RECENZE: Stanley Parable: Ultra Deluxe je výborná nadstavba unikátní hry

Není to pokračování, ale ani dodatek. The Stanley Parable: Ultra Deluxe je v podstatě vylepšenou a rozšířenou verzí původní hry z roku 2013. Pokud vás tento původní a poněkud neobvyklý projekt zaujal, Ultra Deluxe verzi byste neměli minout.

Pojem Stanley Parable jsme mohli poprvé zaznamenat v roce 2011 ve formě modifikace v enginu Source, která využívala materiály z her od Valve. Po mnoha pozitivních ohlasech se autor této modifikace rozhodl ji přepracovat na samostatný projekt. Ten slavil na poměry indie her velké úspěchy, prodalo se jej přes jeden milion kopií. Nyní, po docela dlouhém čekání, dorazila vylepšená verze hry s přívlastkem Ultra Deluxe. Jde v podstatě o vylepšení jádra původní hry o velkou porci obsahu navíc.

Chcete se nechat překvapit? Ukázky ze hry mohou část nového obsahu vyzradit

Než se dostanu k samotné recenzi, rovnou se uchýlím k předběžnému hodnocení. To patří těm, kteří už The Stanley Parable hráli a hra je bavila, a těm, kteří ji sice vynechali, ovšem počkali si na Ultra Deluxe jakožto onen „ultimátní zážitek“: nečtěte recenze, které vám akorát vyzradí různá herní překvapení, běžte si Ultra Deluxe zahrát, stojí za to. O The Stanley Parable je opravdu těžké psát bez spoilerů, tak mi pak raději přijďte zpětně vynadat do diskuze, pokud se vám hra nebude líbit. O čemž pochybuji.

Co přesně je The Stanley Parable, je docela obtížné definovat. V samotném základu jde o tzv. „walking simulátor“: hru, která od vás vyžaduje pouze se přesouvat po virtuálním světě. Není zde žádné střílení, žádné hlavolamy, žádné komplexní herní mechaniky, zkrátka jen chodíte a posloucháte příběh. Je to herní subžánr, kterým někteří hráči opovrhují, jiní jej naopak vyhledávají. The Stanley Patable je navíc v podstatě taková „metahra“, která komentuje herní průmysl jako takový.

Abychom pochopili význam vylepšení Ultra Deluxe, je nutné mít nějaké základní povědomí právě o původním titulu z roku 2013. Koneckonců, samotná Ultra Deluxe vám v případě neznalosti předchozí verze doporučí, abyste nejprve strávili chvíli v původním obsahu, a až po nějaké době se vám odemkne Ultra Deluxe obsah.

V The Stanley Parable se ujímáte role anonymního zaměstnance číslo 427 blíže nespecifikované firmy, ve které jednoho dne zmizeli všichni ostatní zaměstnanci. Vydáváte se na průzkum kancelářské budovy, abyste zjistili, co se s ostatními kolegy stalo. Vaše putování přitom doprovází hlas vypravěče, který vás vede jednou určitou cestou. Vtip je ovšem v tom, že se nemusíte řídit jeho instrukcemi, na což vypravěč také sám i reaguje. Neuposlechnutím jeho instrukcí se dostáváte do opravdu bizarních situací, které často také ukončí hru a vrátí vás na začátek.

Cílem The Stanley Parable tedy není ani tolik následovat instrukce a dojít na konec vaší cesty (to stejně zabere jen asi deset minut), ale najít všechny různé možnosti, jak svým jednáním popřít nadefinovaný děj. Místo toho, abyste podle instrukcí šli do dveří vlevo, vstoupíte do těch vpravo. Místo průchodu chodbou se zavřete do kumbálu. Místo schodů nahoru jdete po schodech dolů. A tak dále.

Nyní se dostáváme právě k vylepšení ve formě Ultra Deluxe obsahu, o kterém zároveň však mohu bez vyzrazení jeho hlavní pointy hovořit jen dost stručně a obecně. Ultra Deluxe přidá další „konce“ hry a zároveň i částečně či plně rozšíří ty stávající. Něco bude stejné jako dřív, něco se trochu pozměnilo a některé konce jsou v Ultra Deluxe úplně jiné. Celkově je hra však zase o něco víc nabitá obsahem, který se určitě vyplatí prozkoumat.

The Stanley Parable: Ultra Deluxe jde navíc ještě o trochu dál v onom komentáři herní scény. Zamýšlí se zejména nad různými aspekty sequelů ke hrám: hráčským očekáváním, co přesně je třeba vylepšovat, co dělalo původní hru tak dobrou, že si zasloužila pokračování… I to je však protkáno vlastním „příběhem“ vás, tedy anonymního zaměstnance číslo 427, který je často vtipný, někdy bizarní a někdy až i trochu mrazivý.

Obsahu a vyprávění je do velké míry podřízeno vše ostatní. Grafická stránka zůstala prakticky stejná, zlepšily se spíš různé efekty (světlo, stíny a podobně) a kvalita textur. Audiu hry kraluje výborný hlas vypravěče (Kevan Brighting), který je opravdu připraven na všechno možné, co ve hře dovedete vymyslet. Je však nutná znalost angličtiny.

K vidění většiny nového obsahu a znovuodehrání toho stávajícího mi stačilo zhruba osm hodin, což rozhodně není málo, ovšem The Stanley Parable je přesně ten typ hry, ve které můžete hledáním různých skrytých poselství strávit mnoho dalších hodin. Zároveň jsem i po odhalení nového obsahu dychtil po dalším nášupu a čas ve hře mi tak plynul opravdu rychle, že mám skoro pocit, jako kdyby mi oněch osm hodin bylo málo.

The Stanley Parable: Ultra Deluxe se každopádně nedá moc co vyčítat, aspoň tedy z pohledu hráče, kterému „walking simulátory“ nevadí. Není to nějaké mistrovské dílo, které by vás donutilo změnit pohled na svět, ale zároveň opravdu královsky pobaví, a to i ty, kteří hráli titul z roku 2013.

Druhý pohled

Když jsem si před asi šesti lety pořídil původní Stanley Parable, bylo to na základě přečtení kladné recenze, a že byl zrovna v akci. Hru jsem prošel asi dvakrát nebo třikrát a posléze ztratil zájem. Na rozdíl od jiných titulů jsem na ni ale nezapomněl. Když byla přestávka už delší než rok, řekl jsem si, že si odemknu achievement „Go outside“ za vrácení se ke hře po pětileté pauze. No a když jsem tento týden dostal nabídku na klíč k Stanley Parable: Ultra Deluxe, přišlo mi to jako vhodná příležitost tuto trofej odemknout a srovnat novou verzi s tou původní.

A musím říci, že tedy rozhodně nelituji. Tak jako všechno v této hře, i vlastní název nového titulu je ironickým vtipem. Nejde ani tak o remaster původní hry, jako spíš o hru úplně novou. Původní průchody, tedy do míry, do jaké jsem schopen to posoudit, zůstaly zachované, ale jinak jde o hru zcela novou. Počáteční zdánlivá shodnost je dle mého jen dalším fórkem.

Tak jako původní titul je i nový Stalney především satirickou alegorií počítačových her a jejich vývoje, ovšem v novém provedení je toto mnohem přiznanější a ještě více dotažené do absurdna. Příznivci absurdního humoru si tak rozhodně přijdou na své a není dle mého ani nijak zvlášť nutné znát předchůdce, i když pak mnoho narážek bude jistě ještě vtipnějších.

Jak jsem ale už psal, původní Stanley Parable jsem hrál jen chvíli, nicméně zábavu z pokračování mi to rozhodně nekazí. Ač podobně jako u originálu stále zápolím s pocitem, že vlastně ani nehraji hru, nový Stanley mě nenechává odejít od počítače a stále si říkám, vyzkouším ještě tohle nebo onohle a pak to teprv zavřu... a hodiny překvapivě rychle utíkají.

Hra je opět postavená na výborném monologu vypravěče (Kevan Brighting), a tak je pro ty, kdo se se Stanley Parable setkávají poprvé, nutno říci, že bez výborné znalosti angličtiny si hru nejspíš příliš neužijí.

Jelikož bych nerad zkazil nějaké překvapení nebo vtip, záměrně se vyhýbám popisu (vyjma screenshotů – shlédněte na vlastní nebezpečí) nového obsahu, co po dějové stránce, jestli to tak lze nazvat, můžete očekávat. Za sebe mohu říci, že jsem více než spokojen. Někdo, kdo už má hru původní a koho tato bavila, tak nejspíš přikoupení novinky nebude litovat. Kromě úplně nových odboček a dějových linií doznaly značného rozšíření i ty původní. Ostatně nová hra je víc než třikrát větší.

Kde ale konkrétnější být mohu je technická stránka věci. Sem spadá asi také jediná věc, kterou bych hře vytkl, totiž nastavení grafiky. To je oproti původní verzi značně osekané. Grafika vypadá sice, hlavně díky novým shaderům, o poznání lépe, ale z nějakého důvodu nelze přímo ve hře nastavit vyšší kvalitu stínů, které jsou nesnesitelně kostičkované. Snad je to ale jen dětská nemoc, která bude brzy odstraněna.

Tam, kde se nový Stanley překrývá s tím původním, jsou jinak velmi patrné textury s vyšším rozlišením a některá místa byla předělána od základu, jako například krajina ve scéně základního konce, která je u novinky mnohem propracovanější a působivější. Vítanou novinkou je také možnost hru ovládat jen myší, kdy pro pohyb vpřed stačí stisknout levé a pravé tlačítko současně. Pokud máte myš s dalšími tlačítky, lze se pomocí myši i přikrčit, ale Stanley přikrčený nezůstane, což je nejspíš také chyba, kterou snad někdo opraví. Intro bylo předěláno ve vyšší kvalitě, takže už nyní neobsahuje kompresní artefakty.

Osobně mě nový Stanley Parable baví víc než ten původní a už se tak těším, až budu mít čas na prozkoumání dalších konců. Schválně, zda se vám podaří najít nový konec, který se mi podařilo odemknout úplně náhodou hned při prvním průchodu, kde Stanley vstupuje do obrovské skandující arény plné lidí?

90%

Honza Strachota