„Byla krásná teplá jarní neděle,“ začíná pamětník i spoluautor knihy Bomby nad Brnem Zdeněk Müller své líčení událostí 8. dubna 1945, kdy začal drtivý útok sovětských bombardérů na Brno, který trval až do osvobození města na konci měsíce.
Müller vzpomíná, s jakými nadějemi si všichni už přáli brzký konec války.
„To jarní slunečné počasí vylákalo po obědě především do parků stovky lidí, zejména dětí. Nikdo netušil, že by ty příští minuty mohly přinést opět katastrofu,“ pokračuje pamětník, jakým šokem se krátce po třetí odpoledne pro všechny Brňany stal naprosto neohlášený a nečekaný sovětský nálet, který na město svrhl víc než stovku tříštivých bomb.
Školy ukončily vyučování: Sejdeme se po válce
„Ty sice celé budovy nebořily a poškodily hlavně jejich střechy, zabíjely však všechno živé. Ztráty na životech, především v parku na Kolišti, byly značné. Mrtví se počítali na desítky. Všem přeživším se pak naskytl děsivý obraz roztrhaných a do větví stromů vržených těl,“ doplňuje Müller.
Bombardování Brna
|
Podstatné a zvláště kruté podle něj bylo to, že sirény obyvatele před náletem vůbec nevarovaly a rozezněly se až několik minut po něm.
Další nálet přišel pak v devět hodin ráno 12. dubna, tedy v pracovní den, kdy se však město vracelo k běžnému životu velice nedůvěřivě.
A sirény navíc znovu mlčely, i když se od Tuřan a Komárova blížila k centru města další sovětská letadla.
Znovu z nich padaly desítky tříštivých bomb, které těžce poškodily především hlavní nádraží, Křenovou ulici, Cejl, náměstí Svobody, Zelný trh, Husovu, Veselou i Jánskou.
„Na Joštově ulici zasáhly vůz tramvaje a křižovatku, z předměstí to odnesl Komárov a Židenice,“ doplňuje Müller. Ztráty na životech byly ovšem znovu takové, že se život města v hrůze docela zastavil.
Na druhý den brněnské školy ukončily vyučování s podotknutím, že se „sejdeme až po válce“, a lidé se museli rozhodnout, jestli zůstanou, nebo ohrožené město opustí. „Spoléhat však musel každý už jen sám na sebe,“ říká pamětník.
Rok po válce se v Rovnosti objevil o tomto náletu šokující článek, kde jeden ze členů protiletecké pozorovací služby líčil, že z věže Petrova hlásil včas, že se letadla blíží.
Zanedlouho se válčilo přímo v ulicích
Jenže brněnská výstražná centrála nehoukala, protože tam sloužící Němka prý pronesla: „My už to dávno víme, ale sirény houkat nebudou. Zbytečně by se přerušil provoz ve zbrojovkách a továrnách.“
Od půlky dubna se pak nálety na Brno střídaly s dělostřeleckými útoky postupující fronty.
„Mnohdy nebylo vůbec možné rozlišit jednotlivé dopady bomb od dopadů dělostřeleckých granátů,“ shrnuje Müller a doplňuje, že znovu jen přibývalo zmařených lidských životů a zničených domů, parků i ulic.
Jak tehdy vypadalo Brno z Medláneckého kopce, vzpomíná na závěr své kapitolky v knize Bomby nad Brnem následovně:
„Ve dne byla nad Brnem průzkumná letadla, od setmění pak nad ním ,řehtalo‘ ruské letadlo, raketami - jako vánočními stromečky - oslnivě osvětlovalo vybrané cíle a poté je bombardovalo. S nastalou tmou byl Medlánecký kopec přírodním hledištěm onoho hrůzného válečného divadla.“
To už však byla fronta u bran města. A zanedlouho se válčilo přímo v jeho ulicích.
