Akce ve Star Citizen je i z vlastního pohledu spíše blíže realismu. Při zabíjení nepřátel se tak například neobjevují nápisy, které by naznačovaly popravení nepřítele. Místo toho musíte sledovat, zdali se protivník skácí k zemi, či nehybně pluje nulovou gravitací.
Skutečností inspirované má být i chování zbraní, kvůli zpětnému rázu tak zaměřovač cuká z jedné strany na druhou. Taková střelba je však oproti přímočarému stoupání nahoru hůře kontrolovatelná. Napomáhá proto nováčkům a „poškozuje“ zkušenější hráče. S podobným konceptem ostatně přišli tvůrci Battlefieldu 4, kteří od něj na základě zpětné vazby rok po vydání opět ustoupili.
Akci by mohla oživit různá technologická udělátka. Ve videu je možné spatřit například elektrický štít a hologram vojáka. Cílem odhalení však zpravidla bývá hráče „udeřit“ tím nejlepším, a v tom jaksi střílecí část Star Citizen tápe.
Silnou stránkou zatím byla jen akce v nulové gravitaci, jenž je ve hrách vzácností. Bez větších rešerší mi na mysl tane pouze titul Shattered Horizon z roku 2009, pro který se koncept stal ústředním principem.
Vývojáři se při odhalení pokouší navodit dojem taktické akce. Způsob, jakým komunikují, však v on-line hrách nebývá obvyklý. Ve výsledku tak zbývá jen obyčejná střílečka s minimem nových nápadů a bez většího lákadla k hraní.
Projekt Star Citizen působí excelentně, střílecí modul však zatím za zbytkem hry pokulhává. Na této části titulu ostatně pracuje odlišné studio. Konkrétně tým Illfonic, který v roce 2012 vydal arénovou akci Nexuiz. Nezbývá tak než doufat, že si vývojáři ještě šetří esa v rukávu. Skvěla grafika totiž tohle střílení neutáhne.
