Když se loni na podzim objevila na webu výzva všem skautům, aby ve svých řadách hledali novodobé hrdiny, ti z Letovic neváhali. V té době už měli zmapovanou historii založení oddílu a z ní jako vzor čněl železničář František Nečas.
Naplnil totiž skautský slib bojovat proti násilí a útisku národa a slabých do posledního písmene. Za účast v odboji ho v 37 letech popravili.
„Nejvíce podkladů nám poskytl bratr Karel Hoder, který i přes svých devadesát let stále aktivně sbírá a schraňuje všechny dokumenty o letovických skautech,“ říká dvaadvacetiletá Jaroslava Krušinová, studentka brněnské medicíny, jež se aktivně věnuje skautingu a vzpomínky na Nečase zaznamenala.
Podle ní bylo do odboje zapojeno více letovických skautů a část z nich skončila v koncentrácích. Nečas ale nepřežil.
„Jeho příběh má obrovský morální přesah, proto ho od letošního školního roku zařazujeme do výchovného programu pro děti,“ poznamenala Krušinová.
Vypustil cisterny oleje, které zásobovaly wehrmacht
Nečas se narodil v roce 1907 ve Stvolové u Letovic jako čtvrtý z osmi sourozenců. V roce 1920 si společně s Antonínem Pěťou, Ladislavem Stahlem a dalšími přáteli sehnali skautskou literaturu, v ní se inspirovali a založili první letovický skautský oddíl.
Mladí muži tábořili v okolí Svojanova a Bouzova a pořádali výpravy do přírody pěšky i na kolech. Na těch se dokonce odvážně pustili až do Jugoslávie a Itálie. Oficiální souhlas se jmenováním Antonína Pěti sborovým vůdcem dostali od „otce“ československého junáctví Antonína Benjamína Svojsíka až o osm let později.
Po vzniku protektorátu Čechy a Morava Němci organizaci skautů rozpustili, ale jeho členové zůstali skautingu i jeho ideálům nadále věrní. Založili odbojovou skupinu Berger, jejímiž členy byli kromě Nečase například i Antonín Pěťa, bratři Josef a Stanislav Novákové a Josef a Ladislav Stahlové nebo Miloš a Ladislav Štulpové.
Snažili se všemožně škodit nacistům. Získávali a rozšiřovali informace o jejich cílech, o vybavení a pohybu německého vojska, odhalovali donašeče gestapa, sledovali transporty na silnici Brno – Svitavy a na železnici Brno – Česká Třebová. Podíleli se na sabotážích železničních tunelů i v leteckém průmyslu, v továrně Avie v Praze, shromažďovali a ukrývali zbraně a podporovali odboje v Ostravě.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Jihomoravského kraje. |
Skupinu ale někdo udal a pro Nečase si 22. června 1943 přišlo gestapo přímo na nádraží v Rájci, kde tehdy sloužil jako výpravčí ČSD. Udání dostalo nejspíš poté, co se Nečas podílel na vypuštění cisteren oleje v Rájci, které sloužily k zásobení wehrmachtu.
„Gestapo ho obvinilo ze sabotáže a přechovávání zbraní. Byl vězněný a týraný v Kaunicových kolejích v Brně a takzvaným lidovým soudem (německy Volksgericht) odsouzený k smrti. V dubnu 1944 ho převezli do Breslau (Vratislavi) a v červenci téhož roku popravili.
Zůstala po něm manželka se šesti dětmi ve věku od 5 do 13 let, která se dostala do velmi těžké životní situace a musela se o rodinu postarat.
Podle Krušinové bylo prvotním plánem dát dohromady Nečasův život z dokumentů, jež už skauti měli o založení oddílu, ale ukázalo se, že budou mnohem úspěšnější.
Na nikoho se nezlob, napsal Nečas manželce
„Začaly se nám scházet informace z Vojenského historického ústavu, z blanského okresního archivu a od Karla Hodera, jenž navštívil dceru popraveného muže a získal od ní jeho dopis na rozloučenou. To byl pro mě nejsilnější moment celého příběhu. Proudí z něj nesmírná láska k manželce a k dětem a obrovská morální síla,“ poznamenala Krušinová.
Nečas v dopise radí manželce, jak se uchránit před možnými následky.
„Vím, cos’ všechno pro mě udělala a co bys ještě udělala, abys mě byla mohla zachránit. Na mně samém nejlépe poznáš, jak vše je klamné a jak všechna lidská útěcha je marná. Proto vše ponech Bohu, uzavři svou duši, chceš-li přede všemi lidmi, nebo jinak si přidáš trápení, neboť lidé spíše budou s Tebou chtít mluvit pro senzaci, a ať každý sám duši svou opatruje. Tak nejlépe, myslím, ušetříš svých lítostí,“ píše Nečas.
A nabádá ji, aby byla opatrná a nikoho nesoudila. „Nezlob se na nikoho a nestěžuj si, jenom Bohu, a také proto ne, abys někomu neukřivdila. Sourozence, příbuzné též popros, aby o mně nemluvili, aby snad oni nebo i jiní postupováním nepřišli do nepříjemností,“ vzkázal v dopise.
František Nečas dostal v roce 1946 Československý válečný kříž a zlatý Junácký kříž Za vlast 1939–1945. Připomíná ho pomník obětem 2. světové války v parku u městského koupaliště v Letovicích a pamětní deska v Rájci na nádraží.
