I potomek jedné z inckých princezen a španělského dobyvatele Inca Garcilaso de la Vega, který žil na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, tvrdil ve svých Královských komentářích, že se v inkově paláci vypilo tolik, že se to nedalo ani změřit.
Inkové pili kvašený nápoj z kukuřice
Šlo hlavně o chichy, alkoholický nápoj z kvašené kukuřice, který Inkové často popíjeli po jídle až dlouho do noci. Inckému panovníkovi u stolu posluhovalo dvacet žen a čtyři stovky šlechtických synků.
Zbytků potravin se však po jídle již nikdo nedotýkal. Jídlo bylo shromažďováno pro pozdější život. Mrtví byli podle Olivasové mumifikováni a uchováváni i se služebnictvem, téměř jako kdyby byli naživu.
Potraviny se uchovávaly pro pozdější život
Živili se samotným duchem potravin, jež za života snědli a které bývaly jednou ročně páleny, aby si je odnesl vítr. Španělský dobyvatel Pedro Pizarro vyprávěl, že v jednom skladišti nalezl vedle oděvů kosti ptáků a kukuřičné klasy, jež spořádal poslední inka Atahualpa.
Obyvatelé Říše čtyř částí Tahuantinsuyu, která zahrnovala dnešní Peru, Bolívii, Ekvádor, jih Kolumbie a severní části Chile a Argentiny, maso běžně nejedli, protože je uchovávali pro oslavy.
Rosario Olivasová
Maso jedla jen šlechta
Její Každodenní i slavnostní kuchyně obyvatel Limy 19. století byla v roce 1999 ve Versailles vyhodnocena jako nejlepší kniha o kulinářské historii Latinské Ameriky. O dva roky dříve získala ve Španělsku cenu za svou knihu Kuchyně v období
vicekrálovství.
Denně konzumovala maso pouze šlechta, přičemž samotný inka jedl pouze maso z bílé lamy rasy cuyro. Ta se stávala také předmětem obětních obřadů. Na jídelníčku Syna slunce bychom našli i kachny a bílá morčata. Jedl i brambory z první sklizně. Prostí Inkové pořádali oslavy kvůli každé významné události. Kromě tance se dělili o to, co měli s sebou.
Vědkyně odhaluje i techniky používané při přípravě pokrmů. Obyvatelé incké říše vařili na horkých kamenech. Potraviny balili do listů rostlin. Ke konzervaci potravin ale nepoužívali sůl a nejedli ani solené maso. Potraviny uchovávali ve speciálních skladištích vysoko v horách.
Inkové ovlivnili i kuchyni v Andách
Rosario Olivasová v knize popisuje i protokol, etiketu a nádobí. Poslední část je věnována kulinářskému dědictví Inků. Představuje v ní nejoblíbenější jídla a nápoje říše, které dosud mají své místo na jídelníčku v andské oblasti. Je v nich ale možno nalézt i některé cizí přísady. "To je základem poznání toho, co je kuchyně Inků přizpůsobená klasickým způsobem, jež se objevuje v kuchařských příručkách," tvrdí badatelka.
