Daggerfall ostatně vznikal zhruba dva roky, což bylo v polovině devadesátých let možné považovat za enormně dlouhý vývoj. Před vydáním si od některých časopisů vysloužil nálepku vaporware, kterou se popisuje oznámený a nikdy nevydaný software.
Druhý díl The Elder Scrolls zahrnoval mapu o rozloze přesahující 100 tisíc km², jejíž velikost tvůrci srovnávali s Británií. Nebyl však jen nebývale rozlehlý, zahrnoval i 750 tisíc nehráčských postav, více než 15 tisíc měst, vesnic i kobek, ale také řadu možností, jak v titulu trávit čas.
Nechyběla nahota, možnost koupit si dům, loď, vytvořit vlastní povolání, vymyslet kouzla, jezdit na koni a lézt po skalách.
To vše se však neobešlo bez ubíjejícího množství technických chyb, kvůli kterým hra bez záplat prakticky neustále zamrzala. Ani po řadě aktualizací přitom nebyla stabilní a situaci se po ukončení oficiální podpory pokoušeli řešit i fanoušci.
Autoři ze studia Bethesda komplikace přičítali uspěchanému vydání, kvůli kterému se další hry ze série pokoušeli vydávat po zevrubnějším testování.
Daggerfall zahrnoval násilné prvky a při svlečení postavy bylo možné spatřit genitálie. Instalace proto obsahovala funkci ChildGard, se kterou nahotu i krvavost bylo možné vypnout.
Návrh Daggerfallu z části vznikl jako reakce na kritiku The Elder Scrolls: Arena. První díl využíval tradiční systém zkušeností, díky kterému jste získávali body a za ty hrdinu vylepšovali. Daggerfall to nahradil mechanikou, se kterou se postava zlepšuje v závislosti na používaných dovednostech.
Zuřiví medvědi a propadávání mapou
Jste služebníkem císaře, který vás vyslal do království Daggerfall. Úkolem je uvolnit pouta, která na Zemi drží duši krále Lysanduse. Zároveň musíte zjistit, co se stalo s císařským dopisem určeným špehovi žijícím v královském dvoře Daggerfallu.
Na začátku hry odpovídáte na sadu otázek, které pomáhají definovat příběhové pozadí vaší postavy. Následuje útěk z kobky pod Daggerfallem, který jasně naznačuje obtížnost titulu.
Umíráte ve spárech rozzuřených medvědů i nepřátel, které zbraněmi vůbec nelze zranit. Zkrátka nekompromisní hra ze staré školy.
Pokud se vám ale do města podaří probojovat, těšit se můžete na ohromně rozsáhlý svět. Prostředí vzniklo kombinací náhodně generovaných oblastí a ručně vytvořených lokací.
Některé části světa díky tomu mohou působit prázdně a nudně, což ještě umocňují omezení způsobená tehdejším výpočetním výkonem.
Budovy, nepřátelé i další grafické prvky se totiž neustále opakují. Ostatně i proto byla rozloha třetího Elder Scrolls jednou desetitisícinou Daggerfallu. Vývojáři se rozhodli věnovat větší péči detailům, a velikost světa toho byla obětí.
Svět Daggerfall je navíc tak rozsáhlý, že byste po něm bez teleportů cestovali jen těžko. Nechybí proto funkce pro vyhledávání lokací a s ohledem na četné technické chyby i klávesová zkratka pro načtení poslední stabilní pozice. Propadávání mapou je totiž naprosto běžný jev.
Titul bez problémů získáte i dnes
Daggerfall tak i dvacet let po vydání zůstává hrou naprosto kolosálních rozměrů. Má šest zakončení, k dispozici je řada oficiálních i neoficiálních záplat a stáhnout si můžete také fandovské modifikace. Autoři titulu přitom oficiální vývojářské nástroje nikdy nezveřejnili.
Hra je navíc od roku 2011 na stránkách Bethesdy ke stažení zdarma. Její zprovoznění pak může zjednodušit fandovský projekt DaggerffallSetup, který slouží k instalaci na moderních počítačích. A funkční verzi lze získat také zakoupením Morrowindu v obchodě GOG.
Daggerfall tak dodnes zůstává v nejednom hráčském srdci.
