Brněnská nevládní organizace Nesehnutí na Kavkaze podporuje ty, kteří chtějí něco změnit. V podmínkách tamních často autoritářských režimů je to těžší než ve střední Evropě.
„Jeden den nám policie zatkla půlku přednášejících, druhý den druhou. Ale nakonec se seminář uskutečnil,“ popisuje Milan Štefanec z Nesehnutí podmínky, v nichž sdílejí svoje zkušenosti.
Proti výstavě o lidských právech v Ázerbájdžánu v atriu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity ostře vystoupili studenti pocházející z této země, reagovala i česká veřejnost (více o výstavě, která rozčílila cizince, čtěte zde). Čekali jste takovou odezvu?
Popravdě řečeno, ne. Ale na druhou stranu se lidé začali zajímat o to, co se v této zemi děje. A přibylo i hodně podpisů pod výzvou za propuštění tamních politických vězňů. Teď se výstava přesunula na olomouckou univerzitu, tak uvidíme, jaké budou reakce tam.
Proč byla o Ázerbájdžánu?
Je to politicky a ekonomicky nejsilnější země na jižním Kavkaze. Ale situace je tam katastrofální. U nás se třeba hodně mluví o diktatuře v Bělorusku, ale v porovnání s Ázerbájdžánem je to vcelku měkký režim. Odhaduje se, že je tam víc než stovka politických vězňů, velká část místních nezávislých neziskových společností je zavřená nebo má obstavené účty, aby nemohly dostávat zahraniční pomoc. A to je automaticky první krok k tomu, aby lidé, kteří v nich působí, skončili ve vězení i na několik let.
Výstava o Ázerbajdžánu v Brně |
Na výstavě jsme třeba zmiňovali jednoho z vězňů, kterému teď zrovna prodloužili vazbu. Před několika týdny se mu ale hodně zhoršil zdravotní stav, takže není jasné, jestli vyjde z vězení živý. A výstava souvisí také se změnou priorit v našich zahraničních vztazích, kde se začaly zdůrazňovat obchodní stránky diplomacie. Ale s řadou zemí, které Česká republika v minulosti kritizovala za lidská práva, se běžně obchodovalo a právě při dojednávání kontraktů se země můžou bavit o lidských právech a žádat jejich dodržování. To se postupně opouští a vrcholem je, když prezident říká, že se jezdí do Číny učit, jak stabilizovat společnost.
Nesehnutí ale školí aktivní občany a spolky po celém jižním Kavkaze. Co jim pomáhá nejvíc?
Víc než peníze je pro ně důležitější, když se můžou třeba setkat s expertem. Hlavně pro lidi, kteří žijí na mezinárodně neuznaných územích a mají velmi omezenou nebo nulovou šanci vyjet někam za hranice.
Dá se říct, kde jste nejúspěšnější?
Je to paradoxně jedna z těch neuznaných oblastí - Abcházie. Jednak tam pracujeme nejdéle, a taky je tam překvapivě velmi silný občanský sektor, který má ve společnosti velkou prestiž. To znamená, že oficiální struktury, které často kritizuje, si ho zatím nedovolily nějak brutálně potlačit. Taky tam nejsou političtí vězni.
A kde je situace nejhorší?
V Jižní Osetii, což je uzavřená enkláva mezi Ruskem a Gruzií, kam nemáme legální přístup. Takže když pořádáme konference nebo semináře, musíme je dělat v Rusku, což taky není bez problémů, nebo přes internet. Místní aktivisté a aktivistky jsou pod neustálým dohledem tajných služeb. Ale i tam se nám dařilo podpořit ekologický projekt, jehož výsledkem je likvidace části nelegálních skládek odpadu, a také jednu ženskou organizaci, které jsme pomáhali vydat adresář neziskových organizací a uspořádat kulaté stoly o tom, jakou by měl mít ve společnosti roli neziskový sektor.
Na vašich seminářích se také setkávají lidé, jejichž země jsou ve válečném stavu. Jak se daří navazovat komunikaci třeba mezi Armény a Ázerbájdžánci nebo mezi Gruzíny a Osetinci?
Místní propaganda jim do hlavy cpe hodně předsudků: že na druhé straně hranice jsou nepřátelé, vrazi, kolaboranti. Oni ale mají možnost zjistit, že některé problémy mají společné. Teď třeba podporujeme několik organizací, které řeší domácí násilí a ženská práva. A najednou zjišťují, že mezi nimi není velký rozdíl. Že například hodně domácího násilí se tam děje se zbraněmi, protože mezi lidmi je jich po válečných konfliktech obrovské množství, takže násilí tam má pak daleko vyhrocenější podobu.
Podporujete třeba i ekologické projekty?
Nemáme naši podporu nějak úzce tematicky vymezenou. V Abcházii podporujeme nezávislé novináře, v Arménii třeba právě ekologické projekty. Ale zrovna loni tam byla úspěšná organizace, která pracuje s handicapovanými lidmi. Chtěli, aby byl jeden z hlavních parků v Jerevanu dostupný pro vozíčkáře.
Cesta iniciativy
Další informace jsou na webu www.cestainiciativy.cz |
To se jim povedlo a teď dosáhli toho, že město vydělilo peníze i na bezbariérové vstupy do budov. K tomu ještě dělají kampaň za kontrolu nakládání s penězi, které mají jít právě na tyto projekty. Původně to začalo jednoduchou aktivitou, která měla zlepšit život úzké skupiny lidí. Nakonec se to přeměnilo na kampaň zabývající se otázkou transparentnosti veřejného rozpočtu, otevřené správy nebo korupce.
Mají možnost aktivisté přijet nabrat třeba i zkušenosti k nám?
Vozíme sem ty, kteří už za sebou mají nějaké výsledky, aby se posunuli dál a navázali další kontakty. Pořádáme dvoutýdenní stáže. Pokud jsou to ekologové, potkávají se s ekologickými nevládkami, novináři navštěvují média, řeší-li legislativu, byli třeba na návštěvě u ombudsmana. Pak máme dlouhodobější stáže, jedné se zúčastnila například abchazská novinářka, která tu byla měsíc. V rádiu Svobodná Evropa se učila dělat reportáže, jak pracovat s informacemi, jak ověřovat zdroje. Pak byla na stáži u organizace, která řeší zákon o svobodném přístupu k informacím.
Do projektu jste letos zahrnuli i Ukrajinu, která sice nepatří na Kavkaz, ale vaše tamní aktivity jsou hodně konkrétní. Tento týden jste tam pořádali školení pro novináře. Čeho se týkalo?
Zaměřili jsme se hlavně na nezávislou žurnalistiku. Probíhá tam mimo jiné válka informací a propagandy z obou stran, jak ukrajinské, tak ruské. Spolupracujeme s internetovou občanskou televizí Hromadske.tv, která se snaží vyvažovat obě strany. Vznikla v Kyjevě po událostech na Majdanu a měla docela velký ohlas, přebírají od ní zpravodajství i některé zahraniční kanály. Pracovníky televize školíme, jak pracovat s informacemi, které se k nim dostanou, jak rozklíčovávat propagandistické informace, jak využívat nová média ve zpravodajství, v budoucnu jim chceme zajistit zahraniční stáže a taky jsme jim poskytli peníze na vybavení regionálních kanceláří.
