Torchlight si na nic nehraje, milovníky Diabla zaručeně potěší

Je to sice jen kopie slavného vzoru, ale hraje se dobře a navíc ji spustíte i na starších PC.

Torchlight (PC) | foto: Bonusweb.cz

Hra začíná výběrem postavy. Ty jsou k dispozici tři, konkrétně válečník, lučištnice a alchymista. Každá z těchto postav má tři větve dovedností, díky čemuž lze vytrénovat různé typy hrdinů: od čistého bojovníka až třeba po necromancera. I tak by ale postav mohlo být více. Volba vzhledu se také nekoná, což ale není žádná tragédie vzhledem k faktu, že krátce po startu na sebe navlečete různá brnění a vzhled se změní.

Příběh začíná v malém městečku Torchlight. Po vstupu do místních dolů se hráč dostává do stále hlubších pater a bojuje se stále tužšími potvorami, zkrátka klasická hack'n'slash rubačka. Pater je celkem 35, což je slušné číslo.

První vychytávkou je volba bojového mazlíčka (peta), tedy vašeho věrného zvířecího přítele. Na výběr je mezi psem a kočkou, rozdíly mezi nimi však nejsou. A k čemu je takový pet dobrý, ptáte se? Kromě toho, že má svůj vlastní inventář, do kterého můžete přesouvat věci, na které už nemáte místo, ho také lze poslat do města vše prodat. Pet odběhne a za nějakou minutku dvě (v závislosti na patře, ve kterém se nacházíte) přiběhne zpátky s penězi.

Pet samozřejmě také útočí na potvory, i když extra účinnost od něj nečekejte. Funguje spíše jako dobrá návnada, životů má překvapivě celkem hodně. Navíc mu můžete navléknout i dva prsteny a amulet a jeho statistiky tak ještě vylepšit. Může se také naučit dvě kouzla, která průběžně sesílá.

Takové léčení sebe i vás a sesílání ledových vln ke zpomalení nepřátel není marné. Jako bonus můžete peta krmit rybami, čímž mu dočasně změníte podobnu na nějakou příšerku.

Pokud hru vyloženě neprolétnete, v klidu se dostanete na nějakých 8-10 hodin čistého herního času. Na nejvyšší obtížnost to bude možná ještě krapet více.

Á propos, když už jsem nakousl tu obtížnost. Nechci vytahovat největší zápory hned ze začátku, ale tady mi to nedá. Obtížnost je totiž krutě nevyvážená. Na výběr jsou celkem čtyři, přičemž na tu normální, tzn. druhou, je hra neuvěřitelně jednoduchá a během prvních 30 pater prakticky nejde umřít.

Teprve posledních pět pater je vcelku výzva, ale pouze pro slabší (kouzelnické) classy. Nabušený válečník bude drtivou většinu nepřátel dávat na jednu dvě rány a v klidu proplouvat úrovní, kdežto slabší charaktery budou umírat ostošest. Tohle šlo trochu ošetřit.

Herní dobu se vám snaží zpříjemnit několik postranních úkolů, ale jejich kvalita je opět mizerná. Nenajdete zde nic originálního, jen variace na známé zabití minibosse nebo sehnání předmětu. Zadávají je pouze tři postavy ve městě a s odměnami za ně to také není moc slavné.

Hlavní tahoun všech akčních RPG je jistě honba za stále lepší výbavou a nejinak tomu bude i zde. Na hrdinu lze navléknout kromě zbraně a štítu (případně dvou zbraní, jak jsem hrál já) také helmu, chrániče ramen, torzo, chrániče nohou, boty, rukavice, opasek, dva prsteny a amulet.

Předmětů padá ze zabitých potvor možná až nezdravě mnoho, takže pokud budete sbírat kdejakou cetku, váš i zvířecí inventář se zaplní během chvilky. Předměty mohou být obyčejné, magické, vzácné, unikátní nebo setové, zkrátka nic, co bychom neviděli jinde. Některé lze rovněž osadit očarovanými drahokamy, stejně jako třeba v Diablu 2.

    

Abyste s hrou nepraštili okamžitě po dohrání, připravili pro vás tvůrci lahůdku v podobě nekonečného dungeonu. Po zabití finálního bosse tak hra nekončí. Můžete v klidu odejít do města, prodat výbavu a ve výše zmíněném dungeonu v klidu vraždit zástupy pekelníků, trénovat si postavu a hledat lepší výbavu až do aleluja.

Celkovou hratelnost hodnotím kladně. Hra mě bavila po celou dobu a ten správný pocit, kdy jsem chtěl postupovat pořád dál a dál do nitra dungeonu a získávat lepší výbavu, se skutečně dostavoval. A to je důležité. Na problémy technického rázu jsem nenarazil. Hardwarová náročnost je vcelku nízká, pouze nahrávací časy jsou dlouhé až moc.

Co se týká grafického zpracování, myslím, že okolní screenshoty a video mluví za sebe. Grafický styl podobný World of Warcraft je ze všeho cítit na každém kroku, takže pokud je vám tato stylizace proti srsti, finální hodnocení berte s rezervou a raději nejprve zkuste demoverzi. Častokrát narazíte i na dost podobné lokace, předměty, nepřátele, zkrátka inspiraci v nejpopulárnějším MMORPG současnosti vývojáři nezapřou.

Prostředí se za hru několikrát změní, takže kromě dolů se podíváte i do prastarých chrámů, pekelných komnat, zkrátka klasika. Trochu zamrzí, že hlavní hrdina vlastně pořád sestupuje níže a níže pod zem (což je i vcelku nelogické vzhledem k některým prostředím). Tudíž vás nečekají naprosto žádné exteriéry, všude jsou jen úzké chodby, maximálně nějaká větší místnost.

Na druhou stranu to není pouze o chůzi vpřed. Cesta se často rozděluje a nikdy nevíte, po které cestě se vydat ke vstupu do dalšího patra. Často se dá i trochu zabloudit a chodit po již vyčištěných částech mapy není zrovna zábava, ale naštěstí se tak neděje nijak často, případně se dá rychle zorientovat díky mapě.

Na co jsem se hodně těšil, byla hudba, kterou má na svědomí Matt Uelman, tvůrce hudby pro legendární Diablo 1 a 2. Nezklamal, kluk jeden. Už ve městě Torchlight se rozezní vydrnkávané kytarové tóny, které mi okamžitě připomněly temnou atmosféru Tristramu a ani ostatní hudební motivy nepostrádají patřičnou kvalitu. Matt je zkrátka mistr v oboru.

Když to shrnu, Torchlight je kvalitní akční RPG, které vyniká hlavně v příjemné hratelnosti, stylizované grafice a hudbě. Přestože originálních prvků je co by se za nehet vešlo, hraje se to výborně (přesně tak, osobně bych se nebál hodnotit výše - pozn. Ondřej).

Sice zamrzí některé nedostatky jako dlouhý loading, nevyvážená obtížnost nebo mizerné subquesty, ale na to, že se nejedná o žádný AAA titul, si s ním dali vývojáři celkem práci. Milovníci her typu Diablo 2 s ním určitě nešlápnou vedle.