Obraz převáželi ve vypolstrované klimatizované bedně. V ní musí ještě 24 hodin zůstat, pak jej v muzeu vybalí a umístí do zabezpečené vitríny.
„V zavřené bedně musí zůstat, aby se aklimatizoval na naše podmínky, byť jsou velmi podobné jako v Národní galerii. Každý výkyv teploty nebo vlhkosti vzduchu však může hrát roli,“ vysvětlil ředitel Diecézního muzea Martin Motyčka.
Madona z Veveří má nevyčíslitelnou hodnotu, při převozu byla pojištěná na 25 milionů korun. Jelikož je národní kulturní památkou, doprovázel ji z Prahy policejní kordon.
Pokud nenastanou komplikace, poprvé ji budou moct návštěvníci spatřit ve středu 16. března od 10 hodin. S výjimkou velikonočních svátků bude Diecézní muzeum až do konce dubna otevřené denně. Vstupné zůstává stejné jako doposud – 60 korun plné a 40 korun snížené.
Gotická malba byla původně majetkem farnosti ve Veverské Bítýšce. Až ve 30. letech minulého století ale odhalil její význam profesor Eugen Dostál. V roce 1938 ji převezli do Prahy, kde pak vzhledem k divokému válečnému a poválečnému dění zůstala až dodnes.
O vydání zpět do Brna na základě majetkového narovnání státu s církvemi rozhodl loni v srpnu Obvodní soud pro Prahu 1 a poté, co se Národní galerie odvolala, převoz na Moravu potvrdil na konci minulého roku Městský soud v Praze.
Národní galerie, jež obraz vystavovala v Anežském klášteře, argumentuje mimo jiné tím, že je dílo v Praze už od 30. let, a tudíž nespadá pod zákon o restitucích. Ten napravuje jen křivdy způsobené komunistickým režimem v letech 1948 až 1989. Soudy ovšem konstatovaly, že stát si obraz jednoznačně přivlastnil až v roce 1958, kdy ho svěřil galerii. Ta nyní podala ještě dovolání k Nejvyššímu soudu.
8. prosince 2015 |
„Je to pro nás veliká ztráta, protože je to úžasný a vzácný obraz,“ řekla smířlivě mluvčí galerie Tereza Ježková.
Vznik obrazu se datuje mezi roky 1340 až 1350 a s největší pravděpodobností pochází z pražské dílny Mistra vyšebrodského oltáře. Podle historiků jej na hrad Veveří přivezl Karel IV., ještě jakožto markrabě moravský, či snad jeho bratr Jan Jindřich, který po něm funkci převzal.
„Na Moravě je to nejspíše první dochovaná desková malba. Nástěnné malířství zde fungovalo už někdy od 12. století, což můžeme vidět například v rotundě svaté Kateřiny ve Znojmě, desková malba je ale skutečně unikátní,“ vysvětlil význam této národní kulturní památky kunsthistorik z Masarykovy univerzity Aleš Flídr, který měl na toto téma nedávno ve Veverské Bítýšce přednášku.
Převoz v klimatizované bedně
První písemné záznamy o Madoně z Veveří pocházejí až z první poloviny 18. století, kdy nechal farář ve Veverské Bítýšce obraz restaurovat a zaznamenal to do místní kroniky.
Dílo je vyrobené ze spojených borových prken. Madonu autor namaloval temperou na křídový podklad a pozadí pozlatil. Aby se obraz cestováním nepoškodil, přepraví jej ve vypolstrované klimatizované bedně. Ta už se v pražské galerii chladila několik dní dopředu, v pondělí ji zkontrolovali restaurátoři, a protože bylo vše v pořádku, obraz do ní umístili a poslali ho do Brna.
Po přepravě musí v bedně ještě 24 hodin zůstat, pak jej v muzeu na Petrově umístí do připravené vitríny, v níž bude stejně jako v klimatizovaném boxu stabilní teplota 18 stupňů Celsia a pětapadesátiprocentní vlhkost vzduchu. „Všechny naše obrazy podléhají velkým bezpečnostním opatřením. Jelikož to je národní kulturní památka, jsou nároky na bezpečnost ještě vyšší,“ doplnil šéf brněnského muzea.
Kromě Madony z Veveří Biskupství brněnské nedávno díky církevním restitucím vysoudilo i fresku zobrazující smrt Panny Marie, která se dochovala po demolici kostela v Hustopečích. O tom, že ji musí Moravská galerie vrátit hustopečské farnosti, rozhodl Městský soud v Brně začátkem února. Galerie se proti tomu neodvolala, kdy však fresku předá, zatím není jasné.
Dvě cesty Madony z Veveří z Prahy na Moravu
|
