O hrách, jako je Dwarf Fortress, si v našem magazínu moc často nepřečtete, a co tak koukám, její mediální pokrytí v češtině je vůbec mizerné. Přitom jde o jednu z nejzásadnějších her nového tisíciletí, ke které se s hrdostí hlásí například autoři Terrarie nebo Prison Architecta, bez nichž by prý tyto milionové hity nikdy nevznikly.
Zábavné hry vznikají i bez podpory 4K rozlišení a ray-tracingu.
Jako důležitý zdroj inspirace ji pak zmiňuje dokonce i Markus Persson, autor dodnes extrémně populárního Minecraftu. Pokud vám ani to jako důkaz jejího významu nestačí, tak vězte, že je i součástí výstavy v newyorském Muzeu moderního umění.
Důvod pro naši zdánlivou ignoraci je prostý – Dwarf Fortress je tak komplexní, mnohovrstevná a rozsáhlá hra, že bychom na její důstojné pokrytí potřebovali jednoho člověka na plný úvazek. To je ovšem vzhledem k tomu, jak ošklivě vypadá její grafika a jak velké nároky na hráče klade, spíš jen takový úsměvný nápad.
@KitfoxGames @Bay12Games Congratulations! Without Dwarf Fortress there'd never have been a Prison Architect and I'd have never got to work on the console version of Escape Mode, which is probably the most creative fun I've had working on a game EVER!
Zjednodušeně (ale opravdu velmi zjednodušeně) jde o simulátor trpasličí kolonie. Někteří z vás možná teď pozvednou překvapením obočí a marně zapřemýšlí nad tím, co asi může být tak zajímavého na obyčejné budovatelské strategii, kterých dodnes vychází tolik, že bychom je mohli přehazovat vidlemi. Nenechte se ale zmást.
Bratrské duo Tarn a Zach Adamsovi totiž dlouhými léty prověřený koncept povýšili na úplně novou úroveň. Přidali elementy rogue her (zjednodušeně řečeno, máte na vše jediný pokus, a pokud neuspějete, hra končí, viz náš článek) a procedurálního generování (po každém startu je hra jiná). A aby to nebylo náhodou příliš jednoduché, rozhodli se simulovat i ty nejdrobnější detaily trpasličího života.
Nebýt Dwarf Fortress, nikdy by nevznikla Terraria, Prison Architect a možná ani Minecraft.
Každý trpaslík tak musí jíst a pít (především alkohol – pokud pije jen vodu, roste jeho nespokojenost), má svoji osobnost, vlastní touhy, potřeby i charakterové vlastnosti. A také nebývale detailní popis aktuálního zdravotního stavu.
Hra bere v potaz každý orgán v těle, stav každé končetiny se skládá z aktuální hodnoty kosti, tuku, svalů, nervů a kůže. Trpaslíci zvracejí, mohou se zbláznit, spáchat sebevraždu nebo trpět nespavostí. Jediné, co snad hra v tuto chvíli nesimuluje, jsou potíže s vylučováním – zácpou ani průjmem tak trpaslíci netrpí. Zatím.
Před pár dny vydaná verze 1.0 oficiálně ukončuje dlouhá léta ve stavu předběžného přístupu a přináší řadu novinek, po kterých hráči dlouho volali. Zároveň znatelně vylepšuje grafiku, která sice stále připomíná devadesátá léta minulého století, ovšem aspoň (občas) dokáže už na první dobrou ukázat, na co se to vlastně aktuálně díváte. Jinak řečeno, kámen vypadá jako kámen a dřevo jako dřevo, nikoli jen jednoduché ASCII symboly.
Navzdory tomu, že vývojáři hru konečně uvedli do verze 1.0 a tak už na jejich Steamové stránce nevisí informace o předběžném přístupu, plánují hru dále vylepšovat. Bodejť by také ne, vždyť jde o jejich životní dílo. Zatímco ještě v roce 2006 jim příjmy sotva dokázaly pokrýt náklady na provoz serveru, dnes i při ceně třicet dolarů za kus (zhruba sedm set korun) patří k nejprodávanějším hrám na Steamu. V jednu chvíli byla hra dokonce i na samotném vrcholu žebříčku! A přitom si udržuje famózní skóre 97 procent pozitivních hodnocení.
