Vývojáři z Treyarchu platí za nejzkušenější tým, který v současnosti na značce Call of Duty pracuje. Na rozdíl od jejích stvořitelů ze studia Infinity Ward funguje mašinerie Treyarchu už dlouhá léta bez viditelnějších zádrhelů a během dlouhých let existence studia z něj odešlo jen minimum klíčových postav.
Tou asi největší ztrátou byl odchod Davida Anthonyho, jenž byl zodpovědný především za příběhové kampaně prvních dvou dílů série Black Ops. Z Treyarchu s ním naštěstí neodešla chuť nebát se náročných výzev a posouvat sérii dál.
Call of Duty: Black Ops 3 nabídla mimo jiné i nejdelší kampaň v historii značky.
Zatím největší CoD? Black Ops 3
Black Ops 3 byl co do množství obsahu, možností a délky kampaně dosud největším dílem ze stáje Call of Duty. Treyarchu se v něm povedlo všechny tři hlavní složky hry (kampaň, multiplayer a zombíky) výrazně rozšířit a studio vyšlo vstříc řadě požadavků, které na ně kladli fanoušci série. Autoři věnovali velkou pozornost možnosti hrát v kooperaci a Black Ops 3 byl prvním dílem od dob World at War, který vám dával možnost projít si kampaň až ve čtyřech lidech.
Ačkoliv většinu mých aktuálních multiplayerových choutek bohatě uspokojuje Battlefiled 1, Black Ops 3 je tím dílem, k němuž se při hraní na PlayStationu stále rád vracím. Není to jen kvůli ohromnému množství obsahu a možnostem, co a jak hrát. Třetí Black Ops na mě zkrátka i po letech působí jako vypulírovaná práce profesionálů, kteří CoD řemeslu rozumí a umí s ním výborně pracovat. Spokojenost mě dokonce donutila k nákupu Season Passu a velkého balíčku Zombie Chronicles, vedle kterého vypadá aktuální zombie mód do Call of Duty: WWII naprosto tragicky.
S kosmetickými doplňky to CoD: WWII už dost přehání.
Barvičky v druhé světové
Ze všech těchto informací by mělo asi automaticky vyplývat, že jsem byl z ohlášených Black Ops 4 nadšený a radostí skákal metr do výšky. Ano, trochu jsem si poskočil, ale tak horké to nebylo. O kompetentnosti a velkých ambicích Treyarchu nepochybuji, potíž je spíše v tom, kde se značka Call of Duty momentálně nachází.
Mé zdaleka největší obavy se týkají multiplayeru. Řekl bych, že nic nevystihuje jeho současný stav lépe než aktuální event v Call of Duty: World War II, na jehož upoutávku se můžete podívat níže. Předem ale všechny citlivější čtenáře varuji nad jeho obsahem, který považuji za poměrně šokující. Bohužel tentokrát není na vině krev, násilí, ani sexuální harašení.
Multiplayer Call of Duty: WWII totiž udělal z druhé světové války vrcholně nevkusný cirkus plný nesmyslných zbraní, barevných kamufláží a kosmetických doplňků, jejichž přítomnost ve hře je neskutečně rušivá a nedá vám prostě pokoj. Smutné je na tom to, že se to vše děje jen a pouze ve jménu co největší návykovosti a nechvalně známého moru jménem lootboxy.
Ruku v ruce s tímto hnusem jde i aktuální implementace nejmenší (a podle mého názoru i nejhorší) mapy v celé historii značky, která poctila všechny hráče vlastnící World War II. Mapa Shipment byla, je a vždycky bude chaotickým nesmyslem a designérskou amatéřinou, na níž se vaše životnost pohybuje v rámci tří až deseti sekund.
Battlefield versus Call of Duty
Když jsem nedávno recenzoval přídavky pro Call of Duty: WWII a Battlefield 1 prakticky současně, rozdíl byl naprosto očividný. V Battlefieldu mi připadal každý zápas téměř jako epická mise z příběhové složky hry, kde se na bitevním poli neustále něco dělo, a já musel na měnící se situaci nějakým způsobem reagovat. Jednotlivá kola se od sebe výrazně lišila. Rozlehlé mapy si nebyly vzájemně zdaleka tak podobné a byla to právě tato rozmanitost, jež prospívala zajímavější hratelnosti. Další přísadu do tohoto zábavného mixu přidávala plně ovladatelná vojenská technika i široká škála jednotlivých zbraní.
Z hraní jsem si prostě odnášel dobrý dojem a neměl jsem pocit, že bych hodiny drahocenného času vymezeného na hraní obětoval ve jménu infantilní posedlosti po postupu na vyšší level nebo odemčením nové zbraně. Takové věci jsou v Battlefieldu pouze průvodními jevy hraní, nikoliv hlavní motivaci.
Balíček Resistance pro Call of Duty: WWII nezachránila ani mapa z Prahy. I ta se brzy omrzí.
Multiplayer v Call of Duty: WWII jako by věděl, že nedokáže podobnou různorodost nabídnout, a tak se vás snaží, lidově řečeno, jaksi oblbnout. Je to taková jedna velká dopaminová pumpa. Hra vás stále kvůli něčemu plácá po zádech a hypnotizuje vás dalšími milníky vašeho postupu ve hře. Pokud se náhodou neblíží další level, plníte challenge, kontrakty, odemykáte si doplňky pro vaše zbraně, nebo vylepšujete třídu postavy. K tomu všemu přistupují časově omezené eventy jako ta příšernost z videa, z níž jste možná do této chvíle zelení.
Problém je v tom, že autoři WWII ze Sledgehammer Games se víc soustředili na podobná oblbovátka než na smysluplné obohacení hry. Jakkoliv se mi mapy ve WWII líbí a hraní mě zpočátku bavilo, jednotlivé zápasy si jsou prostě příliš podobné. Je pravda, že Call of Duty se hodně soustředí na progamingovou scénu a snaží se předkládat hráčům férové mače s jasně danými pravidly. Podobná šablonovitost ale na druhou stranu odcizuje hru hráčům, kteří by ocenili větší různorodost.
Na Black Ops 2 nedají mnozí fanoušci dopustit. V sérii platí za jeden z nejpokrokovějších dílů.
Jak z toho ven
Dokáže se Treyarch s tímto problémem vypořádat? Jsem spíš skeptický, ale můžu se mýlit. Black Ops 2 dodnes platí za hru, která se po letech stagnace v Call of Duty pokusila alespoň obměnit stále se opakující principy multiplayeru.
Jejím největším přínosem byl Pick 10 systém tvorby vlastní postavy a nahrazení killstreaků mnohem funkčnějšími scorestreaky. Hra také začala upouštět od rozlehlejších map, které se posléze neúspěšně pokusil vrátit už jen díl Call of Duty: Ghosts. I proto je Black Ops 2 mezi hráči CoDu dodnes tak populární.
Nedivil bych se proto, kdyby to byl právě znovu Treyarch, který multiplayeru dodá na zajímavosti. Stojí za připomenutí, že poslední Call of Duty, kde se na mapách jezdilo v tancích, bylo právě jejich World at War, od jehož vydání letos uplyne deset let. Dále se z Activisionu ozývají hlasy, že si vydavatelství je velmi dobře vědomo popularity módu Battle Royale, jenž frčí ve hrách jako PUBG a Fortnite. Dočkáme se nějaké jeho formy i v Black Ops 4?
Oficiálnímu logu Call of Duty: Black Ops 4 se rozhodně podařilo vzbudit pozornost.
Zapomeňte, co víte
Když se poprvé objevilo logo Black Ops 4 nerespektující zásady psaní římských číslic, hodně lidí si klepalo na čelo. Ale oficiální odhalení doprovázel slogan „Zapomeňte, co víte“, který možná naopak ukazuje na hlubší význam, který tu „neřímská“ čtyřka má. Čekají sérii velké změny?
Co se kampaně týče, ta by se podle úniků měla odehrávat buď v současnosti nebo ve velmi blízké budoucnosti. Společným jmenovatelem příběhů ze série Black Ops jsou dějové zvraty a pokřivená perspektiva získaná v důsledku klamu nebo vymývání mozku. I tady znění sloganu docela sedí. Otázkou je, zda zahlédneme alespoň nějakou z postav z prvního a druhého dílu. Pokud ano, staroch Woods se jeví asi jako ta nejpravděpodobnější varianta.
Vrátí se v Black Ops 4 i veterán série Woods?
Hodně otazníků se vznáší také nad zombie módem, který v Treyarchu založili a v Black Ops 3 se objevil v řadě forem. Kromě klasického režimu s vlnami nepřátel jsme zcela nečekaně dostali upravenou verzi příběhové kampaně i poměrně zábavnou arkádu Dead Ops. Už tak toho nebylo málo, ale ve spojení se Season Passem a balíčkem Zombie Chronicles šlo o pořádnou zombie nálož, a proto bych se ani tady nedivil, kdyby už v Treyarchu zkusili přijít s něčím novým.
Oficiální odhalení Black Ops 4 naplánované na 17. května se prostě vyplatí sledovat. Jakkoliv mi aktuální podoba multiplayeru nevoní a letošní Battlefield mě tak zatím v tomto ohledu láká mnohem víc, na práci profíků z Treyarchu jsem rozhodně zvědavý. Pokud bude totiž jejich hra ještě větší a lepší než Black Ops 3, nudit se rozhodně nebudu.
