Až třetinovou částkou přispěje na akci „Re:publika 1918–2018“ na brněnském výstavišti město. Organizátoři doufají, že téměř 80 milionů dají i vlády obou republik, které se sejdou na společném jednání 4. září (bližší informace o výstavě najdete zde).
Pak by mohlo být jasné, nakolik se může kreativní ředitel projektu Pavel Anděl rozmáchnout.
Ředitel Veletrhů Brno Jiří Kuliš říkal, že s vládou o výstavě jedná od roku 2014. Ale co když vláda peníze nedá?
Ořežeme kreativní koncept. Jednoduše. Naše optimistické odhady jsou až ke 200 milionům korun. Teď máme připravenou variantu, jejíž hodnota je zhruba 150 milionů. Záměrně říkám hodnota, a ne rozpočet. Kraj a Brno by byly blázny, kdyby to celé platily. Takže ještě budeme jednat s velkými českými firmami, aby se k projektu přihlásily. Na to nejdůležitější ale peníze máme, a jakým způsobem to okošatíme, se uvidí.
100 let Re:publika
Výběr z programu:
|
Podle materiálu, který nedávno schválilo zastupitelstvo Brna, měla výstava trvat šest týdnů. Proč nakonec bude jen 17 dnů?
To je daň za překotnost v přípravách. Veletrhy navrhly zahájit to 26. května, tedy ve stejný den jako v roce 1928. Neměli jsme v tom ale úplně pořádek, potřebovali jsme to sjednotit a teď skutečně mluvíme o startu v pátek 1. června.
Není necelý rok na přípravu málo?
Je to jen o vymyšlení projektů, které se v tom časovém horizontu dají udělat. Připravujeme digitální encyklopedii a víme, že na vývoj softwaru potřebujeme pět měsíců. Ale ty máme. Není to tak, že bychom vymýšleli vzdušné zámky a najednou zjistili, že to nestihneme.
Jaký bude hlavní tahák akce?
Určitě výstaviště. Hodně se promění. Chceme jej vrátit do jeho nejslavnějších dob, kdy na velké výstavy chodily hromady lidí, výstaviště žilo a pulzovalo. Nebude to jenom nějaká výstava s turniketem a vstupným. Brno tím bude žít na každém kroku. A na výstavišti jsou věci, o kterých Brňané ani neví, protože je zavřené. My to chceme na těch minimálně 17 dnů zlomit. Chceme lidem ukázat, že sem můžou přijít na šest hodin a pořád budou mít co dělat.
Jak moc jste se inspirovali tou původní výstavou konanou před 90 lety?
Moc. Dostal jsem k dispozici obrovský materiál, který byl hlavním zdrojem inspirace. Ne v tom, co tu bylo fyzicky, kdy jsme se prsili, co jsme dokázali ve školství, průmyslu a nevím v čem. Ale v tom nadšení. Za necelé dva roky postavili celé výstaviště. Jsou tu pavilony od nejlepších evropských architektů té doby. Když se chce, jde to. To je princip, který jsem si z výstavy v roce 1928 vzal.
Chcete, aby se ambasadory staly osobnosti jako Milan Kundera, Miloš Forman či Jaromír Jágr. Už jste někoho oslovili?
Ještě jsme si netroufli je oslovit, protože je to asi tři týdny, co projekt prošel zastupitelstvem. Máme pro osobnosti sadu témat a otázek, na které by nám mohly odpovědět. A pokud se nám například podaří zprovoznit budovu divadla na výstavišti, pak si dokážu představit, že na program pozveme osobnosti, které se kolem divadla pohybují.
Cílem projektu je stát se jedinou komplexní prezentací a oslavou společných dějin. Opravdu se žádná podobná akce v republice nechystá?
Udělali jsme si rešerše. Nejdřív jsme hledali v Brně, pak v kraji a nakonec v republice. Akcí je velká spousta, každá organizace vytváří svůj program, který se vztahuje ke 100 letům republiky. Nikdo se však nedohodl s krajem a městem, aby to udělali dohromady. Překvapuje nás, že my jsme jediní. Už jsme se domlouvali s Knihovnou Jiřího Mahena, Národním divadlem Brno, Masarykovou univerzitou.
Jak se vůbec hudební moderátor dostane k vymýšlení výstavy k výročí Československa?
Protože na nějakou dobu zmizel. V okamžiku, kdy přestala Noc s Andělem, jsem se začal věnovat producentské práci. Kromě toho, že jsme stihli natočit seriál (Ententýky – pozn. red.), začal jsem pracovat i v této sféře. Mám za sebou akce pro velké firmy. Například podnikový večírek v O2 areně pro 16 tisíc lidí. Takže nějakou zkušenost s tím mám a zároveň se kolem muziky a kultury motám, takže shodou okolností padlo mé jméno na brněnském magistrátu. Potkali jsme se, mě to zajímalo a magistrát usoudil, že mi důvěru dá. Přinesl jsem pak první koncepci a jim se to líbilo.
Už nic podobného jako Noc s Andělem neplánujete?
Ta je neopakovatelná. Běžela v televizi 11 let v době, kdy to šlo. Začali jsme v roce 1999 a tehdy neexistovala platforma pro vysílání videoklipů. Dnes je bohužel vůle věnovat se tomuto segmentu v komerční sféře téměř vyloučená. Je to dáno hlavně tím, že vzniklo YouTube a podobné platformy. Dnes už Česká televize o podobný projekt nemá zájem.
