Číst na Bonuswebu o feminizaci či rovných šancích asi není úplně obvyklé. Na druhou stranu je zřejmé, že herní průmysl už nějakou dobu není výlučně pánským klubem. A ženy do svých vývojových týmů hledají i firmy, které mají v nejvyšším vedení výraznou převahu mužů. Narážejí ale na problém. Nejen, že ženy nemají ideální vzdělání, ale často ani zájem pustit se do práce na něčem, co má pořád image pubertální zábavy.
Na problematiku žen v herním průmyslu naposledy upozornila viceprezidentka Electronic Arts pro zákaznický marketing Carolyn Feinstein na feministické konferenci amerického časopisu Pink. Svým příběhem jedenácti let budování kariéry v oboru ovládaném muži chtěla Carolyn motivovat další ženy, aby se nedaly.
Tvrdí přitom, že firmy, které mají rozmanitější firemní kulturu a kromě žen zaměstnávají třeba také cizince, jsou úspěšnější. "Rozmanitost mezi zaměstnanci prospívá kreativitě i obchodním rozhodnutím. Větší podíl žen v herních firmách se odráží i v tom, jaké hry míří na trh," tvrdí Carolyn Feinstein.
Firmy prý o talentované ženy mají zájem a některé je přímo vyhledávají. Pro ženy prý ale herní firmy nefigurují v čele žebříčku žádoucích zaměstnavatelů. Ale i to se má změnit s tím, jak se mění vnímání herního průmyslu mezi veřejností. "Narodila jsem se asi příliš brzy a měla jsem pouze sestry, takže videohry moje dětství neovlivnily. Teď ale hraje odmalička čím dál víc dívek a možnost vytvářet vlastní hry je bude opravdu lákat," doufá Carolyn.
Její příběh je určitě zajímavý a inspirující, zároveň je trochu licoměrný. Je totiž trochu těžké brát vážně slova o tvorbě her ženami od někoho, kdo se věnuje marketingu. Sice marketingu her, ale pořád jen marketingu, což je oblast, ve které ženy rozhodně minoritu nepředstavují, a to ani v měřítku herního průmyslu.
I pohled na dnes už zastaralý, ale přesto zajímavý, žebříček stovky nejdůležitějších žen herního průmyslu z dílny časopisu Edge nám dává zapravdu. Spousta markeťaček, vývojových inženýrek minimum. Ale to neznamená, že kreativní ženy v herním průmyslu nejsou. Možná o nich ale málo lidí ví.
Na Bonuswebu jsme si nedávno připomínali dceru Terryho Pratchetta Rhiannu, která do her přináší humor podobný tomu, jakým oplývá její otec. Hodně známá je také Jade Raymond, která produkovala první díl Assassin's Creed a díky svému vzhledu se stala mezi hráči něčím mezi modlou a vlhkým snem. Mnohem méně slavná je, alespoň u nás, třeba kreativní ředitelka Naughty Dog Amy Henning. Ještě méně se ví, že za úspěchem mobilních her od GluMobile stála také žena, a to Jill Braff, která celou firmu řídila, i když také začala v marketingu.
Pozice producenta je pro ženy díky jejich schopnosti dělat milion věcí najednou, snad předurčená. Producentskou roli v LucasArts zastává Shara Miller, která řídila průběh vývoje u Star Wars Battlefront II a Mercenaries, nebo Emiko Yamamoto, která stojí za sérií Kingdom Hearts. Producentskou roli má za sebou také Paulina Bozek, která šéfovala vývoji hudební série SingStar a nyní pracuje jako ředitelka vývoje v Atari. Tím s pro nás neznámými jmény a osudy končíme. Jako důkaz, že i za krvavými a hodně úspěšnými hrami stojí hodně pravděpodobně i nějaká žena, to určitě stačí.
Prokletý sex
Diskuse o sexu ve videohrách je zase zpátky. Tentokrát ji rozvířil David Cage, tvůrce připravované PS3 hry Heavy Rain, ve které se objeví nějaká ta bradavka. Na téma sexu ve hrách a špatné pověsti sexuálního obsahu došlo na britské herní akci Eurogamer Expo.
Davi Cage si tam v panelovém rozhovoru postěžoval, že pověst videoher pokazilo pár hloupých titulů, které byly zbytečně vulgární. Ty pak znesnadnily ostatním vývojářům začlenit do jejich her dospělé prvky. Zdůraznil přitom, že v Heavy Rain nejde o nahotu a sex, ale o vyjádření emocí. Jako příklad uvedl scénu, ve které Madison Paige využije svůj šarm, aby dostala informace o zabijákovi, kterého chce odhalit. Hráči v takové situaci prý nesledují se vzrušením odhalené tělo, ale spíše prožívají ponižující situaci mladé ženy. I když asi jak kteří.
I tak raději Cage připomenul, že Heavy Rain cílí na rating 18+, tedy že jde o hru pro dospělé, kterým odhalená bradavka nezpůsobí doživotní trauma. A aby mohla hra vyjít v globálním měřítku, některé země dostanou ořezanou verzi. Nejdříve na ráně je samozřejmě Austrálie, která hodnocení her "pouze pro dospělé" nemá. Na druhou stranu pořád tvrdíme, že i pro děti je lepší dívčí ňadro než detailní zobrazení vyhřezlých vnitřností.
Frustrovaní hráči
Microsoft se snaží co nejvíce posílit svou pozici na herním trhu. Využívá k tomu i vědce, kteří zkoumají chování hráčů. Z jednoho takového výzkumu vyplynulo, že i když jsou hry obecně stále kratší, spousta hráčů je nezvládne dohrát, a že to má negativní vliv na celý herní průmysl. Nejčastějším důvodem, proč lidé hru nedohrají, totiž není to, že by přišla jiná, lepší, ale frustrace z neúspěchů. A pokud po neúspěchu od hry dostanou negativní zpětnou vazbu ve stylu "jsi tuhej", na hraní se vybodnou a budou od něj odrazovat i své známé.
Microsoft svá čísla získal od 14 000 hráčů, které kvůli různým studiím oslovuje pravidelně. Ze zkoumání jejich hráčských karet se ukázalo například to, že i absolutně nejpopulárnější Xboxové hry nedohraje (nedokončí hlavní kampaň pro jednoho hráče) více než 30 procent lidí. A i když se dá oponovat, že jádrem hratelnosti Call of Duty 4 nebo Gears of War 2 není singleplayer, je to podivné.
Herní kampaně v těchto hrách zaberou maximálně patnáct hodin a nejsou nijak přehnaně obtížné. I když u CoD4 je spousta situací, kdy hráč přesně netuší, co dělat, a hra po něm vyžaduje přesně stanovený postup, který nelze obejít. Trochu překvapením je i to, že Fable 2 dohrála pouze polovina lidí, kteří si se hrou něco začali, přestože hlavní příběhová linie zabere přibližně 12 hodin.
Pro udržení hráčů je podle Microsoftu důležité vysvětlit lidem, že hru mohou dokončit tím, že postupně ovládnou správný přístup, že jejich úspěch není závislý na nějaké vrozené schopnosti hrát hry. Jde prý o dávno psychology potvrzenou záležitost, že lidé jsou úspěšnější ve chvíli, kdy jim řeknete, že se to mohou naučit, než když jim povíte, že něco musí mít v sobě. Jako dobrý nástroj prý fungují i správně nastavené achievementy, které odměňují nejen dosažení nějakého náročného cíle, ale i samotnou snahu hráče. Třeba za čas strávený hraním. Tak to dělá spousta MMORPG a vyplácí se jim to.
