V případě některých her není soundtrack tím nejdůležitějším. Ale nikdy neuškodí, pokud je hudba povedená. Je to ovšem trochu dvousečný meč: měla by být natolik výrazná, aby ji člověk zaznamenal, ale ne příliš, aby strhávala pozornost od dění.
Existuje poměrně slušné množství soundtracků, které to zvládly. Je samozřejmě nutné zmínit, že je to silně individuální, hudba není zrovna něčím, u čeho by se dalo objektivně určit, že jde o to pravé ořechové pro všechny. Ale v případě těchto soundtracků si myslíme, že by si je měl (alespoň jednou) poslechnout každý.
Journey (2012)
Vývojář: Thatgamecompany, Santa Monica Studio
Autor hudby: Austin Wintory
Nezávislá hra Journey je atmosférickou záležitostí, proti tomuto tvrzení asi moc lidí protestovat nebude. A pokud chcete vytvořit atmosféru, která se opravdu dostane člověku pod kůži, pak nemůžete zapomenout na zvukovou stránku. Ne, není nutné, aby každá minuta zněla jako by ve vaší místnosti stál symfonický orchestr s desítkami členů, ale jednotlivé písně by vás neměly nechat chladnými. Což Journey v žádném případě nedělá.
Autorem hudby je Austin Wintory, který spojil síly hudebním designérem Stevem Johnsonem a velmi úzce spolupracoval s tvůrci hry, aby hudba reagovala na dění na obrazovce co nejpřesněji. Měl to být komplexní zážitek, který zapůsobí na vaše uši i oči a (nejen) podle nás to vyšlo.
Wintory se rozhodně neflákal, práce na soundtracku mu zabraly tři roky. Ale kvalita si očividně vyžádá nějaký čas. Skladatel se rozhodl pro vcelku netradiční krok a to, že jednotlivé lokace hry nebudou mít vlastní hudební podkres, ale vždy půjde o variaci na stejný hudební základ, kdy prim hraje violoncello. Austin pak hudbu popsal následovně: „Je to jako velký koncert na violoncello, kde jste sólistou a zbytek nástrojů představuje svět kolem vás,“ řekl.
Hlavní violoncellistkou byla Tina Guo, neelektronické melodie nahrál orchestr Macedonia Radio Symphonic v hlavním městě Severní Makedonie Skopje. V případě titulní písně I Was Born For This poskytla vokály Lisbeth Scott.
Soundtrack je 58 minut dlouhý, obsahuje deset písní a je dostupný i na iTunes. Po zveřejnění se dostal do TOP 10 ve více než dvou desítkách zemí. V roce 2016 dokonce Wintory spustil na serveru pro komunitní financování Kickstarter kampaň, kdy chtěl financovat koncert s písněmi z Journey. Cílem bylo získat 9 tisíc dolarů na koncert ve čtyřech městech. Vybrala se výrazně vyšší částka a akce proběhla na více místech. Dalším úspěchem je to, že byl soundtrack nominován na prestižní hudební cenu Grammy.
Civilization IV (2005)
Vývojář: Firaxis Games
Autor hudby: Jeff Briggs, Mark Cromer, Michael Curran a Christopher Tin
Když už byla řeč o ceně Grammy, titulní píseň ke čtvrtému dílu strategické série Civilization nazvaná Baba Yetu na ni nebyla jen nominována, ale rovnou ji vyhrála (je to první hra, jejíž titulní song se tím může pyšnit). Nutno dodat, že zaslouženě. Samotný soundtrack je směsicí stylů a žánrů z odlišných časových období, tím pádem je jisté jedno, jednotlivé melodie opravdu nejsou takzvaně na jedno brdo. Soundtrack kombinuje pár songů z předchozího dílu s originálními písněmi, ale také s klasickými kousky světové hudební historie od legend jakými jsou Johann Sebastian Bach, Ludwig van Beethoven, Antonín Dvořák nebo Wolfgang Amadeus Mozart.
Nepřekvapivě každá časová etapa, kterou si hráč projde, má své vlastní hudební podbarvení s tím, že tvůrci chtěli, aby muzika působila autenticky s ohledem na to, co bylo typické pro danou dobou. Byly tím pádem používány různé hudební nástroje a žánry. Hráč se dočkal jak jednoduše znějících melodií, které evokovaly primitivní počátky civilizace, tak rozšafnějších písní odkazující na baroko nebo renesanci. O kousky z modernějších etap historie se pak postaral John Adams.
Originální písně zajistil londýnský orchestr Royal Philharmonic Orchestra a americký pěvecký sbor Soweto Gospel Choir. Dvě ústřední melodie Coronation a Baba Yetu složil Christopher Tin, o zpěv se postarala a cappelový studentský sbor Stanford Talisman.
Zajímavostí je, že každý z výrazných vůdců, kteří se ve hře vyskytují (např. Napoleon, Alexandr Veliký nebo Franklin D. Roosevelt) má vlastní hudební doprovod.
Shadow of Colossus (2005)
Vývojář: Japan Studio, Team Ico
Autor hudby: Kow Otani
Už je to nějaký ten pátek, co jsme poprvé hráli Shadow of Colossus a s ohledem na to, že máme stejně „dobrou“ paměť jako rybička Dory z pixarovských filmů je pro nás těžké si obvykle vybavit něco z hlubší historie (což je pro nás i minulý týden). Ovšem v případě Shadow of Colossus si jasně pamatujeme jednu věc a to, že měla intenzivní emocionální dopad a to také díky hudebnímu podkresu. Ostatně cílem tvůrců bylo vytvořit hudbu, která zanechá v člověku hlubokou stopu.
Najat byl hudebník Kow Otani, který se předtím soustředil na filmy s monstry kaidžú a anime projekty, ale občas si odběhl k videohrám (Sky Odyssey). Tvůrcům Shadow of Colossus v čele s režisérem jménem Fumito Ueda se líbila Otaniho všestrannost a to, že má zkušenosti s folkovou hudbou, což vnímali jako vhodný odrazový můstek pro soundtrack.
Práce na hudbě rozhodně nebyla snadná, protože byl Otani mnohokrát požádán o to, aby ji změnil v závislosti na tom, jak postupoval vývoj hry. A s ohledem na to, že právě hudba byla výrazným prvkem ve chvílích, kdy se hlavní hrdina setkával s jednotlivými titulními kolosálními bytostmi, bylo nutné, aby písně byly opravdu intenzivní a nezapomenutelné.
Což se povedlo a nejen, že se Otani dočkal veřejné pochvaly od Uedy, ale také od mnoho hráčů a novinářů. Samotný soundtrack pak v roce 2005 vyšel pouze v Japonsku a to pod jménem Shadow of the Colossus: Roar of the Earth.
Kingdom Hearts (2002)
Vývojář: Square
Autorka hudby: Yoko Shimomura
Zatím to vypadalo hlavně na pánský klub, samozřejmě však v branži působí i výrazné ženské skladatelky. Jednou z těch nejvýraznějších je Yoko Shimomura, která vystudovala hudbu na vysoké škole Osaka College of Music.
Yoko se velmi rychle zaměřila na videoherní průmysl a několik let spolupracovala s Capcomem (například na Street Fighter II: The World Warrior), ale v roce 1993 přešla k firmě Square, kde vydržela do roku 2002 (poté začala pracovat na volné noze) a její poslední prací v roli zaměstnankyně Square (dál s nimi ale spolupracovala externě) byl právě soundtrack ke hře Kingdom Heart. A nutno říct, že to bylo velmi působivá tečka za jednou etapou její profesionální kariéry.
Pokud jde o samotný soundtrack, inspiroval se u některých proslulých melodií z projektů společnosti Disney. Ale nešlo o pouhou „vykrádačku“, Shimomura vytvořila originální písně, které byly stylově v souladu s tím, co v minulosti nabídl zmíněný Disney, ovšem měly své vlastní kouzlo.
Úvodní a závěrečná melodie vznikly pod dohledem hudebníka Kaoru Wada a s pomocí orchestru New Japan Philharmonic Orchestra. Vokály k titulní písni Simple and Clean obstarala zpěvačka Hikari Utada, která nazpívala japonskou i americkou verzi a navíc si je obě napsala, aby bylo jasné, že je to šikovná dívka. Takový názor měl i režisér hry Tetsuya Nomura, kdy byla Hikari jeho první a jedinou volbou. Očividně dobrou. Singl byl v Japonsku extrémně oblíbený, jen v roce 2002 se ho prodalo téměř 900 tisíc kusů. Není tak divu, že Hikari obstarala titulní písně ke všem třem hlavním dílům Kingdom Heart.
Street of Rage 2 (1992)
Vývojář: Sega
Autor hudby: Yuzo Koshiro a Motohiro Kawashima
Většina předchozích soundtracků nebylo zrovna něco, co by si pouštěli lidé, kteří fandí party drogám a zběsilým rytmům. Ale soundtrack ke kultovní beat'em up hře Street of Rage 2 je trochu jiný šálek kávy. Je označován jako stylově revoluční a popisován jako něco, co je dobrou volbou pro videohru, ale i pro pařbu v nočním klubu.
Žánrově se inspiroval u žánrů house a techno a zajímavostí je, že Koshiro hudbu vytvořil na (i v dané době) stařičkém počítači NEC PC-8801 (vyšel v roce 1981) a použil k tomu vlastní programovací jazyk. A byť má Koshiro na kontě slušnou řádku videoherních soundtracků, tento je považován za jeden z jeho vůbec nejlepších. Mimochodem, jméno Yuzo Koshiro je k vidění na úvodní obrazovce Street of Rage 2, což není v případě autorů hudby rozhodně běžné.
Koshiro poznamenal, že zvolil tento styl hudby z důvodu toho, aby hra oslovila i západní zákazníky a jelikož Street of Rage 2 byl komerčně úspěšný, očividně to byl dobrý plán. Navíc některé výrazné osobnosti (například producent Justin Gregory Smith, který spolupracoval s Eminemem, Rihannou nebo Jay-Z) prozradily, že Koshirova práce je inspirovala.
V roce 2016 si pak zájemci mohli zakoupit soundtrack ze Street of Rage 2 na vinylových deskách.
Čestná zmínka:
Jazz Jackrabbit 2: The Christmas Chronicles (1999)
Vývojář: Epic MegaGames
Autor hudby: Alexander Brandon
Evropská a vylepšená verze Jazz Jackrabbit 2: Holiday Hare ‚98 s podtitulem The Christmas Chronicles nemá nejlepší soundtrack všech dob, to ne, ale hudba z této hry je jedna z mála věcí, která u nás nevrlých, emocionálně zaseklých novinářů zvládne probudit alespoň trochu sváteční nálady. A to je velký úspěch.
Vánoční edici se nepovedlo vydat před bankrotem Project Two Interactive, ale naštěstí se toho ujaly jiné firmy. Ara tak byla nejdříve vydána firmou LK Avalon v Polsku a následně v několika dalších evropských zemích.
Mimochodem, existuje i vánoční edice prvního dílu Jazz Jackrabbit nazvaná Jazz Jackrabbit Holiday Hare‘95 a ta je také fajn, ale The Christmas Chronicles máme malinko raději. A dobrá zpráva, kolekce obou dílu (včetně vánočních verzí) jsou dostupné skrze obchod GOG.
Jak už jsme zmínili, uvést všechny povedené soundtracky je stejně náročný úkol jako donutit hráče pít místo koly čistou vodu. Je hromada dalších her s vynikající hudbou, které stojí za zmínku. Ať už je to třetí Zaklínač, Skyrim, série Final Fantasy nebo třeba hry ze série Nier. A proto tak přicházíme s klasickou výzvou, abyste své oblíbené soundtracky napsali do diskuse.
