„Roste na tlejícím dřevě například v městském parku ve Znojmě nebo kolem řeky Dyje v Gránickém údolí,“ upozorňuje biolog Radomír Němec, jenž nedávno vydal knihu mapující houbařský rok na Znojemsku.
Dalším zástupcem „zimních“ hub je hlíva ústřičná, kterou většinou lidé nakupují v obchodech. Nyní je ale běžně k nalezení v přírodě, také jí se daří právě na tlejícím dřevě. Mezi houby, jež rostou prakticky celý rok, patří ucho Jidášovo, drobná houba hnědé barvy a chrupavčité konzistence.
„Roste na bezu. Je součástí tradiční čínské kuchyně, dává se do zeleninových směsí či polévek. Může se hned uvařit, nebo usušit. Jde to dobře, protože obsahuje málo vody. I proto jí zimní mrazíky neublíží,“ vysvětluje Němec. Navíc má léčivé účinky, posiluje imunitu nebo kardiovaskulární systém.
Pod borovicemi se zase daří šťavnatce pomrazce, houbičce s hnědošedým kloboukem. Všechny zmíněné houby se momentálně dají najít na celé jižní Moravě a neublíží jim ani případný sníh - pokud napadne, pouze zastaví růst a počkají na oteplení.
„Lidé si můžou udělat výlet klidně na Štědrý den a posbírat čerstvé houby do salátu nebo polévky. V zimním lese potkávám čím dál víc houbařů, kteří si dokážou najít chutný úlovek do jídla,“ poznamenává biolog.
Pokud ale člověk natrefí na houbu, která v lese zůstala z léta, například bedlu vysokou, měl by ji nechat a jít dál. Tím, že zmrzla, se rozjely rozkladné procesy, a může tak být zdraví nebezpečná.
