Buďto budou ctít tradice a hra poslouží spíše jako grafická aktualizace, kterou řada lidí bude kritizovat za nedostatek inovace. A nebo se vydají novým směrem a nevyhnou se smršti nadávek od staromilců. A právě k této skupině jsem se zprvu řadil i já.
Quake Champions se totiž v mnoha ohledech odklání od stylu předchozích dvou dílů. Titul navíc působí tak trochu jako produkce nezávislé scény.
Neduhy je však Quake Champions po pár hodinách možné odpustit. A vrací se naprosté pohroužení do hry, kvůli kterému si třeba hodinu říkáte: „Ještě jeden zápas.“
Proti pozitivnímu hodnocení hovoří podivná grafická stylizace, která spíše nežli jako Quake působí jako tuctové sci-fi. Netradiční je i zahrnutí hrdinů s odlišně rychlým pohybem, jinou výdrží a speciálními dovednostmi.
Kromě režimu jeden na jednoho však postavy působí jako zpestření a titul si i nadále zachovává klasickou dynamiku série Quake. Navzdory počátečním odporu mi hrdinové vlastně nevadí.
Zůstal také speciální pohyb, u kterého je pro nabírání rychlosti třeba skákat za doprovodu obloukovitých pohybů myší (circle jumpů). A zůstalo naprosto frenetické tempo celé hry.
Novinky dobré i zlé
V betatestu zatím bylo možné volit ze tří dobře navržených map a čtyř herních režimů. Kromě duelů a klasického vyvražďování přibyl mód Sacrifice. Ten je povedenou variací na boj o vlajku a řeší problémy, které vždy sužovaly původní režim Capture the Flag.
Místo dvou vlajek se tak objevuje jedna lebka, kterou týmy mohou odnést ke svému monumentu. Jenže tím souboj o předmět nekončí. Lebka totiž u monumentu musí zůstat po předem vytyčený čas a nepřátelský tým ji během toho může ukrást a odnést do své „základny“. Režim tak podporuje týmového ducha a eliminuje patové situace, ve kterých se dva vlajkonoši schovávají v pofiderních částech mapy.
V týmových režimech by mohly zářit i dovednosti jednotlivých hrdinů. V betatestu ale jejich synergie příliš k vidění nebyly. Lidé během zápasů spolupracovali jen málo a postavy zatím nejsou dostatečně vyvážené. Například v režimu deathmatch tak často kraluje ještěrka Sorlag.
Dvě výrazné změny ale staromilce jistě nepotěší. Ve hře chybí granátomet, který díky obloukové trajektorii munice sloužil k excelentnímu pokrytí vyvýšených ploch. A nepřátelům není možné nastavit svítivé barvy, se kterými se profesionální zápasy v předchozích dílech hrály.
Důvod pro to je jednoduchý. Vývojáři se totiž životnost hry snaží podpořit moderním odemykáním kosmetických doplňků a svítivý vzhled nepřátel by význam alternativního vzhledu eliminoval. Minimálně prozatím jsou tak do očí bijící omezené možnosti nastavení.
Quake přitom hráčům v úpravách konfiguračního souboru dával takřka nevídané možnosti (upravovat jste mohli zoom, neboli přiblížení, ale třeba i citlivost jednotlivých zbraní a jejich zaměřovače, nebo v úrovni vypnout texury). To by však mohly řešit modifikace, jejichž podporu vývojáři nevylučují.
Zásadních změn se dočkaly duely
Asi největších úprav doznal režim jeden na jednoho. V předchozích dílech se zpravidla hrálo deset minut, během kterých oba hráči zažívali neutuchající akci. V novém pojetí však volíte tři hrdiny a každý reprezentuje jeden život. Pokud tedy nepřítel v rámci kola zabije všechny tři, získal bod.
Vzniká tak asymetrická dynamika, ve které vaše výdrž i rychlost závisí na zvoleném hrdinovi.
Limity pro maximální množství životů i brnění jsou tentokrát nižší, což narušuje vyvážení zbraní. Elitní hráči proto často používají railgun (silný výstřel s okamžitým zásahem, po kterém se zbraň dlouho dobíjí). A značně tak klesá potřeba přepínat mezi zbraněmi.
Zábavné ale...
Velikou výzvou pro vývojáře bude balancování mezi přístupností a hardcore pojetím pro fanoušky předchozích dílů. V některých ohledech se to daří. Například časovače nad předměty se neobjevují pouze v duelech, kde je počítání klíčových předmětů jednou ze zásadních hráčských dovedností.
V týmových režimech pak dostupnost informace může vyvažovat zmatek, který způsobuje nedostatečná spolupráce party anonymních hráčů.
Při hraní Quake Champions jsem tak zažil rozporuplné pocity. Nejdřív jsem hru rezolutně odsuzoval a titul bych nebýt tohoto článku brzy přestal hrát. Nakonec však negativní dojmy nahradilo naprosté pohroužení do hry. Když vzduchem letícího nepřítele zasáhnete raketou, ten pocit dokáže vynahradit jen málokterá hra.
Quake Champions by si zasloužilo odlišnou grafickou stylizaci, pestřejší možnosti nastavení a krok zpět směrem k některým zvyklostem série.
Například k dělení brnění na zelené, žluté a červené. A nebo návrat granátometu a možnost hrát duely v tradičním pojetí. Tedy bez hrdinů a s neomezeným počtem zabití během předem vytyčeného času.
Jinak je to ale Quake. A dobrý Quake.
Hra by měla vyjít během letošního roku exkluzivně na PC (Windows).
