Zbyněk Šimůnek zastupoval u Okresního soudu v Plzni jako obecný zmocněnec otce pěti dětí Valentina Papaziana ve sporu o jejich výchovu. Když soudkyně v roce 2014 nevyhověla požadavkům otce a děti mu dovolila vídat jen tři hodiny v měsíci, podali námitku proti její údajné podjatosti.
Odůvodnění námitky však soudkyně shledala jako hrubě urážlivé a dotyčnému uložila pokutu 50 tisíc. Šimůnek její způsob rozhodování označil za všeobecně hulvátský, vystupování za hysterické a jednání ovlivněné tím, že zjevně byla do otce dětí zamilována a tudíž se mu mstí. Dále písemně uvedl, že trpí bludy, zmrví, na co sáhne, měla by vyhledat psychiatra a mohla by se převlékat za bičem.
Přestože mu následně odvolací soud pokutu snížil na polovinu, zmocněnec podal proti rozhodnutí ústavní stížnost, kterou však Ústavní soud ve čtvrtek zamítl s tím, že pokuta 25 tisíc korun je přiměřená.
Vulgarismy dle nálezu soudu nemohly k debatě o správnosti rozhodnutí plzeňské soudkyně nijak přispět. Navíc nepravdy - jako osočování z neprokázaných závažných psychických chorob - svoboda slova nechrání.
Jediná situace, kdy Evropský soud pro lidská práva připouští ostřejší slova v debatě o kvalitě soudních rozhodnutí, je tehdy, když s nimi začne sám soudce - jako jakousi obranu. „V tomhle případě ale vůbec nic takového nenastalo,“ upozornila soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková.
Emotivní, či promyšlená reakce? Je nutné to zvážit
Ústavní soud podle ní vychází z toho, že kritika justice obecně je užitečná a soudce jako nositel veřejné moci musí mnohdy akceptovat a snést některé nepěkné výroky ve vztahu k jeho osobě i životu.
„Soudce ani justice jako celek ale nemusí a ani nemohou snést hrubé vulgarismy. Kritika soudních rozhodnutí samozřejmě je chráněna svobodou projevu a hodnotové soudy jsou v pořádku, ale už nikoli nepravdivá skutková tvrzení a hrubé urážky,“ vysvětlila.
Při posuzování toho, zda byla přijatelná hranice kritiky překročena, musí soudce dbát i na to, zda šlo o okamžitou emotivní reakci, nebo promyšlenou písemnou námitku.
„Soudkyně je dvakrát rozvedená a uplatňuje svoje osobní pojetí práva, to se táhne celým procesem. V námitce není jediné sprosté slovo,“ reagoval na čtvrteční nález Zbyněk Šimůnek, který vystupuje jako aktivista za rodičovská práva otců.
„Jsem přesvědčený, že termíny, které můj zmocněnec použil, jsou adekvátní. Tvrdíme, že je tady systém podobný, jako se kritizuje v současné době v Norsku, kde soukolí státu a orgánů sociálně právní ochrany dětí ničí rodiny a vztahy mezi dětmi a rodiči,“ myslí si Papazian, který je současně předsedou Unie otců.
Námitka podjatosti je důvodná jen při osobním vztahu
Případ svěření dětí do opatrovnictví se v tomto případě podle Papaziana táhl přes osm let. „V judikatuře je velmi zdůrazňováno, aby bylo v těchto věcech jednáno velmi rychle, na druhou stranu je vidět, že někteří účastníci sami řízení tohoto typu velmi prodlužují (...) právní řád ale nabízí dost nástrojů, jak průtahy řešit,“ uvedla Šimáčková. „Ze své praxe však mohu říct, že právní zástupce nebo zmocněnec, který si takto počíná, svému klientovi moc nepomáhá,“ podotkla.
Vulgarismy v soudnictví podle ní soudy zase tak často neřeší, naopak námitky z podjatosti jsou poměrně běžné.
„Už dříve bylo přijato opatření, kdy urážky během jednání na adresu soudce obvykle nejsou důvodem toho, proč bude shledána jeho stranickost, a to proto, aby si účastník takto úmyslně nevyblokovával soudce, čímž se jednání velmi zdržuje. Taková námitka je na místě tehdy, pokud má soudce osobní vztah s některým z účastníků řízení nebo se zástupcem,“ doplnila.
