Stanley Cup přežil výlet do Česka bez šrámů. A Sýkora měnil Brno za Plzeň

Pokud se těšíte na další pikantní historky o nočních flámech s hokejovým Stanley Cupem naplněným šampaňským nebo utopeným po oslavách v bazénu, zapomeňte. Patnáctikilový stříbrný pohár, nejcennější hokejová trofej světa, je po letech "útrap" pod daleko pečlivějším dozorem než dříve.

"Jak udeří půlnoc, ochranka ho sbalí a jde s ním spát. Já se těm klukům ani nedivím. Za těch pár týdnů, co Stanley Cup cestuje po všech koutech světa, toho musí mít plné zuby," líčil útočník Petr Sýkora.

Podruhé v životě měl právo polaskat se s pohárem 48 hodin. Poprvé s ním do Čech přijel před devíti lety po triumfu s New Jersey, teď jako vítěz s Pittsburghem. "A užívám si to víc. Jako mladej kluk jsem si myslel, že Stanley Cup vyhraju každý rok. Ale realita je úplně jiná."

Prohlédněte si video: Petr Sýkora ukazuje Stanley Cup v Brně

Pohár neukázal nejprve v Plzni, kde vyrostl, dřív s ním v sobotu potěšil fanoušky Komety. Z Brna pochází jeho žena, na jihu Moravy tráví léto. Jenže před cestou do Plzně si také pořádně zavařil. "Jestli odejdu z NHL, budu hrát za Kometu, to je jasné," smál se na brněnském výstavišti. Když mu to v neděli moderátor na plzeňském stadionu připomněl, fanoušci nevrle zapískali.

A Sýkora? "V Brně bylo tolik lidí, že prostě nešlo říct nic jiného. Ale teď před vámi to zase cítím tak, že po návratu zamířím do Plzně."

Jenže Sýkora teď řeší jiné starosti. Zatím ani neví, kde odehraje příští sezonu. V Pittsburghu je nechtěný. "Čekám na smlouvu z Ameriky. Když nepřijde, budu muset do Ruska nebo jinam do Evropy," potvrdil.

V pondělí už Stanley Cup míří do Ruska za útočníkem Malkinem.

Užívám si poháru víc než před devíti lety, přiznal Sýkora

Měl za sebou dlouhou noc v Brně, když hokejista Petr Sýkora přivezl včera Stanley Cup do Plzně. Byly dvě hodiny po poledni, když v prodejně na Americké třídě podepsal první fotografii a nechal se vyfotit s fanoušky vedle poháru.

Až po dvou hodinách útočník, který letos v cestě za pohárem pomohl Pittsburghu, prosebně řekl: "Tak, poslední focení, opravdu už musím na zimák." Tam ho čekal i exhibiční zápas na počest oslav 80 let hokeje v Plzni.

Petře, popravdě, není to za trest, dostat v létě Stanley Cup na 48 hodin?
Jsou to perné dva dny. A ze soboty na neděli byla i perná noc (úsměv). Lítáte pořád někde, je toho dost. Ale člověk se snaží, aby mělo co nejvíc lidí šanci pohár vidět. Byli jsme na třech, čtyřech místech, kam přišlo hodně lidí. A hlavně malí hokejisti, což je dobře.

Poprvé jste pohár získal před devíti lety s New Jersey. Jsou letošní pocity rozdílné než tehdy?
Je to hezčí. Víc si uvědomuju, co jsem dokázal. Když jsem ho vyhrál poprvé, bylo mi 23 a myslel jsem si, že to tak bude každý rok. Ale realita je jiná. Jsem rád, že skoro na sklonku kariéry se mi to znovu povedlo. Užívám si to mnohem víc.

Když se teď na Stanley Cup podíváte, co se vám vybaví?
Právě teď? Vybaví se mi náš malej syn Nicolas. Jak v sobotu večer chodil doma okolo něj a neustále opakoval: "Kikiho, Kikiho!" Dával tím najevo, že je pohár jenom a jenom jeho (smích).

Váš otec je na vás hodně pyšný, co jste dokázal. Přejete si, abyste s malým zažil podobné chvíle?
Já ho nebudu nutit do žádného sportu. Ale on to v sobě má, to je vidět. Jeho nezajímá nic jiného než jezdit na kole, hrát fotbal a hokej. Je takovej správnej malej grázlík.

Před devíti lety jste v Plzni létal z místa na místo, bylo to hektické a na stadion jste dorazil skoro vyčerpaný. Zlepšil jste po letech organizaci?
Určitě a moc mi v tom pomohlo pár lidí. V Brně i v Plzni to proběhlo bez problémů. Žádné rychlé převozy, 30 kilometrů sem a hned zase zpátky jako předtím.

Stále nemáte jasno, kde odehrajete příští sezonu. Nejste nervózní?
Momentálně budoucnost nevidím vůbec. Příští týden snad dostanu smlouvu z Ameriky. A když ne, budu muset někam do Ruska nebo do Evropy.

Kolik podpisů jste vlastně za ty dva dny rozdal?
Tisíce, nejde to spočítat... A žádné extrémy nebyly, jestli se chcete zeptat, zda jsem se podepisoval na nějaká zvláštní místa (úsměv). Ale každopádně je jednodušší odehrát zápas v NHL než se tři hoďky podepisovat. Nevím, jak je to možný, ale z tohohle jsem utahanej daleko víc.