Podle měření Správy CHKO Pálava je hladina podzemní vody v současné době výrazně pod dlouhodobým průměrem. Přitom právě tůně jsou v širokém okolí jedinými přirozenými napajedly zvěře, vyhledávaným útočištěm ptáků i vzácných druhů obojživelníků – například skokana štíhlého, skokana hnědého, dvou druhů ropuch nebo čolka obecného.
„Právě nyní, kdy jsou stávající tůně takřka vyschlé, se naskýtá ideální příležitost k jejich prohloubení či rozšíření, kterou jsme se rozhodli využít,“ říká šéf Správy CHKO Pálava Jiří Kmet. Právě teď se pracuje na třech hlavních tůních v národní přírodní rezervaci Děvín.
V následujících týdnech budou ochránci přírody hloubit další tůně také v přírodní rezervaci Šibeničník či na mušlovské pískovně u Mikulova. Dohromady má vzniknout sedm malých vodních nádrží, které pomohou alespoň trochu kompenzovat zrychlený odtok vody z krajiny.
S tím se příroda marně potýká celá léta. „Hlavními příčinami odtoku vody z krajiny je zejména necitlivé zemědělské hospodaření spojené s vysokým utužením půdy a následnou erozí a dále stále nerovnoměrnější rozložení srážek v průběhu roku související s globální změnou klimatu,“ vysvětluje Kmet.
Tůně jsou důležité pro obojživelníky, ptáky a mokřadní rostliny
Udržení vody v krajině je podle něj stále ožehavějším tématem. A je čím dál naléhavější přijímat praktická opatření.
„Jedním ze způsobů, jak zpomalit odtok vody a zajistit její trvalou přítomnost v krajině, je právě i údržba stávajících či budování nových drobných vodních ploch. Proto se trvale snažíme vytvářet nové tůně, malé vodní nádrže nebo suché poldry sloužící k zadržení nadměrných srážek,“ vysvětluje Kmet.
Průběžně se také starají o odbahňování už existujících, ale hlínou zanesených vodních ploch. V praxi mají všechna tato opatření velký přínos zejména pro obojživelníky, mokřadní rostliny nebo pro ptáky.
