Autoři netradiční instalace propojené s performancemi počítají s tím, že návštěvníci budou klást mnoho otázek - i proto jsou připraveny komentované prohlídky.
Základ tvoří tři sály, kterými se postupně prochází. Do prvního navezli tvůrci šest tun rašeliny. Na ní zpívá žena „matka“ liturgické písně. Doplňují ji další, které sbírají vzorky rašeliny do geopolymerových nádob, jejichž tvar je inspirován nejstaršími dochovanými nálezy z Japonska. Tvůrci při jejich tvorbě využili 3D tisk.
V další místnosti, sále destrukce, „matky“ sbírají vzorky omítky přímo ze zdí Domu umění. Zároveň vytrhávají i parkety z podlahy a obojí pak přenášejí do sálu přípravného, jakési laboratoře.
Podle ředitelky Domu umění Terezie Petiškové budou po ukončení výstavy nutné opravy. „Tak jako tak se ale plánovaly, například broušení parket nebo vyrovnání zdí,“ říká.
Výstava zahajuje sérii vizualizací
Nasbírané vzorky pak ženy konzervují a přenášejí je do centrální sakrální místnosti s robotickou rukou, kam divák nahlédne jen přes skleněnou stěnu. Pozlacený stroj bude v pravidelných cyklech manipulovat s nádobou plnou modré vody. Představuje prvotní způsob nabírání vody - do lidských dlaní.
„Předtím než člověk použil nějaký nástroj, musel pro stejnou činnost prvně využít vlastní tělo,“ doplnil další z tvůrců Jen Kratochvíl.
Projekt podle Díaze není statický, vizuální. „Je skutečně polem testovacím, laboratorním a částečně i rituálním, ve kterém probíhají určité aktivity, bez nichž tato pole nemají význam,“ dodal Díaz.
Výstava tak zahajuje sérii prezentací, která bude pokračovat na jaře 2017 ve spolupráci s Cambridgeskou a Westminsterskou univerzitou. Přestože Big Light cílí převážně na pravidelné návštěvníky Domu umění, je připraven na větší příliv „nezasvěcených“, kterým jsou věnovány komentované prohlídky. Nejbližší bude 14. prosince.
