Mawer se již předběžně dohodl se slovenským producentem Rudolfem Biermanem i režisérem Hřebejkem. "Česká produkce, anglické znění. Takový byl můj záměr," vysvětluje dvaašedesátiletý spisovatel. Toho prosklená obývací místnost vily zaujala tak, že o ní musel napsat celou knihu. "A teď ji chci ve filmu," řekl spisovatel.
Simon MawerDvaašedesátiletý britský spisovatel žije trvale v Itálii, kde učí biologii na střední škole. Svůj první román vydal v devětatřiceti letech. Napsal již deset knih. Jeho poslední román Skleněný pokoj vypráví příběh vily Tugendhat se všemi jeho vlastníky. Dílo bylo nominováno na prestižní britskou The Man Booker Prize. |
Iveta Černá z Muzea města Brna v případném pronájmu po roce 2011 nevidí problém. "Musí se však dohodnout hlavně majitel objektu a filmaři. A pokud vím, rodina Tugendhatova se zfilmováním nesouhlasí," vysvětlila postoj původních vlastníků vily.
K žádné závazné smlouvě tak zatím nedošlo. I režisér Hřebejk upozorňuje, že dílo zatím stojí teprve na začátku a nic není jisté. "Nejdříve musíme přepsat román do filmové podoby, která by se líbila i Mawerovi. Nestává se každý den, aby významný britský autor napsal knihu o domu v České republice s tak pohnutým osudem," vycítil šanci Hřebejk.
Přepsání knihy na filmový scénář podle něj může trvat zhruba rok. Teprve potom si může režisér povolat filmového architekta. Ten určí, kolik scén se bude muset natočit přímo v brněnské památce.
"Na praktické věci je ještě opravdu brzo," nepospíchá režisér. A přiznává, na film musí sehnat i zahraniční koprodukci, což je časově náročné. S natáčením by se tak začalo až po rekonstrukci památky. "Bez opravdové vily by náš projekt neměl smysl," podotkl režisér.
V pokoji vily Tugendhat jsem součástí umění, říká britský spisovatelSimon Mawer chtěl být vždy spisovatelem, ale jeho první román mu vyšel až v devětatřiceti letech. "Do té doby jsem se svými díly za nakladateli jít nechtěl. Podle mě za moc nestála," přiznává. Nyní, ve dvaašedesáti, má za sebou deset knih, převážně románů. Inspiraci tento britský autor trvale žijící v Itálii čerpal i v jihomoravském Brně. Hlavně ve funkcionalistické vile Tugendhat. "Dodnes si pamatuji, jak jsem poprvé vstoupil do proskleného obývacího pokoje. Cítil jsem se, jako bych prošel do samého nitra umění a stal se jeho součástí," vzpomíná na svou první návštěvu památky v polovině devadesátých let. Od té doby se do Brna několikrát vrátil. Naposledy včera, kdy si byl opět prohlédnout místo svého nejúspěšnějšího románu Skleněný pokoj. "Z další návštěvy vily v roce 2005 jsem měl opět stejný pocit jako z té první. Navíc jsem si uvědomil, že toto místo má svůj příběh," vysvětluje autor, kdy a kde přesně našel inspiraci. Příběh slavné památky tak začal na papíře vykládat od začátku. Avšak ne podle skutečnosti. "Kromě toho, že románoví Landauerovi byli také Židé a museli uprchnout před nacisty, nemají kromě německého jména se skutečnými vlastníky vily nic společného," upozorňuje Mawer. Z Brna má spisovatel dobrý pocitV anglickém originálu navíc budova stojí v nepojmenovaném Městě, ne v Brně. Vliv jihomoravské metropole však autor nepopírá. "Brno mi je velice sympatické. Nevím proč, ale mám z něj dobrý pocit," vypráví bělovlasý muž s černými brýlemi na očích. Na napsání známého románu mu tak stačila trocha historické četby a hlavně vlastní představivost. "Pamatoval jsem si, jaký ve mně Brno a vila Tugendhat vyvolávaly pocit. Zasadit děj knihy do třicátých či čtyřicátých let minulého století pro mě už potom byla hračka," vykládá autor. Příběh funkcionalistické památky tak v roce 2009 knižně ožil. A díla si všimla i kritika, která ho nominovala na prestižní The Man Booker Prize. Cenu, která v anglicky mluvícím světě znamená pro autora metu nejvyšší. "Být jen v nominaci pro mě zmanená více než vyhrát jakoukoliv jinou cenu," přibližuje Mawer svůj postoj i přesto, že nakonec první místo nezískal. Na podzim vyjde v češtině spisovateli další román Mendelův trpaslík. (ajs) |
