíř pravil, že na rok odchází do světa, vydělat si nějaké peníze a za rok že si pro ni přijde a pojme ji za manželku. Ona tomu byla velice ráda a slib mu opětovala, že ho bude očekávat.
Krvavá pomsta
Podle pověsti dívka slib nedodržela. Podvolila se nátlaku otce a kývla na vdavky s bohatým nápadníkem. O zradě a chystané veselce se doslechl i handlíř, který se v roce 1540 vracel z cest. Rozhodl se pomstít. Najal si pomocníka (údajně místního myslivce), s nímž v den sňatku přepadl průvod jedoucí z kostela. Svatebčany pak povraždili.
Mají čtyři arkebuzy (dlouhé palné zbraně) a šest pistolí, aby nemuseli znova nabíjet a neztráceli tak drahocenný čas. Svatebčané jsou od nich vzdáleni už jen na třicet metrů. První dvě rány míří přesně do hlavy nevěstina otce a hrudníku matky ženicha. Křik, kouř ze zbraní a další výstřely do zmateného davu. Oba střílejí, dokud hlasy svatebčanů neutichnou. Po chvíli, až se zvedne dým ze střelných zbraní a klesne prach zvířené pěšiny, vidí dva nešťastníci sedm krvavých těl. Jaká hrůza přepadne handlíře, když uvidí svou vyvolenou s prostřelenou hlavou! Začne proklínat Boha a pak se otočí na svého pomocníka, který zřejmě nevěstu zasáhl. Zamíří na něj a vystřelí. Myslivec se skácí mrtev k zemi a vrah poklekne ke své nevěstě. Zvedne její hlavu levou dlaní a pravou rukou otočí pistoli ke svému srdci. Bezmocně zmáčkne spoušť.
Na dohled od křížů fungoval desítky let vyhlášený motorest, u kterého zastavovaly na pravidelnou přestávku zájezdové autobusy. V současnosti je zde hotel.
Tak popisuje možný průběh události na svém blogu scenárista Marcel Bystroň. Verzí však existuje víc. Podle jiné zabil útočícího myslivce nožem zraněný ženich a nešťastný handlíř si jako poslední přeživší probodl srdce dýkou.
Liší se i jména hlavních aktérů. Některé zdroje uvádějí, že šlo o Veleslava a Johanku. Spisovatel Antonín Kříž zase v knize z roku 1929 píše, že pár, který si na počátku přísahal věrnou lásku, tvořili Karel a Madla.
„Svoji knihu věnuji památce tragicky zahynulé svatby, jejímž motivem byla přílišná nenávist. Přál bych milým čtenářům, aby na místa, kde žije nenávist, zasévali lásku a tak se přičiňovali, aby v lidské společnosti panovala svornost a láska, které obzvláště naší mladé republice je potřebí,“ napsal Kříž před devadesáti lety na úvod své publikace s názvem Devět křížů u Domašova.
Místní Městské muzeum ve Velké Bíteši vede jeho jmenovec Ivo Kříž. Ve sbírkách tu schraňuje písemné materiály, které se domnělé historické události věnují. Tím nejstarším je přepis Kramářské písně z roku 1801.
Devět křížů na archivní fotografii
Všech devět u té silnice v tom létě pochovali, ku strašné věčné památce tam devět křížů dali. Každý mimo tudy jdoucí povzdychne s outrpností: Bože, Otče vševědoucí, dej jim věčné radosti. Amen.
Podle vyprávění se v následujícím roce začal na místě zjevovat duch zavražděné nevěsty. A to lidem, kteří měli něco společného se svatbou. Proto tam údajně mniši z benediktinského kláštera v Rajhradě vztyčili roku 1541 devět vysvěcených křížů. Pro každého mrtvého jeden. Prostřední – nejvyšší – postavili na hrob zesnulé dívky. Podle jiných zdrojů byl naopak pod tímto křížem pohřben zhrzený nápadník, který vraždil.
Pátrání po kostech
V říjnu 2012 zkoumali půdu u křížů na objednávku České televize odborníci z brněnské společnosti Archaia. Sondáž ale žádné lidské ostatky neodhalila. „Legenda si tedy nadále uchovává své tajemství. Takřka exaktní věda v tomto případě nepomohla (pokud bylo opravdu co zkoumat), doložila pouze starší kříže,“ napsal na web archeolog David Merta.
U křížů proběhla v roce 2012 zjišťovací sondáž, lidské ostatky se nenašly.
Starosta obce Lesní Hluboké Vladimír Ryšánek přesto o reálném pozadí pověsti nepochybuje. Vzpomínal, že v druhé polovině šedesátých let pokládali dělníci do země u křížů elektrický kabel. „Tehdy byly opravdu nalezeny lidské ostatky. Po dobu stavebních prací je měl v opatrování můj děda. Uschoval je ve sklepě. Přivolal i brněnské archeology, kteří měli snad celou událost zdokumentovat,“ popsal. Jeho bratr Antonín následně uložil tyto ostatky ve schránce zpět do výkopu.
„Dospěli jsme k závěru, že od jejich tehdejšího uložení bylo v těchto místech se zeminou několikrát manipulováno. Kosti mohly být strojem nevědomky vybrány a odvezeny neznámo kam. Nebo jsou stále na místě, ale to bychom museli kopat a prozkoumat celý prostor u křížů ručně,“ dodal starosta.
Duch mrtvé nevěsty
Opati měli nejméně každých sto let kříže světit, což se podle dochovaných záznamů dělo. „Máme doklady o tom, že byly vysvěceny v roce 1824 a pak v září 1887 opatem Benediktem Korčianem,“ říká ředitel muzea Ivo Kříž.
Národní listy o tom tehdy napsaly: „Podle silnice z Brna k Jihlavě vedoucí za Domašovem, v lese klášteru rajhradskému přináležícím, stojí asi od roku 1540 devět křížů. Na místě tom bylo devět osob svatebního průvodu tehdáž zavražděno. Kříže již poněkud sešlé byly právě novými nahraženy a budou v neděli 18. září odpoledne důstojným panem opatem rajhradským slavným způsobem posvěceny.“
Devět křížů poblíž sjezdu z dálnice D1
Dalších sto let uplynulo v roce 1987 a kříže v socialistickém Československu nikdo neposvětil. Po internetu kolují údajná svědectví aktérů dopravních nehod, kteří od konce osmdesátých let spatřili v lokalitě Devíti křížů krátce před havárií průsvitnou bílou postavu.
Jsou to možná smyšlenky. Skutečností však zůstává, že tento přehledný dálniční úsek D1 patří podle statistik k místům s nejvyšším počtem nehod. Jedna z nejtragičtějších se tam stala v prosinci 2004. Slovenský linkový autobus, který jel z Prahy do Košic, vyjížděl hodinu po půlnoci z odpočívadla a střetl se s kamionem. Při havárii zemřelo šest lidí, mezi nimi těhotná žena a sedmiměsíční holčička.
V obci Lesní Hluboké je nyní připraveno devět nově vyrobených křížů. Na konci července je slavnostně posvětil hostující benediktinský kněz Damián. Ty dosluhující by měly nahradit na podzim. „Probíhá stavební řízení, přesný termín výměny zatím stanoven nebyl,“ doplnil starosta Vladimír Ryšánek.
