God of War: Ghost of Sparta přináší akci divočejší než fotbalová bitka

Holohlavý borec míří na další utkání, kde chce hlavně ničit. Opět se zakázanými předměty a s alergií na prohlídky kapes.

God of War: Ghost of Sparta

God of War: Ghost of Sparta je špičková přímočará rubačka, okořeněná mohutnými bossy, občasnými hádankami a hledáním postupu. Původně šlo o pouhého smrtelníka, avšak teď už Kratos není člověk, teď je bůh. Přesto má znovu problémy. A opět si to přebere jen tím, že nakřápne pár dutých hlav. Tedy spíše stovky.

Děj je zasazen mezi GoW I a II. Kratos se probíjí zpět do Sparty ve snaze provětrat rodinnou skříň s kostlivcem, konkrétně osud svého bratra. Pochoduje se rovně za nosem a stále stejným stylem, tedy stejně jako ve všech předchozích dílech série. Procházkové úseky se pravidelně střídají s místy s protivníky, požadujícími osobní péči. Občas se vynoří spektakulární boss, jindy musíte přidat do kroku, případně popřemýšlet kudy dál.

K dispozici jsou hned čtyři úrovně obtížnosti, stylově nazvané Smrtelník, Hrdina, Sparťan a Bůh. To je přece jasné, že je Sparťan víc než Hrdina. Pokud usoudíte, že nejste sebemrskači, čeká vás pohodová vyhlídková jízda.

K drcení dutých lebek nepotřebujete žádný zvláštní arzenál. Až do událostí na Spartě vám musí stačit ruce jako svěráky a tradiční dvojice čepelí na řetězu. Tuto relativní chudobu ale bohatě vyvažuje rychle bobtnající nabídka zábavných vylepšení. Magické a pohybové možnosti hrdiny postupně narůstají až k extázi, aniž byste si přitom zlámali prsty. Základem vývoje postavy jsou rudé orby, které vypadávají z ubitých nepřátel, truhel a v neposlední řadě ze všeho, co se dá rozbít.

Věcí k rozmlácení není přehnaně mnoho, ale na druhou stranu je jimi chutně kořeněna celá vaše pouť. V budovách můžete zničit nádoby nebo odložená prkna, v jícnu sopky lávové stalagmity a podobně.

Když máte orbů dost, lze stisknutím tlačítka Start přejít do menu a tam si vybrat, do čeho investovat. Jednotlivá vylepšení jsou zatraceně drahá, takže si užijete i přemýšlení, co koupit spíš. Kromě toho Kratos cestou sbírá lecjaké harampádí typu pírek, rohů či očí, a když nasbírá podobných cetek dost, získá další přidanou hodnotu: více zdraví, více ohně a tak dále.

I proto při nakupování za orby nehrozí, že byste si snad neuváženě pokazili postavu. Ať koupíte cokoli, Kratos se vždycky nějak probije. A třebaže se jeho božská podstata projevuje například tím, že pod vodou nepotřebuje kyslík, v boji padnout může.

Kontrolní body, kde se po úmrtí opět objevíte, jsou velmi časté a inteligentně rozmístěné. Když vás čeká obtížný skok, bývá kontrolní bod na začátku rozběhu. Zato místa, kde lze hru uložit, zdaleka tak četná nejsou. Takže pokud hledáte něco, čím si zkrátit čekání na autobus, nový God of War není správná volba. Rovněž zapomeňte na nějaké taktizování a ihned ukládejte. Ukládací místo použitím nezmizí a obvykle je pár kroků za ním bod, z něhož není návratu.

S tím souvisí i časté viditelné nahrávání dalšího kusu cesty, kdy se obraz zadrhne. Atmosféře to trochu škodí, ale daleko méně, než nahrávací obrazovka. Mimochodem, atmosféra. Ta je, jako v celé sérii, zcela nezaměnitelná.

Přesto právě v tradičních momentech, kdy Kratos ukazuje svůj ne-charakter, začíná nepříjemně bytnět klišé. Série mechanicky cituje sebe sama, což by se asi dít nemělo. Například: Kratos opět přichází k někomu, kdo ho zcela mylně vítá jako zachránce. Nato náš hrdina praví, že zachráncem tedy opravdu, ale opravdu není. A následuje obligátní brutalita, jíž potvrdí, že nelže. Přesto to má stále svou nespornou působivost.

Pravda, hippies a jiní sluníčkáři si tu stejně moc neužijí, ale i když je celkový tón neopakovatelně zlověstný, slavnost pochmurných barev, světel, požárů, stínů a ženoucích se mračen je jako obvykle na špičkové úrovni. Tvůrci vymáčkli ze skromného hardwaru ještě víc než posledně, takže jde bezesporu o jednu z nejlépe vypadajících her pro PSP. Ne, chyba: je to úplný vrchol jehly. Kdo si cení grafiky, musí smeknout.

Ranní ptáče slibně skáče

Pod touto hrou jsou společně podepsáni Ready at Dawn Studios z města Irvine a vlastní studio Sony v Santa Monice, obojí v Kalifornii, USA. Neznalý by si tak mohl myslet, že Ready at Dawn jsou jen nějací posluhovači velkého Sony, upravující majstrštyk pro handheld, což si zaslouží být uvedeno na pravou míru. Ano, v roce 2008 studio "jen" konvertovalo hru Okami na Wii, ale i tehdy tato konverze bodovala dokonalostí provedení a získala řadu ocenění, například za vůbec nejlepší využití ovladače Wiimote. Zajímavější ale je, že samostatnými pracemi firmy jsou PSP tituly Daxter z roku 2006 a God of War: Chains of Olympus z roku 2008, obojí špičkové kousky. I když pro změnu "jen" franšízy zavedených značek. Takže připraveni už jsou tito vývojáři víc než dobře. Jsme proto opravdu zvědavi, co ze zdroje, tak posedlého precizností vytryskne příště. Zvlášť když od října 2009 vyvíjí vlastní engine.

Spolu s dokonalým ovládáním se vizuální stránka podílí na tom, že zcela zapomenete, že nehrajete na velké konzoli. Zatímco u řady jiných her druhá analogová páčka bolestně chybí, zde naprosto není potřeba, takže nic nestojí v cestě dokonalému hernímu zážitku. Tedy kromě faktu, že už jsme (až na přeleštěnou kapesní grafiku) všechno viděli předtím a že se tvůrci vůbec nenamáhají něčím překvapit.

Ani souboje s gigantickými bossy nijak nevybočují ze zavedené rutiny. Když se dotlučete do patřičného bodu, následuje mačkání tlačítek podle zobrazovaného schématu. A pak brutální animace. Té brutality je zde tolik, že máte pocit, jako by vám všechna ta krev stříkala až do krku. Rodiče, svým malým dětem tuto hru rozhodně nekupujte.

Po dokončení hry se odemkne několik přídavných módů pro opakované hraní, ale multiplayer hra neobsahuje. To však tentokrát nebereme jako mínus. Pokud tu někomu chybí hra více hráčů, ať to poví Kratovi do očí.