1 Jiří Pšurný: starostou omylem, pak práce bez konce
Ve Velké nad Veličkou se tehdy dostal na nejvyšší post Jiří Pšurný. Bylo mu 33 let a do voleb podle svých slov zasáhl spíše omylem, když tetě na náměstí podepsal „jakousi petici“, aniž by věděl, že je to registrace ke kandidatuře.
Odtud byl jen krok do zastupitelstva a nakonec se v obci v jihovýchodním cípu kraje stal mužem číslo jedna. Prý opět díky náhodě.
„Starostou měl být někdo jiný, ten však těsně před volbou řekl, že to dělat nechce. Hledali jiného kandidáta a přišli za mnou. Přemlouvali mě, že to musím být já,“ vzpomíná Pšurný na starostovský začátek.
Po cestě ze schůze si vyčítal, že se nechal přemluvit. Když se však za čtyři roky konaly další volby, už byl lídrem místní kandidátky ODS, ačkoliv do strany nikdy nevstoupil.
„Jakmile se jednou tahle práce začne, nikdy není u konce, proto jsem do toho šel pokaždé znovu,“ vysvětluje, proč v politice zůstal. Za 28 let pod jeho vedením má obec za sebou řadu investic, včetně plynovodu, vodovodu nebo kanalizace.
Pšurný čekal, že kancelář opustí už před čtyřmi roky. Původně prý byla dohoda, že ho vystřídá jiný kandidát, nakonec ale v tajné volbě získal nejvíce hlasů opět on. Právě poslední volební období ale hodnotí už velmi rozpačitě.
„Chtěl jsem s tím dvakrát praštit, nakonec jsem se před rokem definitivně rozhodl, že dokončím období a už nebudu vůbec kandidovat,“ popisuje končící starosta s tím, že v poslední době musel zažívat řadu osobních a nepodložených útoků. „Bylo to opravdu nechutné,“ dodává.
Kdo Pšurného vystřídá, je nejasné. ODS do voleb v obci nejde, její kandidáti se rozutekli k různým nestraníkům. Kandidátky nezávislých jsou přitom pro Velkou nad Veličkou nezvyklé – naposledy byla taková v obci v roce 1994, teď mají voliči na výběr rovnou čtyři.
2 Lubomír Mlejnek: Chtěl bych to vynahradit manželce
Poprvé Lubomír Mlejnek kandidoval v době, když Kuchařovice ještě byly součástí Znojma. Jenže neměly žádnou infrastrukturu, scházela hlavně voda a město jen slibovalo, ale nekonalo.
A tak se skupina Kuchařovických rozhodla uspořádat referendum, v němž lidé rozhodli, že se příměstská část raději osamostatní. „V roce 1990 jsem kandidoval za Občanské fórum až z posledního, devátého místa, ale stal jsem se – teď nevím, jestli bohužel – starostou,“ usmívá se Mlejnek.
Kuchařovice tak byly první obcí, která se od Znojma odtrhla. A starosta vodu v obci skutečně brzy zařídil. Dnes má vesnice s tisícovkou obyvatel kompletní infrastrukturu.
Jedním z důvodů, proč první muž obce po 28 letech odchází, je i fakt, že se komunální politika změnila.
„Za minulého režimu byly národní výbory prodlouženou rukou státu. A nejsem sám, komu dnes připadá, že se opět do této pozice dostáváme. Stát nám stále víc nařizuje a přikazuje, jsme zavaleni byrokracií, samospráva začíná být čím dál tím víc oklešťována. Je to poznat v různých dokumentech a nesmyslných tabulkách a nařízeních. Druhá věc je, že sedm volebních období je dost dlouhá doba, v Kuchařovicích je už téměř všechno vybudované a nejlepší je odejít za takového stavu,“ míní jedenašedesátiletý Mlejnek.
Místní se ho ale rozhodli jen tak snadno nepustit a mnozí ho přemlouvali, aby do voleb ještě šel.
„Je čas skončit. Člověk to nemůže dělat do osmdesáti. A myslím si, že jsme toho pro obec udělali hodně a také já jsem na tom měl svůj podíl. Ne, že bych neměl v hlavě další plány. Ale tahle práce je i o víkendech, večerech. Chtěl bych manželce tak trochu těch uplynulých 28 let vynahradit, bývala sama doma a já se pořád někde pohyboval,“ má jasno.
Tip na svého nástupce má, otevřeně jej ale podporovat nechce.
„Myslím, že místní vědí, koho budu volit, za své názory jsem se nikdy nestyděl. Když se mě někdo zeptá přímo na jméno, neřeknu, ale naznačím. Každopádně by to měl být člověk, který zná chod obce. Pokud ne, je to špatné. Ale jak se říká: Hlas lidu, hlas boží,“ uzavírá Mlejnek.
3 Lubomír Bednařík: Papírů je víc, hlava už tak neslouží
Podobná situace jako v Kuchařovicích dohnala do křesla starosty i Lubomíra Bednaříka z Hlubočan na Vyškovsku. Ani ty totiž nebyly před rokem 1989 samostatnou obcí, což Bednaříkovi i jeho přátelům vadilo.
Spojení s Kučerovem prý bylo jen papírové, vesnice stejně v krajině dělil kopec mezi nimi, takže jakékoliv společné soužití neexistovalo. „Prostě jsme se chtěli odtrhnout,“ vysvětluje jednoduše svůj vstup do politiky v roce 1990.
Když se dostal do zastupitelstva, ostatní chtěli, aby dělal starostu. Ale s podmínkou, že mu určí místostarostu. Bednařík odmítl. „Řekl jsem jim, že buď mi bude dělat zástupce ten, koho si vyberu, nebo končím. A šel jsem pryč,“ vzpomíná na úvodní rozepři.
Fakt, že od roku 1990 až do dneška je starostou, dokazuje, že se mu tvrdý přístup vyplatil. Jako první úkol si stanovil odtržení od Kučerova, což se mu podařilo. Ale pak postupně práce přibývala, stále bylo co dělat – ať už nejrůznější opravy, nebo výstavba vodovodu či chodníků. A tak šel do voleb pokaždé znovu.
„I na začátku tohoto období jsem si říkal, že do toho pak půjdu ještě jednou, ale přehodnotil jsem to. Je mi 65 let, hlava mi už tak neslouží, papírů je čím dál víc. A celkově ty poslední čtyři roky už to není ono. Jako by tu byla závist. Nevím, možná se mýlím,“ přemítá.
Bednařík totiž už dva roky pobírá starobní důchod, nicméně zároveň také plat za funkci starosty, kterou vykonává uvolněně, tedy na plný úvazek. Přiznává, že právě na to občas slýchá narážky. I proto už teď stříhá metr do doby, než si vymění klíče od kanceláře se svým nástupcem. Na místní politiku nicméně nechce zanevřít a novému starostovi vždy nabízí pomocnou ruku.
„Kdykoliv se na mě můžou obrátit nebo klidně budu člen komise,“ dodává Bednařík.
